Nečekanou skupinou, která se může za několik měsíců ocitnout na ulici kvůli koronaviru, jsou obyčejní lidé, kteří umožnili jiným bydlet v jejich volném bytě.
Ministerstvo pro místní rozvoj totiž navrhuje zákon, který pronajímatelům zakazuje vymáhat od neplatících nájemců nájemné.
Dostane-li se nájemce "převážně v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii" a to mu "znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo řádnou úhradu nájemného", může podle tohoto návrhu placení nájemného až do skončení mimořádných opatření zastavit. A na úhradu dluhu bude mít až do 31. května 2021.
Ministerstvo tímto krokem jistě sleduje ochranu nájemců před "zlými" pronajímateli, kteří by mohli nájemce vyhodit pro neplacení nájemného na ulici. Ve skutečnosti tím ale vyhazuje na ulici samotné pronajímatele.
Zatímco pod pojmem "pronajímatel" si totiž řada lidí představí majetného restituenta či podnikatele, který skupuje nemovitosti a pak "rýžuje na jejich pronajímání a vydělává bez práce", desetitisíce českých pronajímatelů jsou řadoví zaměstnanci. Drobní živnostníci. Nebo třeba důchodci.
"Jsme v důchodu, byt jsme pořizovali z úspor a teď nám supluje důchod. Chápu situaci, ale je to nefér. Z čeho máme teď žít, když nájemce nemusí zaplatit nájemné?"
Tato citace pochází od pronajímatelů, kteří se chovali během svého života přesně tak, jak to všichni doporučují: Odkládat si část své výplaty během života bokem. Šetřit. Investovat. A postarat se o sebe na stáří tak, aby nebyli pro ostatní přítěží.
Mezi zasažené pronajímatele patří ale i lidé, kteří v těchto dnech sami přišli o práci:
"Můj nájemník po mě chce snížení nájmu, prý po dobu dvou měsíců v této kritické době. Já ale, jelikož dělám v gastronomii, zůstávám doma na překážku práce na straně zaměstnavatele (60%) a splácím hypotéku, tudíž jsem zrovna na tom tak, jako můj nájemník. Ráda bych mu vyšla vstříc, ale jsem také v zoufalé situaci..."
Návrh zákona, který umožní řadě nájemců neplatit nájemné, je samozřejmě uklidní. Stres a obavy o živobytí ale pouze přenese na jinou skupinu obyvatel - jejich domácí.
Návrh umožňuje zrušit nájem v případě, kdy pronajímatel v důsledku omezení sám upadne "do takové nouze, že nebude mít ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen". Pokud se zrušením nájmu ale nebude nájemce souhlasit, musí se zrušení domáhat pronajímatel u soudu. A to znamená i roky průtahů v situaci, kdy sám nebude mít z čeho žít a platit provoz dvou bytů.
Účel ministerského návrhu jde správným směrem: Chrání nájemce před výpovědí z nájmu v době, kdy by nové bydlení těžko sháněli. A kdy nemají kvůli ztrátě zaměstnání nebo karanténě na nájemné prostředky.
Protože tím ale pouze přesouvá celý problém na jinou skupinu obyvatel, pronajímatele, finanční obtíže tím nezmírní. Jen se projeví jinde.
Celá situace má přitom jednoduché řešení, které je navíc sociálně odpovědné k oběma stranám: Stačí pozměnit podmínky pro vyplácení příspěvku na bydlení, který je určený právě lidem s nízkými příjmy.
Tento příspěvek je stálicí mezi sociálními dávkami. Příslušné úřady vědí jak jej administrovat. A protože související formuláře, procesy a postupy není potřeba vymýšlet, ale jsou již v zaběhnuté, stačí jen upravit podmínky příspěvku a jeho výši.
Každý nájemce ve finanční nouzi by tak mohl požádat o příspěvek na bydlení. A v životní nouzi by tak nemusel skončit ani nájemce, ani drobný pronajímatel.
Většina drobných pronajímatelů, které tento zákon tvrdě zasáhne, totiž nemá na to, aby mohla ze své mzdy nebo úspor platit provoz dalšího bytu. Sami mají v této době obavy o své vlastní živobytí.
Pokud tedy nemá na ulici přibýt nová skupina lidí proto, že musí ze zákona financovat nejen své vlastní bydlení, ale také bydlení další rodiny, místo přesunutí problému na pronajímatele by situaci rychle a jednoduše vyřešil právě upravený příspěvek na bydlení.
Kontakt:
Pavel Řehulka
autor je provozovatelem informačního serveru JakPronajimatByty.cz