Historie evropských pohárů - 1993/1994 - Mizerná premiéra

První sezóna samostatného Česka v evropských pohárech dopadla fiaskem, které zůstává dodnes nepřekonáno. A to jsme hráli jen se třemi týmy, takže dělení vysokým počtem klubů rozhodně nebylo důvodem, proč si Česko připsalo zisk, který je suverénně nejnižší i dnes, po odehraných dalších 26 sezónách...

Protože Česko nebylo v rámci UEFA uznáno jako nástupnický stát Československa, začínali jsme od nuly. Stejně jako Slovensko, které navíc nemělo ani zastoupení v Lize mistrů, protože mistrem ze sezóny 1992/1993 byla Sparta. Po dvou skvělých sezónách, kdy si především na Letné a na Hané podávaly dveře od hostující kabiny hvězdy z předních evropských klubů, byl ročník 1993/1994 pro namlsané fanoušky velkým zklamáním. Tentokrát do Česka nezavítal například ani jeden z italských klubů, které stejně jako o rok dříve poháry naprosto opanovaly. LM ovládl AC Milán, Pohár UEFA Inter Milán a ve finále PVP padl obhájce z Parmy s Arsenalem. Největšími jmény k vidění u nás tak byly vítěz německého poháru Bayer Leverkusen i s bývalou olomouckou hvězdou Pavlem Hapalem či belgický mistr z Anderlechtu.

Tristní bilanci českých týmů dokumentují tato čísla. Celkem se v sezóně 1993/1994 tři české kluby v rámci tří pohárů utkaly se čtyřmi soupeři ze čtyř evropských ligových soutěží. Připsaly si výrazně negativní bilanci 1-1-6, tedy pouhé 3 body a zisk 1.000. V rámci 44 ligových soutěží to bylo 41 místo, lépe skončili nejen Slováci, ale například i Malta, Island, Gruzie, Severní Irsko či Lichtenštejnsko. Ze čtyř vyřazovacích duelů byl pro české kluby úspěšný jeden jediný.



Formát pohárů

Proti předchozímu roku se zvýšil počet ligových soutěží v pohárech o šest, formát tím však příliš zasažen nebyl, pouze se rozšířila předkola Ligy mistrů i Poháru vítězů pohárů. PVP i Pohár UEFA se hrály tradičním vyřazovacím systémem, v rámci LM se již potřetí objevil skupinový formát, který nyní negeneroval pouze dva finalisty, ale nově čtyři kluby, které si to rozdaly v semifinále na jeden zápas na hřišti vítězů skupin. Finále PVP i LM se hrálo na jeden zápas na neutrálním hřišti, finále Poháru UEFA stále na dva.



České kluby

Do druhého ročníku Ligy mistrů nastoupila mistrovská Sparta. Po skvělé, dva roky staré zkušenosti v premiérovém formátu skupin PMEZ i po následném slušném vystoupení v PVP bylo natěšení i očekávání fanoušků velké. Cesta do skupiny vedla pro Spartu přes dvě úvodní kola. Nejprve narazila na AIK Stockholm v sestavě například s mladíky Johanem Mjällbym či brankářem Magnusem Hedmanem. Šlo o vůbec první konfrontaci Sparty se švédským soupeřem. A dopadl dobře. Následné tři souboje Sparty se švédskými týmy (Göteborg, Häcken, Malmö) vyvolávají horší vzpomínky. Na těsnou porážku ve Stockholmu zareagoval v odvetě Horst Siegl dvěma brankami a postup mezi 16 nejlepších v LM byl na světě. Zatímco dnes by to znamenalo osmifinále ve společnosti elitních velkoklubů, tehdy šlo o teprve druhé kolo.

Stejně jako Sparta, také Anderlecht měl krásné vzpomínky na premiérové skupiny v PMEZ před dvěma lety. Ve druhé semifinálové skupině dokonce doma porazil i pozdějšího finalistu Sampdorii - analogie s vítězstvím Sparty nad Barcelonou. Už tehdy řádil útočník Luc Nilis, se šesti brankami třetí nejlepší střelec ročníku 1991/1992. O dva roky později svou bilanci ještě o gól vylepšil a hned tři z celkových sedmi branek vsítil Spartě. Ten jediný na Letné a další dva při vítězství 4:2 v domácím zápase. Do čtvrtfinálových skupin tak na úkor stále ještě relativně mladé generace kolem Kouby, Novotného, Frýdka, Nedvěda či Siegla postoupil Anderlecht. 



Ze čtvrtfinálových skupin LM vzešli čtyři semifinalisté. Vítězové FC Barcelona i AC Milán měli v souboji hraném na jedno utkání výhodu domácího prostředí. Oba favorité si lehce poradili s Portem respektive Monakem shodně 3:0. Porto i Monaco si toto zklamání napraví při účasti ve finále LM přesně o 10 let později, v tomto roce však ještě přihlížely athénskému finále dvou klubů, které tou dobou udávaly fotbalovou módu. Capellův celek v něm totálně zaskočil Cruyffovu Barcelonu, když dokázal využít hned několika chyb v rozehrávce zejména levého beka Nadala. Gólem finále se stal Savičevičův lob přes bezradného Zubizarretu.

Brno šlo jako poražený finalista domácího poháru (vyhrála Sparta) do PVP. Legendární Josef Masopust v roli trenéra tentokrát nenavázal na své dřívější a slavnější působení na lavičce Zbrojovky z konce 70. let. Proti Leverkusenu to byla jednoznačná záležitost, v Německu prohrálo Brno o dvě branky, doma o tři. V německém týmu se představil nejen Pavel Hapal, který zde kroutil již druhou sezónu, ale také například Christian Wörns či Ulf Kirsten. Dvě prohry, a tedy nulový zisk nastal ze 133 případů českých týmů v evropských pohárech během 27 sezón celkem čtyřikrát. Naposledy se takto "předvedla” Sparta v sezóně 2017/2018 (ano, Crvena Zvezda).



Do Brna poté přišel Petr Uličný a celek z druhého největšího města Česka zase zažíval dobré časy. V paměti zůstanou hlavně vysoké návštěvy (v průměru za sezónu přes 20 tisíc, rekordní návštěva 44 tisíc) na stadiónu Za Lužánkami z poloviny devadesátých let. Ještě jednou se pak Brno dostalo do evropských pohárů (1997/1998), poté však, až na pár záchvěvů, brněnský fotbal ustoupil ze slávy, což trvá dodnes.

Třetím českým zástupcem byla Slavia, která toho v Evropě dosud moc nepředvedla a stejně jako o rok dříve se i v sezóně 1993/1994 poroučela z Poháru UEFA hned v prvním kole. Tým s dvacetiletými mladíky Bejblem, Šmicerem či Bergerem vstoupil ve starém Edenu do úvodního zápasu proti OFI Kréta dobře. Soupeř hrál od začátku druhé půle bez vyloučeného hráče, navíc po Bergerově zásahu Slavia vedla. Záhy však přišla penalta pro OFI a konečné skóre 1:1, v pohárové matematice výhodnější pro hosty. V bouřlivé atmosféře v krétském hlavním městě si domácí šanci nenechali ujít a Slavii vyřadili.



Je faktem, že krétský klub zažíval svá nejlepší léta. Po Slavii vyřadilo OFI i Atlético Madrid a takový útočník Nikos Machlas, rodák z Herákleionu, který domácím gólem Slavii z Evropy vyprovodil, se poté vydal na úspěšné nizozemské angažmá (Vitesse Arnhem, Ajax) a byl tahounem i řecké reprezentace. Až do pro Řeky slavného Eura 2004 však v reprezentaci nevydržel.

Katastrofální výsledek při premiérovém samostatném vystoupení českých klubů každopádně byl špatným vkladem pro český fotbal na následujících pět let. Navíc proto, že jsme začínali od nuly. Obrovský dopad to mělo po změně formátu Ligy mistrů, do které bylo v dalších letech nasazeno jen 24 klubů. V následující sezóně 1994/1995 to pro našeho mistra ještě problém nebyl, nasazovalo se totiž podle rankingu klubů, takže Sparta do kvalifikace prošla. V sezóně 1995/1996 však do kvalifikace šli jen mistři zemí od 24. místa pětiletého žebříčku národních koeficientů výše. My jsme v něm tou dobou, hlavně vlivem této tristní sezóny, byli až 32. Ovšem i v sezóně bez Ligy mistrů (nebo možná právě díky tomu) čekala české kluby naopak nejlepší historická sezóna. Ale o tom až jindy.