Hlavní obsah

Španělská chřipka skolila víc lidí než velká válka

Právo, Lenka Bobíková

V letech 1918–1920 postihla takzvaná španělská chřipka (influenza) celý svět jako dosud nevídaná pandemie. Padlo jí za oběť víc lidí než ve všech bitvách velké války dohromady, různé prameny udávají mezi 20 a 50 miliony mrtvých. Nevyhnula se ani českým zemím a její dopad byl tragický.

Foto: Repro z knihy Španělská chřipka – příběh pandemie z roku 1918, Vitalis 2018

Veranda s nemocnými chřipkou a pneumonií v polní nemocnici americké armády v Aix-les-Bains ve Francii.

Článek

V pondělí 21. října 1918 v Hostomicích pod Brdy ulehla do postele s chřipkou zvanou španělka – stejně jako mnoho jiných obyvatel obce – rodina místního učitele Karla Modra. Tím ale podobnost s ostatními nemocnými skončila.

Zatímco většina z nich se třásla horečkou a potila se na lůžku, Modr vyskočil z peřin, popadl zpod polštáře ukrytý revolver a začal kolem sebe pálit. Prostřelil okno, těžce zranil posluhovačku Kateřinu Cajzlovou na levé straně prsou a trefil kulkou loket své tchyně Marie Košťálkové. Vzápětí manželka i poškozená tchyně vyrazily v košilích ze dveří a začaly svolávat sousedy. Ti vrazili do domku a našli kantora mrtvého.

Podle policejní zprávy: „Bodl se několikrát do prsou loveckým tesákem a pak si jím podřezal krk. Čin svůj spáchal v nepříčetnosti, protože krátce před tím zjistil u něho lékař horečku přes 40 stupňů.“ Za čtyři dny nato zemřela i paní Modrová, kterou „dorazil útěk od nebezpečného muže“. Takové případy nepatřily k ojedinělým. Začátek epidemie přitom proběhl nenápadně.

Tak zlé jako španělská chřipka to nebude, uklidňují odborníci

Koronavirus

Zpráva z Kansasu

Ráno 4. března 1918 se vbelhal do ošetřovny ve vojenské základně v Camp Funstonu v Kansasu kuchař Albert Gitchell. Celý pobledlý si stěžoval na silnou bolest v krku, horečku a bolest hlavy.

Do oběda se s podobnými potížemi objevila skoro stovka mužů a zdravotníci je dočasně museli uložit do hangáru. Byl to jeden z prvních oficiálních záznamů o propuknutí španělské chřipky, i když čas, kdy pandemie skutečně začala, je nejasný.

Foto: Repro z knihy Španělská chřipka – příběh pandemie z roku 1918, Vitalis 2018

Kreslený vtip z roku 1918 Ernesta Noblea: – „Hepčí!!“ – „Dobrý večer, já jsem ta nová chřipka!!“

Pravděpodobně pocházela z Asie a pozdější výzkumy dospěly mimo jiné k závěru, že se vyvinula z podtypu viru ptačí chřipky. Přes Čínu se dostala do USA a odtud do Evropy.

Nejčastěji umírali nemocní mezi 20 a 40 lety. Ti měli totiž silnější imunitu. V létě roku 1918 dorazila choroba i do českých zemí. Zatím v podobě první, zdánlivě neškodné vlny, navíc zahalené mlčením kvůli válečné cenzuře.

Koronavirus v rychlosti šíření překonává MERS, SARS i ebolu

Koronavirus

Nemoc je neškodná

Červenec 1918 se ukázal jako deštivý, chladný a podporující všemožná nastuzení. V Praze lékaři zaznamenali jen ojedinělé případy chřipky, které považovali za důsledek mizerného počasí, násobený „podvýživou širokých kruhů národa“.

Noviny Prager Tagblatt uvedly 3. července, že „záhadnou nemoc mnoha jmen mají v ústech všichni, nebo lépe řečeno – v nosech, neboť se patrně jedná jenom o chřipku a rýmu. Přirozeně, že se dá mluvit málem o epidemii, i když ne v Praze.“

Autor článku věděl, že nemoc se šíří ve Vídni, v Německu i v dalších zemích, ale prozatím ji považoval za neškodnou.

Foto: Repro z knihy Španělská chřipka – příběh pandemie z roku 1918, Vitalis 2018

Někteří výrobci roušek brali v potaz i jejich slušivost. Takto vypadal jeden z módních modelů.

Neměl pravdu. Ve stejném dni se objevily nové případy influenzy v Plzni ve Škodových závodech, v kasárnách a podle záznamů nemocenské pokladny „jde to do stovek“.

A následoval Liberec, Moravská Ostrava a Brno. Pražské noviny zatím mlčely až na informaci ze začátku září o dění v c. a k. kadetní škole: „Celé formace vojenské ulehly na tuto zákeřnou nemoc. V kadetní škole leželo přes sto padesát chovanců a vojínů a nakonec i sám šéflékař se těžce rozstonal. Nemoc trvala až do září.“

Nejvíc zatím postihla ty, kteří se pohybovali mezi lidmi – dělníky, řidiče tramvají, zaměstnance telefonního úřadu a pošt. To se brzy mělo změnit.

Foto: Repro z knihy Španělská chřipka – příběh pandemie z roku 1918, Vitalis 2018

Praktická rouška pro kuřáky.

„První obětí zákeřné španělky stal se policejní úředník pan JUDr. Egon M. Prorok, přidělený úřadu pro potírání válečné lichvy,“ informovaly Lidové noviny 12. září o úmrtí pětadvacetiletého, svobodného, konceptního praktikanta u pražského policejního ředitelství.

Pandemie v dějinách nelítostně kosily

Historie

Nejdřív udeřil tyfus

Pražané vnímali v hladovém roce 1918 novou nemoc jako jednu nepříjemnou starost navíc, nejvíc se děsili epidemií, které roznášeli vojáci. Tedy skvrnitého a břišního tyfu a úplavice. Ty se skutečně také objevily.

Chřipka zatím vyčkávala. Propukla ale v Klatovech, Ervěnicích, Brně a nadále řádila v Plzni, kde mimo jiné skolila i známého barytonistu tamního divadla Čeňka Klause. Do Prahy vtrhla s plnou silou v říjnu 1918, ale nikdo přesně nevěděl, kolik obětí za sebou nechala, protože lékaři neměli žádnou ohlašovací povinnost – tedy nepodávali hlášení o chorobě nadřízeným úřadům.

V novinách ovšem obyvatelé teď už dennodenně četli o hrozivé nákaze: „Chřipka, která teď klepe na všechny dveře, už není, jak známo, neškodná podzimní rýma, člověk na ni může i zemřít a navzdory cenzuře na ni umírá opravdu dost lidí.“ (Lidové noviny)

Znám dobře přeletné srdce žen, Španělka mne již opustila. Dva dny stačily, aby mne měla až po krk.
Fráňa Šrámek přítelkyni Miloslavě Hrdličkové o své nemoci

Na základě současného vyhodnocení demografických statistik a sond z úmrtných matrik v letech 1918–1920 zemřelo na španělskou chřipku 44 000 až 75 000 civilistů.

K tomu je třeba ještě přidat 2000 až 5000 vojenských osob. To ovšem tehdy nikdo netušil. Každý se snažil vyrovnat se španělkou, jak uměl. Jako básník Fráňa Šrámek.

Kafka za záclonou

„Drahá Miličko, vdíval jsem se do očí černějších, než jsou Vaše, vrhl jsem se v náruč horečnější, než jakou se honosila býti náruč Vaše. Ta, jíž patřím dnes, jala mne v osidla svá včera a opojen jí, dnes stěží mohu říci, kde to vlastně bylo, kdy se mi stala osudem,“ psal Šrámek 9. října přítelkyni Miloslavě Hrdličkové.

Za čtyři dny jej nejhorší záchvat nemoci přešel, a tak znovu našel svůj příslovečný smysl pro humor: „Drahá Miličko, znám dobře přeletné srdce žen, Španělka mne již opustila. Pouhé dva dny stačily, aby mne měla až po krk.“

Hůř přestál chorobu spisovatel Franz Kafka – přepadla jej v říjnu a táhla se až do poloviny roku 1919. Vyhlášení vzniku Republiky československé tak prožil v posteli v bytě svých rodičů v Oppeltově domě u Staroměstského náměstí a veškeré dění pozoroval skrz záclonu.

Ostatně, právě údobí, které vešlo do dějin jako čas zformování nového státu, provázelo vrcholné řádění pandemie. Už na začátku října začala úmrtnost v Praze úděsně stoupat na několik desítek zemřelých denně. Desátého října proto zemská školní rada přerušila výuku na všech školách. A hrůza obyvatel se prohlubovala.

Krinolíny či klobouky: Módní příklady sociálního distancování v minulosti

Styl

Umírá se v trestnicích i na poštách

„Zatímco na počátku nepřekračovala všeobecná mortalita počet 225, stoupla ve třetím týdnu říjnovém na 829,“ referovali o vývoji v Praze profesoři německé fakulty Gottfrie Pick a Anton Ghon.

Umírali trestankyně ve věznici v Řepích, zaměstnanci pošt, drah, lékaři, vojáci, dělníci, továrníci. Lidé padali na ulicích, dokonávali ve svých bytech i v nemocnicích. V každé rakvi mizel jeden lidský osud.

Foto: Repro z knihy Španělská chřipka – příběh pandemie z roku 1918, Vitalis 2018

Lahvička s tabletami fenacetinu a s aspirinem od firmy Bayer, 1899.

Třináctého října podlehl nemoci jediný syn básníka Jaroslava Vrchlického a bratr herečky Evy Vrchlické, Jaroslav Frída, zaměstnanec Válečného obilního úřadu. O dva dny později jej následovala po porodu dvojčat jeho nemocná manželka Bohumila. Z dvojčátek se stali sirotci, o které se začala starat organizace České srdce, protože „skonala i služka“.

Navíc za několik dní skončil i život jednoho z dětí a druhé zápasilo se smrtí. A k dovršení všeho podle Českého slova: „Po básníkově synovi 15. října zemřel nyní jeho bratr Bedřich Frída, jenž působil léta jako dramaturg Národního divadla, později pak jako ředitel pražské městské vyšší dívčí školy.“

Vázl i odvoz mrtvol – v jednom bytě v Nitranské ulici na Vinohradech ležel zesnulý tři dny, než jej převezli. Chyběli rakve i hrobníci. A průběh nemoci byl těžký, stejně jako léčba.

Modrali a krváceli

Dne 9. listopadu 1918 zemřel v Paříži na chřipku dramatik a básník Guillaume Apollinaire. Přežil zranění od šrapnelu, kvůli kterému mu museli vrtat lebku, ale pandemie jej dostala.

Příznaky jeho nemoci platily všeobecně – po počátečním běžném průběhu se mu začalo těžko dýchat, nad lícními kostmi se vytvořily rudé skvrny, které brzy pokryly celý obličej. Později byly modré přecházející do tmava. Lékař konstatoval, že „Apollinaire ležel na zádech a byl úplně černý“.

Foto: Repro z knihy Španělská chřipka – příběh pandemie z roku 1918, Vitalis 2018

Influenza si vybírala oběti i mezi slavnými. Na fotografii malíř Egon Schiele na smrtelném loži.

Oběti chřipky provázely plicní komplikace, ústící často v zápal plic. Trpěly bolestmi hlavy a kloubů, vysokými horečkami, kašlem a depresí. Pacienti páchali sebevraždy, skákali z nemocničních oken, podřezávali se.

Slábli a omdlévali vyčerpáním tak jako 13. října herečka žižkovského divadla Máňa Bohatová, která při představení hry Láska si nedá poroučet „se svalila a musela býti odnesena“. Boj s chorobou lékaře vyčerpával a východisko neexistovalo. Neměli k dispozici ani antivirotika, ani antibiotika.

Foto: Repro z knihy Španělská chřipka – příběh pandemie z roku 1918, Vitalis 2018

Jeho manželka Edith, která byla v šestém měsíci těhotenství, zemřela tři dny před ním. Vyobrazená Schielem těsně před úmrtím.

Zůstával pouze aspirin, pouštění žilou, doporučování tabáku, alkoholu a rtuť. Lidoví léčitelé zase vychvalovali zábaly se studenou i horkou vodou, pocení, masáže, čaje.

Muži medicíny také nabádali k dodržování hygieny, větrání a konzumování hlavně mléčné stravy – požadavek úplně nemožný v době, kdy se poměry, co se jídla týče, staly katastrofálními.

Císař pán je… aneb Historie urážek majestátu

Historie

Chybí uhlí i brambory

„Není mýdla, nepřiděluje se nám ani těch 15 kg uhlí na týden. Cukr není, pro děti od šesti let není mléka žádného,“ popisovalo Právo lidu 18. října 1918 krizi v zásobování. Podvýživa a nedostatek ošacení dopad chřipky ještě prohlubovaly.

Lépe nebylo ani v ústavech – například v plzeňské všeobecné nemocnici dostávali choří k snídani odvar z kávové náhražky a polévku z kostky maggi, po které zvraceli.

Foto: Repro z knihy Španělská chřipka – příběh pandemie z roku 1918, Vitalis 2018

Schieleho obraz Mrtvá matka z roku 1910.

I nedostatek uhlí nemocnost zvyšoval. Právo lidu situaci charakterizovalo: „Lidé, nemajíce uhlí, nemohou si pokrmů vůbec řádně upraviti, lidské příbytky pak, stejně jako kanceláře, jsou dnes studeny, a tedy zdraví lidí, zejména pak lidí neživených a dítek chudiny, krajně nebezpečny.“

I po vzniku Republiky československé epidemie pokračovala. V českých zemích v roce 1920 si vyžádala víc obětí na životech než v roce předchozím. Ke konci roku pomalu slábla. Nejhorší nápor nemoci měly české země za sebou.

Známé oběti epidemie

  • V listopadu 1918 informovaly anglické noviny o skonu Arthura Alleyna Kingsleye, šestadvacetiletého syna spisovatele Arthura Conana Doyla.
  • Z Francie přišla v prosinci 1918 zpráva o smrti známého básníka a dramatika Edmonda Rostanda, autora slavného Cyrana z Bergeracu. Bylo mu padesát let.
  • Mezi další oběti patřili například šestapadesátiletý německý sociolog Max Weber, zakladatelé americké automobilky Dodge a bratři – pětapadesátiletý John Francis a dvaapadesátiletý Horace Elgin.
  • Ve Vídni na následky chřipky skonal osmadvacetiletý malíř Egon Schiele, v Praze zase čtyřiatřicetiletý malíř Bohumil Kubišta.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám