Zdroj: Shutterstock
Karavan si spousta lidí pořizuje, aby mohla ujet před civilizací. Když jsme připravovali tenhle test, nečekali jsme, že dostane tak trochu postapokalyptický (nebo předapokalyptický?) nádech. Opouštět těsně předkaranténní Prahu s obytňákem naloženým zásobami byl zvláštní zážitek a přinesl spoustu nervózních vtípků o možném (ne)návratu. V dobách pandemie je kempování s karavanem možná ještě aktuálnější téma než jindy. Jak ji taky přečkat lépe než někde na opuštěném místě, daleko od všech?
Hned na úvod musím přiznat, že jsem zálibu v kempování nikdy nechápal. Mám rád hezké, útulné domy a zajímavá auta, která se příjemně řídí. Karavan jsem vnímal jako nepohodlný barák nacpaný do ošklivé, mizerně jezdící dodávky.
Ale něco na tom být musí, když na tohle hobby nedá tolik lidí dopustit. A navíc myšlenka, že prostě vyrazíte na cesty, zastavíte, kde se vám líbí, a tam v relativním komfortu zakempíte, je vlastně lákavá. Člověk by měl zkusit všechno. Takže když přišla nabídka vyzkoušet si na vlastní kůži půjčovnu karavanů, neváhal jsem.
Co lidi na cestách s karavanem vůbec dělají? A co z toho se dá zkusit takhle narychlo v polovině března? Vídám karavany v paddocích závodních okruhů a tuším, že je využívají i další sportovci, od lyžařů po wakeboardisty. Ale závodní auto nemám a s ostatními sporty je to ještě horší. Autokempy mi nejsou sympatické a především, v březnu nejsou otevřené. Jen tak se někam postavit na louku taky nebude ideální. Tak co s tím? Nakonec jsem našel řešení hodné velkoměstského hipstera.
První krok: použijeme appku. Jmenuje se BezKempu.cz a je to vlastně takové Airbnb na místa pro karavany. Jak už název naznačuje, jde o český výtvor a na rozdíl od kempů funguje i v březnu. Skvělé! Navíc je plný opravdu zajímavých míst. Soukromé sady, zahrady, lomy, plácky u řeky nebo u rybníka. A taky Masarykova vyhlídka nad Zbečnem. Terasa speciálně pro karavany, obytné přívěsy či stany, s úžasným výhledem a s přívodem elektřiny a (v sezóně) vody.
Druhý krok: uděláme něco hodně zálesáckého a kempovacího. Jako že pozveme půl tuctu kamarádů z města na oběd. A uděláme nějaké tábornické jídlo. Třeba kohouta na víně. Protože když v karavanu pro čtyři až pět lidí dokážete udělat kohouta na víně pro osm lidí, tak už tam dokážete všechno.
Na podvozku Fiat Ducato stojí vůz dlouhý 742 cm, široký 235 cm a vysoký 295 cm, s pohotovostní hmotností 3,1 t a celkovou 3,5 t. Výkon 2,3litrového JTD motoru je 110 kW (150 k), na kola ho přenáší 6stupňová manuální převodovka. Spotřeba se pohybuje mezi 10 a 12 litry na 100 km. Nástavba má 5 míst pro sezení i spaní, naftové topení, solární panel, lednici aj. Pronájem: 2900 korun/den.
Než se ale budeme moci pustit do vaření a předapokalyptického hédonismu na vyhlídce, musíme tam svůj domeček na kolečkách nějak dostat. Co se zdatným harcovníkům může jevit jako banalita, v běžném řidiči zvyklém na obyčejná osobní auta může vyvolat obavy a nejistotu. Moderní karavany jsou totiž velké. Zatraceně velké.
Já už s velkým karavanem jezdil, takže nejsem překvapen. Ale pro leckoho by rozměry téhle věci mohly být zlehka šokující. CI Riviera 84 XT, jak se nazývá ona „movitost“, kterou mi až před dům přivezl ochotný pán z PanKaravan.cz, je totiž sedm a půl metru dlouhá a tři metry vysoká.
Pro představu – městské miniautíčko Škoda Citigo má na délku tři a půl metru, Octavia čtyři a půl a Volkswagen Transporter ve standardní verzi necelých pět. Rozdíl mezi pidiautem na rozvoz pizzy a dodávkou je tedy ani ne metr a půl. Mezi onou dodávkou a obytňákem je to skoro dva a půl metru. Totéž platí o výšce – dva metry bývají zhruba hranice, pod kterou se s autem dá vjet do podzemních garáží. Se třemi metry už je dobré dávat si pozor na nízké mosty. A s šířkou 235 centimetrů je radno sledovat zúžení. Nemuseli byste se vejít.
Zároveň ale není potřeba propadat panice. Doby, kdy mohl velké auto řídit jen „pan šofér“, jsou už dávno pryč. Možná vám dědeček či strýček vyprávěli, jak řídili „vétřiesku“ a museli umět meziplyny a řazení bez synchronů a poprat se s volantem a jak dnešní řidiči náklaďáků nestojí za nic. Přesně tak je to i s obytnými auty. Jakmile nasednete, cítíte se jako v normální dodávce. Nebo jako v obyčejném osobním autě, jen sedíte o něco výš a volant je nějak naležato. Řízení jde zlehka jako u normálního auta, řazení funguje stejně, pedály jsou dole jenom tři a fungují také úplně normálně… všechno jako v osobáku. Ostatně technicky vzato to také osobní auto do 3,5 tuny je, a proto ho můžete řídit s řidičákem kategorie B.
Navíc máte kameru a parkovací senzory vzadu, obrovská zrcátka po stranách a přehlednou, hranatou karoserii. Manévrování není ve výsledku o moc těžší než s obyčejným kombíkem, jen potřebujete víc místa. Pokud se budete zkoušet otáčet v necelých devět metrů širokém prostoru, už to bude chtít trochu šikovnosti a pevných nervů – ale do takové situace se běžně nedostanete.
Ani na silnici to není nic hrozného. Je trochu nezvyk, že „přirozené“ tempo je najednou o dvacet kilometrů v hodině nižší než limit, a ne naopak, ale jakmile si zvyknete na šířku auta a naučíte se s ní počítat, vlastně o nic zvláštního nejde. Nekoná se ani zoufalé sípání do kopců nebo problémy při rozjezdu, stopadesátikoňový turbodiesel si se třemi a půl tunami (pohotovostní hmotnost 3100 kg plus užitečné zatížení 400 kg) poradí statečně.
Jakkoliv může být řízení velkého auta nezvyklé, to správné dobrodružství to není. Pokud jste na velké vozy zvyklí, je to vlastně vcelku nuda, a pokud nejste, tak si za chvíli zvyknete. Zábava začíná, až dojedete do cíle.
V našem případě ji trochu komplikovalo počasí. Pobyt v karavanu s výhledem do krajiny byste si nejraději užili tak, že vytáhnete skládací stolek a křesílka a hurá popíjet a dívat se do kraje. Křesílka a stolek ve výbavě máme, ale na březnové počasí s nimi nevyzrajeme. Takže to po chvíli balíme a raději využíváme sezení uvnitř.
Tady se ukazuje, proč je ta obluda tak obrovská. Ona je to vlastně taková jedna plus jednička. Sedačky v kabině otočíte dozadu, rozložíte stolek a máte kapesní obývák se dvěma křesílky a sedačkou. Za vámi je kuchyňka s lednicí a tříplotnovým sporákem (o tom později), potom sprcha se splachovacím záchodem a konečně ložnice, která nabízí dvě oddělená lůžka. Jejich propojením vznikne velmi komfortní dvojlůžko pro dva nebo středně pohodlné pro tři, pokud ti tři nemají problém s nadbytečnou porcí intimity (další postel je spouštěcí nad obývákem). Plus všude nespočet skříněk, poliček a dalších odkládacích prostorů. Naše zásoby na oběd pro osm lidí se sice téměř nevejdou, ale to bude spíše problém našeho megalomanství.
Teď byste možná čekali nějaké rady k přespávání v karavanu. Jaký spacák si vzít, jak se udržet v teple, nějaká tábornická moudra. Nepředávám vám žádná, protože za prvé vím o táboření kulové a za druhé, nic takového nepotřebujete. Je to úplně jednoduché. Máte 120 litrů vody, hlídejte si, aby vám nedošla (čtyři sprchy a mytí nádobí po celý víkend jsou v pohodě). Elektřinu můžete přitáhnout zvenčí, v opačném případě si hlídejte baterku. Kdyby vám došla, musíte na chvíli nastartovat. O topení se postará naftový „bufík“ se spotřebou asi dvě deci za hodinu na vysoký výkon. Při delším stání na jednom místě je tedy dobrý nápad čas od času natankovat – ale museli byste zatápět přinejmenším týden, aby to mohl při plné nádrži být problém.
Ve všem ostatním je to vlastně takový normální byt o čtrnácti metrech čtverečních. Vlastně mě překvapilo, jak málo zajímavé je bydlet v karavanu. Až na to, že vaše zahrada je to, kam zrovna přijedete, je to prostě dobře vybavená chata.
Největší zatěžkávací zkouškou byl ale samozřejmě sobotní oběd. Nezbedné a nenasytné ratolesti nemajíce, rozhodli jsme se je nasimulovat partou kamarádů v počtu šesti kusů, z nichž jeden je znám tím, že rád poobědvá jednoho či dva kňoury. Jestli v kuchyňce karavanu dokážeme připravit oběd i s předkrmem pro takovou společnost, dá se v něm zvládnout všechno.
Tady je namístě předat slovo odbornici na polní vaření, tedy mojí ženě: Normální člověk v karavanu ohřeje párky nebo uvaří polévku z pytlíku. Ale pokud jste praštění megalomani, rozhodnete se udělat kohouta na víně pro osm lidí. Tedy vlastně kuře, kdo by teď taky sháněl kohouta?
Když máte k dispozici jednu pánvičku a tři hrnce, nejde to bez strategického plánu. Co si budeme povídat, jednoduché to nebylo ani s ním. Slupky z očištěné zeleniny byly všude. Na zemi, ve dřezu, v mých vlasech, v šuplících. Navíc jsme nebyli připojení na vnější zdroj vody, takže se neustálé mytí nádobí nejevilo jako nejmoudřejší. Budeme tedy ekologicky recyklovat a navíc všechno postupně smažit v jednom hrnci.
Kohout na víně
Kromě odkládacích ploch chyběl i dostatek hořáků, ale i s tím se hospodyňka s nadáním pro Tetris vypořádá. O něco horší je skutečně hustá atmosféra, kterou v karavanu vyvolá několikahodinové vaření. V létě by to problém nebyl, to můžete větrat, v mrazivém březnu se s tím musíte smířit.
Co říct závěrem? Test karavanu se – navzdory mým dřívějším předsudkům – opravdu vydařil. Můžete v něm udělat luxusní oběd pro osm lidí, vydržet víkend na opuštěném místě, aniž by vám došla voda či plyn, a zase pohodlně odjet.
Ani nepotřebujete pandemii, abyste chtěli občas utéct před civilizací. Ale možná si jí chcete vzít kousek s sebou. Moderní karavan je přesně ten kousek, který potřebujete. Protože když máte ledničku, sprchu, dobré víno a na něm kohouta, jste v civilizaci, ať jste kdekoliv.
Rodinná půjčovna obytných vozů. Půjčuje zánovní karavany, rok výroby 2018, v plné výbavě.
Součástí zapůjčení je přistavení vozu až před dům, kde si ho po ukončení pronájmu provozovatelé služby také vyzvednou. Účtovány nejsou žádné speciální poplatky, stejně tak se neplatí nadlimitní kilometry.
Vojtěch Dobeš
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
16. 5. 2020 6:32, pag
První zajímavý a nenaštvávající článek na peníze.cz za velmi dlouhou dobu.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
16. 5. 2020 18:24, Michal
No jo,ale s takovým krámem nemohu na dálnici jet 220km/hod. jako se svým Chevy-Camaro
V diskuzi je celkem (16 komentářů) příspěvků.