Jenže panika vypukla prakticky okamžitě – lidé se v Dillí, Bombaji a dalších městech vrhli do obchodů a skupovali úplně všechno – a nyní se ukazuje, že zvládnout 21 dní přísné karantény znamená pro desítky milionů Indů mimořádné oběti. Takové, které si obyvatelé „prvního světa“ sotva umějí představit.
Zavádíme karanténu, oznámily brazilské gangy. Pomohou s dodržováním zákazu vycházení |
Tvrdá opatření jsou ve zdánlivém rozporu s dosud malým počtem zaznamenaných případů nemoci Covid-19, vyvolané novým typem koronaviru. V Indii, která je domovem 1,35 miliardy lidí, ve čtvrtek evidovali jen 72 mrtvých a přes 2500 nakažených. To jsou v porovnání s daleko méně lidnatými státy typu Itálie, Španělska, či dokonce USA zanedbatelná čísla.
Jenže údaje z evidence jsou jistě jen zlomkem skutečného stavu. Indické zdravotnictví je zejména ve vesnických oblastech silně poddimenzované a na lepší soukromou zdravotní péči masy chudého obyvatelstva nemají prostředky. Pod úředně stanovenou hranicí chudoby s příjmem do 1000 rupií (330 korun) měsíčně žije více než pětina obyvatel, tedy asi 300 milionů lidí. Mnoho lidí na Covid-19 zemře nebo se virem nakazí, aniž by se do nějakého zdravotnického zařízení vůbec dostali.
Miliony putují pěšky domů
Zvlášť tvrdě dopadá karanténa na námezdní pracovníky, kteří jsou zaměstnáni ve městech, ale svůj domov mají ve vesnicích často stovky i tisíce kilometrů vzdálených. Jde většinou o muže, kteří pracují na stavbách, v pohostinství či se živí příležitostným prodejem, bydlí v nuzných ubytovnách v předměstských slumech a většinu skrovného příjmu posílají svým rodinám.
Masa těchto vnitrostátních pracovních migrantů přišla okamžitě po vyhlášení karantény o práci, neboť součástí opatření je i uzavření všech „nikoli nezbytných“ provozů. Mnozí z nich za normálních podmínek pracují načerno a nemají úspory na to, aby v Bombaji či Kalkatě vydrželi tři týdny bez jakéhokoli příjmu. Často proto volí zoufalé řešení: vydávají se na cestu domů. A vzhledem k tomu, že velká část meziměstské veřejné dopravy přestala v Indii fungovat, jdou pěšky.
Zedník Gautam Mína na nic nečekal a hned po vyhlášení karantény se vydal do své 300 kilometrů vzdálené vesnice ve státě Rádžasthán. Dokázal to. „Šel jsem dnem i nocí. Peníze skoro žádné, ani jídlo. Přežil jsem na sušenkách,“ podělil se o své zážitky s BBC.
Šestatřicetiletý Pramod Sahu, který si vydělává jako stavební dělník ve městě Súrat ve svazovém státě Gudžarát, se rozhodl, že těžký čas se pokusí přežít na ubytovně. Ví, že snadné to nebude. „Teď spíš zemřeme hlady než na koronavirus,“ řekl ve středu katarské televizi al-Džazíra a dodal: „Slyšeli jsme, že vláda chystá podporu. Ale zatím nic nedorazilo. Zkoušíme se z jedné porce najíst čtyři, ale dlouho to vydržet nepůjde.“
Indičtí dělníci v zahraničí pomoc dostali
Podle mnohých bylo Módího rozhodnutí o tvrdé karanténě zbrklé a nepřipravené. „Zejména venkov na to těžce doplatí a chudoba se ještě prohloubí. Tím, že se z hodiny na hodinu všechno zastavilo, přišly venkovské rodiny náhle o jediný příjem a teď nemají nic,“ kritizuje vládu Nivedita Džajarámová, analytička specializující se na indický trh práce.
VIDEO: ‚Děravá karanténa‘ pro 1,3 miliardy lidí. V Indii policie neposlušné občany mlátí holemi |
Módího kabinet se brání, že pro ty nejchudší již spustil program okamžité finanční pomoci, v první fázi má jít o částku v ekvivalentu 500 korun na hlavu. Mnozí se však dosud ani k těmto skromným penězům nedostali – a čas ubíhá.
Kritiku sklidilo také vládní rozhodnutí, na základě kterého Indie vyslala takzvané repatriační lety pro své občany pracující v cizině, nejčastěji v zemích kolem Perského zálivu. Vnitrostátní pracovní migranti jsou na tom ekonomicky přitom mnohem hůře a podobné pomoci se až na výjimky nedočkali.
Indické silnice jsou tak v těchto dnech i nadále plné milionů dělníků, kterým pod rozpáleným sluncem nezbývá než doufat, že se nakonec dostanou domů.