„Nepochybně se jedná o rizikovou dobu, nejen v Čechách. I jinde ve světě hlásí nárůst domácího násilí. Mnozí z nás nebyli zvyklí být spolu tak dlouho pohromadě,“ říká psycholog Josef Hrubý, který se dříve věnoval manželským vztahům a vedl i terapeutické skupiny pro násilné osoby. Nyní působí jako terapeut ve věznici ve Vinařicích.
Podle jeho zkušeností je nejlepší obranou proti sílící averzi mezi partnery intenzivní komunikace – mezi nimi samotnými, ale také s odborníky. „Během terapie často přicházím na to, že kdyby o problému násilná osoba nebo oběť byly schopné mluvit dřív a vyhledaly pomoc, třeba i po telefonu, předešly by velkému průšvihu,“ shrnul pro server Lidovky.cz své poznatky Hrubý.
Některé dopady pandemie #COVID19 nejsou na první pohled zřejmé. Po celém světě se ukazuje smutný trend – přibývá domácího násilí.
— Zelení (@zeleni_cz) March 29, 2020
Pokud jste obětí nebo víte o někom, kdo potřebuje pomoci, obraťte se např. na https://t.co/nMFGE7j981, @proFemOPS nebo https://t.co/hJURSqrKbw. 1/4 pic.twitter.com/dHTkAFXF04
Z pohledu prevence je podle něj důležité obrátit se na odborníky včas. Pokud se člověk rozhodne pomoc vyhledat, neznamená to, že je lidově řečeno „na hlavu“. V podobných situacích je to běžná reakce.
„Dojezd“ až po krizi
Obětem kriminality a domácího násilí pomáhá například Bílý kruh bezpečí, kvůli vládním opatřením však musel zrušit do odvolání osobní poradenství, výjezdy a terapie. Zvýšený počet volajících zatím prý neregistruje, podle pracovníků zůstává konstantní i skladba volajících, přičemž zhruba polovina hovorů se týká domácího násilí. „Jedinou výraznou změnou je délka hovorů. Volající přestali spěchat, mají čas a potřebu problém ‚z gruntu‘ konzultovat a možná konečně vyřešit,“ konstatovala pro Lidovky.cz jednatelka pražské pobočky Bílého kruhu bezpečí Markéta Vitoušová.
Slovensko chce odvolat podpis z istanbulské úmluvy o násilí na ženách |
Nouzový stav podle ní do určité míry relativizuje pohled volajících na vlastní problémy, a proto se někteří v konfrontaci s hrozbou pandemie rozhodli své problémy bezodkladně vyřešit.
Zároveň lze podle Vitoušové očekávat nepříjemný „dojezd“ současné krize. „Nárůst volání o pomoc lze téměř s jistotou předpokládat, jakmile poleví strach a především starosti o zdraví, zajištění provozu domácnosti a péče o děti,“ řekla s tím, že její organizace má podobné zkušenosti od dob povodní, po nichž počet volání o pomoc raketově narostl.
Známý psycholog a odborník na manželské poradenství Petr Šmolka zase poukazuje na nedávné zkušenosti z Číny. Tam se po zavedení restriktivních opatření předpokládalo, že dlouhá karanténa vyústí v silnou generaci dětí narozených okolo letošního podzimu až zimy. Místo toho přišla po uvolněných zákazech vlna žádostí o rozvod. Vyhrocená reakce podle něj nastává často až poté, co krize pomine.
„Mluví se v souvislosti s tím o posttraumatické poruše,“ řekl serveru Lidovky.cz Šmolka a zavzpomínal na časy velkých povodní, které Česko zasáhly v roce 2002. „Jako psychology nás tehdy honili, abychom chodili poskytovat duševní útěchu lidem, kterým voda vzala bydlení. Tehdy to ale ještě nikdo nepotřeboval, chtěli hlavně někoho, kdo pomůže s likvidací škod. A až poté, co nejhorší odeznělo, zjišťovali kolegové v nejvíce postižených krajích, že teprve v té době se lidé začínali bortit a hledat pomoc,“ uvedl psycholog.
Existuje málo lidské soudržnosti a vzájemné úcty. To je největší bolest světa, říká modelka Maxová |
Ve vztazích to bude podle něj podobné. Karanténa umožňuje partnerům například společně nadávat na zavedená opatření nebo je naopak důsledně dodržovat. „Ale až tento stres pomine, nakumulované napětí už nebude mít ventil v podobě společného vnějšího nepřítele. Uděláme si ho pak z toho, s kým žijeme v nejtěsnější blízkosti,“ varuje Šmolka.
Každý ve svém koutě
On i Hrubý radí, aby si lidé v domácnosti dokázali najít čas pro sebe. „Je dobré, když mají doma každý svůj kout, kam by za nimi partner neměl ve vlastním zájmu chodit,“ poradil Šmolka a doplnil, že příhodné je třeba i to, aby na nákupy chodil vždy jen jeden člen rodiny a „ředil“ tím společný čas.
Z násilníků bývají dobří pečovatelé. Mezi vězni je ale čistič graffiti Černý výjimka, říká psycholog |
Podle Hrubého může „vyletět“ v podstatě každý, spouštěčem v době stresu bývá i drobnost. „U lidí, kteří spolu nemluví, stačí vylitá káva, neumytý hrneček nebo ponožky uprostřed místnosti a najednou je z toho velký malér,“ upozornil.
Podrobnější čísla k domácímu násilí chybějí, řada případů navíc kvůli neochotě obětí přiznat problém propadá sítem statistiků. Klasickým trestem je vykázání ze společného obydlí policií, tím ale končí jen zlomek případů.
