Nejlepší spořicí účty a termínované vklady. Úroky klesají, kdo dá víc?
12. 4. 2024 | Petr Kučera | 1 komentář
Banky dál snižují úročení na spoření. Kam se teď podívat, když si chcete vyšší úroky udržet co nejdéle?
Zdroj: Shutterstock
Nepříjemnou nemoc lidstvo přečká, tím si jsem jistý. Víme už co dělat, v léčbě i ochraně proti šíření. Časem dorazí jak vakcína, tak lék – obojí jsou vlastně už jen „technické“ úkoly, i když nelehké. Toto už běží a kdo se tím má zabývat, se tím zabývá. Je potřeba učinit další krok: co budeme dělat potom?
Proběhla vášnivá diskuze, zdali směňovat „mrtvoly za peníze“, tedy zda se má dát přednost více mrtvým, ale živější ekonomice, nebo naopak. Jenomže tohle je falešné dilema. Takové dilema (buď-anebo) není a ukazuje bohužel na to, že když už nejde o životy, jsme schopní uvažovat jen v jednom rozměru, a to v rozměru ekonomiky. Buď lidské životy, nebo HDP! Tak to ale není.
K čemu musíme směřovat, a to velmi rychle? K obnovení kvality života. Stav „ráno do práce a z práce hned zas domů“ lze přes sebekázeň chvilku vydržet, ale ne dlouho. Tohle není život, se kterým se můžeme smířit. To je hibernace života.
A on to také nikdo nevydrží, zákaz nezákaz. Jakmile začnou teplé, slunečné dny, lidé vyjdou ven, nebudou sedět doma. Budou si užívat, budou hledat cesty, jak zákazy – které si navíc správně vyhodnotí jako málo smysluplné, zbytečně přísné a neúčinné – obcházet. V tomto jsme mistři, vlastně v dobrém slova smyslu: předchozí režimy nás naučily rozlišovat hloupá pravidla od rozumných, a ta hloupá ignorovat nebo různě mazaně obcházet. Policajt nebude s pendrekem nikoho honit po lese, to víme.
Jiří Hlavenka je český podnikatel a investor (např. Kiwi.com, Fayn Telecommunications, dříve Vltava.cz nebo Computer Press). Od roku 2016 je zastupitelem Jihomoravského kraje, uspěl jako nestraník na kandidátce Pirátů a Strany zelených. Jeho postřehy a názory nejen ke koronaviru můžete číst na Facebooku.
Kvalita života by měla být zásadním pojmem a zásadním cílem jak pro blízkou, tak vzdálenější dobu. A nezapomeňme prosím, že kvalita života je z větší části subjektivní, tedy je založena na pohodě, spokojenosti, na smíru.
Principál státu říká, že je potřeba udržet ekonomiku tím, že je potřeba pracovat (on tedy používá navíc ještě husákismus „chodiť do práce“). Z toho mně tedy padají všechny brady. Ekonomiku nedrží výroba, ale spotřeba.
Pokud zamrazíte žití lidí, spotřeba nebude žádná – k čemu budou fabriky chrlit výrobky? Větší část ekonomiky navíc stojí na službách, které šly skoro k nule, protože je zamražený život. Jak můžou „chodiť do práce“ kadeřníci a kuchaři, když mají zavřené provozovny?
Ekonomika je vysoce nadproduktivní: všeho lze vyrobit a poskytnout násobně víc, než jaká je poptávka. Zamrazte poptávku a zabijete ekonomiku, i když bude celý národ spořádaně každé ráno chodiť do práce a odpoledne z práce.
Schopnost produkce ukazuje i dnešní krize. Poptávka po některých druzích výrobků, jako jsou ochranné prostředky a dezinfekce, se proti běžným dobám skokově zvýšila stotisíckrát. Všimněte si, jak extrémně rychle – ne dostatečně, protože ten skok poptávky o řády byl okamžitý – se zvýšila produkce, i s využitím všech improvizací. Výrobek dne, rouška, šla z tisíců na desítky milionů během pár týdnů.
Krátkodobá opatření jsou jednoduchá a dovolím si je zde navrhnout. Neříkám, že mají přijít dnes, ale měli bychom k nim směřovat v krátké době, nanejvýš do týdne:
Stát, který se rozhodl uvolnit obří finanční prostředky, by měl okamžitě a neprodleně:
Tyto tři kroky považuji za principiální (bez ohledu na míru dopadu). Stát si musí uvědomit, že tuhle krizi nevyřeší sám, i kdyby sebelépe snažil. Nemá na to aparát, strukturu, postupy, lidi ani schopnosti. To, co stát má, jsou… peníze. Je připraven (alespoň to tvrdí) jich vrhnout do ekonomiky bilion. Tak ať začne okamžitě konat, neboť tady bude efekt okamžitý, přímý a jasný. Tohle bude trvat dlouho a my si musíme vytvořit dostatečné domácí kapacity, abychom dokázali problému čelit. Nemůžeme spoléhat na dodávky odjinud: globalizace (alespoň pro tuto dobu) skončila.
Michal Kašpárek: „Chytrá“ karanténa má do čínského dozoru naštěstí daleko. Technologická opatření ale přinášejí i jiné problémy než průlom do soukromí.
Michael Durčák: Chvílemi to vypadá, že navzdory velikosti a robustnosti státního aparátu procházíme jakžtakž pandemií spíš díky aktivitám zdola. Zatím jako by na tu otázku nebyl čas odpovídat, ale už visí ve vzduchu: Jak moc budeme, až to všechno končí, o takovýhle stát ještě stát? A co si vybereme místo něj – totalitu, nebo víc svobody?
Josef Tětek: Zatímco Trump v lednu oslavoval nové a nové vrcholy akciových indexů, v Číně pískali whistlebloweři na poplach a upozorňovali svět na hrozící nebezpečí.
Nevyčítám státu, že nezajistil vše, co měl. To se stane, přišlo to nečekaně a intenzivně. Ale vyčítám mu, že neumí (nebo nechce?) okamžitě nasypat prostředky těm, kteří situaci pomohou řešit – tedy kteří jemu pomohou situaci řešit.
V tomto směru je potřeba myslet dále, aspoň za nejbližší roh. Co bude potřeba zítra? Služby seniorům domů: dodávky jídla a dalších prostředků. Stát to nezajistí stejně jako nezajistil ochranné prostředky; i zde musí otevřít svoje možnosti soukromým společnostem, které to jsou schopné zajistit.
Buď můžete ulevovat od příznaků, nebo léčit příčiny. To platí nejen v medicíně, ale i ve společnosti. Helikoptérové peníze – tedy jednorázové, plošné, necílené podpory – jsou v současné době rozumné. Nejsem proti nim, okamžitá pomoc je nutná hlavně tam, kde hrozí pád na dno. Ale nejsou řešením příčin, jen úlevou od bolesti.
Je nejvyšší čas začít promýšlet řešení ne pro zítra (viz výše), ale pro další měsíce a roky. A začít je realizovat, protože jsou to už těžší a náročnější věci – a opět, uvolnit na to peníze. Pokud už stát chce utrácet bilion, aby povzbudil ekonomiku, musí jej utrácet „chirurgicky přesně“ a cíleně, ne plošně. Konkrétně:
Téma klimatické změny, respektive destrukci prostředí pro život (půda, voda, znečištění, biodiverzita) vymizelo z médií, ale ne ze světa. Problém nezmizel a prorokuji, že se velmi brzy připomene nějakým „hezkým“ klimatickým extrémem.
Nemůžeme ho ignorovat, i když nás nyní trápí virus, ale můžeme opět spojit nutné s užitečným. Je dnes zřejmé, že státy budou lít peníze do ekonomiky horem dolem, aby se zabránilo (zejména!) spirálovitému či dominovému efektu, kdy začnou padat firmy jako hrušky, strhávat s sebou další firmy, eskalovat nezaměstnanost, a tedy výdaje státu, škrty-pády-škrty-pády, a tak stále dokola. Státy to vědí a mají na to připravenou bezprecedentně velkou finanční munici. Tohle nikdo nedopustí.
Tak prosím, když už máme tu munici, tak ji využijme správným směrem. Ještě před měsícem či dvěma se říkalo, že boj s klimatem a destrukcí prostředí bude příliš drahý, nyní se odkudsi tahají biliony (ty předtím nebyly? Kdepak se vzaly, tak najednou?). Tak to spojme. Znamená to například:
Zaznívají výzvy, že se máme v těžké chvíli sjednotit a táhnout za jeden provaz. Míní se pod tím ovšem my budeme zakazovat a vy budete poslouchat na slovo.
Tohle ne; na tomto provazu se akorát uškrtíme. Za jeden provaz znamená, že se stát přijde s rychlými a chytrými řešeními, opře se o své občany, zaměstnance i podnikatele, že i jim poskytne prostor, aby za ten jeden provaz tahali spolu s ním. Pokud je to takto myšleno – bereme vás za slovo a jdeme do toho s vámi.
Koronavirus: aktuality, kalkulačky, informace
Chraňte nejen sebe, ale i svoji peněženku. Vybíráme nejdůležitější texty a nástroje, které vám pomohou překonat dopady pandemie viru COVID-19.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
3. 4. 2020 9:09, czhunter
Naprosto souhlasím s tím, že když už se do ekonomiky budou lít biliony, tak to MÁ BÝT KRUCI VIDĚT.
Když do ekonomiky naliju 200 miliard (které jsem si vyrobil "ze vzduchu" - respektive jako dluh pro děti), tak těch 200 miliard musí někde být vidět.
Buď je musí mít občané - mít o 200 mld víc nových aut, hezčích domů, italských obleků ... nebo co chtějí.
Nebo je musí mít stát - mít o 200 mld víc dálnic, nemocnic, vysokorychlostních železnic, 5G infrastruktury ... nebo cokoliv.
Nejhorší představa je, že si půjčíme 200 mld. (a víc v dalších letech) a nakonec nebude mít nic (víc než před měsícem) prostě se "vypaří". Za strašně moc peněz se nezvýší kvalita života občanů ani o "bazický bod" (jak rádi netuším proč říkají ekonomové)
Respektive, že všechny ty peníze skončí v bankách, anonymních akciích a hedgových fondech na Kajmanech.
To je to, o co se bude elita snažit.
Vylít monstrozní množství likvidity z eráru do svého virtuálního majetku.
A my, občané bysme se teď měli sakra snažit o to, aby se jim to nepovedlo.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
3. 4. 2020 6:08, Tomáš
Kvalitní život?To když vám dá otrokář 25 dní volna ročně?
V diskuzi je celkem (23 komentářů) příspěvků.