Pokud někomu z miliard lidí, kteří jsou momentálně odsouzeni ke karanténám, izolacím a dalším omezením pohybu, citelně schází lidský kontakt, Watsonová k tomu rozhodně má co říci.
Když jí bylo 16 let, obeplula svět.
Cizí tvář nespatřila 210 dní.
„I když jsem si často připadala jako ta nejizolovanější osoba světa, nikdy jsem se necítila sama,“ vzpomíná pro Sydney Morning Herald.
Známá je osamělost maratonského běžce, těžce počítajícího kilometry. Náročná musí být osamělost plaveckých es při jejich zdánlivě nekonečné tréninkové rutině pod vodou. Či osamělost tenistů a tenistek, když se potřebují zkoncentrovat na klíčový úder... Jenže až je doběhnuto, doplaváno či dopodáváno, okolo jsou zase lidé. Watsonová takovou možnost dobrovolně zahodila a vydala se na kurážnou cestu skrz vodstva moří a oceánů.
Jejích sedm rad, jak na izolaci?
1) Přijměte fakt, že to nebude snadné období.
2) Když vás něco srazí na kolena, otřepejte se.
3) Najděte v tom všem smysl.
4) Vytvořte si každodenní rituály.
5) Udržujte se duševně čilí.
6) Buďte ve spojení s ostatními.
7) Vychutnejte si vzácnost samoty.
Zvlášť poslední bod by dost možná méně trpělivého našince vytočil. Je jistě rozdíl naordinovat sám sobě samotu na lodi, nebo se dívat přes okno na pučící jaro bez možnosti vyrazit jako obvykle ven.
Watsonová to ovšem dobře ví.
„Plně chápu strach o vaše blízké i stres z ekonomických dopadů krize. Pro některé z nás jsou to nerealistické úvahy,“ píše sympaticky. „Ale ty z vás, kteří si to mohou dovolit, bych chtěla povzbudit, abyste zkusili samotu náležitě ocenit. Dokáže život úžasně zjednodušit. Je to vzácná šance dělat najednou pouze to, co vás těší.“
Co člověk, to názor. Nesouhlasných zvedání obočí bylo ostatně více než dost i tehdy, když v roce 2009 jako teenagerka vyrazila z Austrálie přes Pacifik, kolem mysu Horn a mysu Dobré naděje a pak skrz vlny Indického oceánu zpět do Sydney.
„Tolik kritiky se vyrojilo, každý je s názorem raz dva hotový. Ale co, jsem s tím v pohodě,“ vzpomínala po letech. Stejně to přebily chvíle, kdy ji na konci přivítalo 75 tisíc krajanů a ona vydechla: „Jsem obyčejná holka, co měla sen a přizpůsobila mu svoji mysl.“
Pesimista se zděsí, že by snad současná koronavirová krize měla trvat podobně dlouho.
Optimista naopak spokojeně usoudí, že každá plavba, byť to houpe sebevíc, nakonec spokojeně dorazí do přístavu.
„I když jsem si každý z těch 210 dní vychutnala s láskou, budu první, kdo přizná, že být bezdůvodně odtržen od svých milovaných je strašná věc,“ píše Watsonová. „Vydržet cokoli je snadnější ve chvíli, kdy si k tomu najdete důvod. A pro izolaci teď existuje velmi jednoduchý a zároveň velmi důležitý důvod: záchrana životů jiných.“
