„Měli jsme tam jednoduché ztráty míče, někdy to bylo ukvapené. Někomu balon v tom prostoru najednou i vadil... Výpadek byl znát,“ sdělil kouč Krejčí. „Jinak měla obě mužstva elán, chuť zahrát si na velmi dobrém terénu. Co se týče přístupu, nemám u našeho týmu výhrady.“
Do každé půle vyslal jinou jedenáctku; ta první, jež se v poli v zásadě shodovala s obvyklou základní sestavou, působila o poznání přesvědčivěji. Největší šanci měl z přímého kopu zahrávaného z levé strany Hlavatý, ale míč placírkou zatočil kolem zdi vysoko nad.
Jeřábek: Fyzicky jsem se cítil nad očekáváníStejně jako ostatní pardubičtí fotbalisté strávil i kapitán Jan Jeřábek v úterním přátelském mači s Vlašimí (1:1) na hřišti 45 minut. V jeho případě těch úvodních, kdy ještě branky nepadaly. „Cítil jsem se nad očekávání dobře, po fyzické stránce jsem neměl problém. Celkově to ale trošku vázlo v nerozehranosti - byla tam spousta vyhozených balonů, zbrklých věcí. Ale to je jen o herní praxi,“ řekl zkušený 36letý borec. „Ze druhého poločasu jsem pak viděl asi jenom deset minut, takže ten bych moc nehodnotil,“ doplnil s tím, že ránu Cadua z 50. minuty, jíž jeho brazilský spoluhráč otevíral skóre, kvůli tomu „prošvihl“. Ovšem první zápas po více než dvouměsíční pauze, způsobené koronavirovou pandemií, byť přípravný, si Jeřábek jinak každopádně pochvaloval. „Je to něco úplně jiného než tréninky, i když na nich třeba normálně hrajeme. Tam to nemá ty parametry,“ prohlásil. Proti Vlašimi už to bylo se vším všudy - tedy i se souboji, kterým se hráči po opětovném spuštění společných tréninků dlouho museli nuceně vyhýbat. „Ze začátku jsme trénovali podobně jako děti - že si jen nahrávají... Pouze jsme si zase zvykali na balon. Teď už jedeme plnohodnotné tréninky. A v zápasech soubojů podstupujete nejvíc, tam je to nejlepší,“ shrnul Jeřábek. Pod Vinicí se hrálo bez diváků a ani ve druhé lize to zřejmě nebude jinak. „To je na tom nejsmutnější. Člověk hraje fotbal pro lidi, a tady nebude nikdo...,“ litoval. |
Druhé dějství načal přesnou gólovou pumelicí z velkého vápna Brazilec Cadu, jenže potom se Pardubičtí postupně vytráceli. Vlašim byla najednou hodně nepříjemná a na domácích hráčích si vynucovala nedovolené zákroky; jeden z nich potrestal gólem z trestného kopu Frizoni. Brankář Šmíd pak ještě po dalším faulu lapil penaltu...
„První poločas byl z naší strany organizovanější, herně vyrovnaný. Ve druhém jsme se sice ujali vedení, ale pak naše hra nabrala na chaosu,“ řekl trenér Krejčí. „Dostali jsme zbytečný gól, kterému předcházel zbytečný faul. Úvodní poločas se mi líbil víc,“ srovnával.
Zároveň však měl pochopení s ohledem na povahu jedenáctek. „Po přestávce tam byli samí mladí kluci, to tak většinou bývá. Rozdělili jsme to takhle, nebyl tam nikdo zkušenější, kdo by tomu dal řád nebo jim poradil. Z toho to plynulo,“ uvědomoval si.
Těžko soudit, zda zkušenosti hrály ústřední roli i při dvou momentech, kdy zaváhali pardubičtí brankáři. Štěpán Hrnčíř musel v úvodní půli hasit problémy ve vápně troufalou kličkou. „Podcenil to, měl to zahrát ‚z jedničky‘ bez jakýchkoli nervů. Nechápal jsem, proč to nechává na druhý dotek - ta klička pak už byla ze zoufalství,“ zlobil se Krejčí.
Nicolas Šmíd zase před bravurně zlikvidovanou „desítkou“ neobstál při vlašimském přímáku. „Vedeme 1:0 a dostaneme gól z brankové čáry kolem zdi na první tyč... Jestliže později chytil penaltu, ale tenhle gól jde podle mého za ním, tak je to fifty-fifty,“ vypočetl trenér Krejčí.
