RECENZE: Skvělí Sparks se obejdou bez upocené srandy

Invence veteránů – bratři Ron a Russell Maelovi laskavě prominou – Sparks je prostě bezbřehá. To je z poslechu jejich novinky A Steady Drip, Drip, Drip jasné už po prvním poslechu.

Sourozenecká dvojka tvoří s tak nakažlivou radostí z muziky, že je to po všech letech v branži až neuvěřitelné. Ukažte mi jinou kapelu, která funguje od roku 1967 a v roce 2020 vydá svěží, nápaditou desku nacpanou skvělými melodiemi, hudebními a textovými vtipy, které nesklouzávají k upocenému „dělání srandy“.

4 fotografie

Vezměme třeba písničku Stravinsky’s Only Hit. Jde jen o takovou legrácku, že ano? Ale poslechněte si ji zas a znovu. Vnímáte, kolik je v ní vrstev, melodických linek, které se vzájemně překrývají a doplňují? Tohle dokážou jen Sparks. Kapela, která natočí popovou operu The Seduction Of Ingmar Bergman o fiktivním výletu proslulého švédského režiséra do Hollywoodu, si může dovolit cokoliv.

Um a vizionářství bratrů Maelových se naštěstí koncentruje nikoliv do rozbředlých experimentů, nýbrž do stoprocentních popových písniček. Zábavných, lehce podvratných, stále balancujících na tenounké hraně vážnosti a parodie, díky čemuž jsou tak neodolatelné. Sparks jsou rození hitmakeři, silné motivy sypou z rukávu a na desce A Steady Drip, Drip, Drip jich najdeme hned několik. 

O Stravinském a jeho jediném hitu už byla řeč, vychutnáte si však i na kaskádovité melodii vystavěnou Lawnmower nebo kytarovými stěnami obehnanou Sainthood Is Not Your Future. A nejpozději při poslechu Left Out In The Cold pochopíte, proč Sparks mají v takové oblibě Franz Ferdinand, kteří s nimi v roce 2015 natočili společné album FFS. Inspirační zdroje jsou tady patrné a čitelné.

A Steady Drip, Drip, Drip 85 % Sparks

Sparks jsou důvod, proč poslouchat pop. Ne blbý a vlezlý, který na vás vulgárně řve z televizí a z rádií, ale chytrý, elegantní, sofistikovaný. Nazvěte ho, jak chcete, škatulek je spousta. Art pop, chamber pop, baroque pop, ale jsou to jen pojmy, kterými recenzent dokazuje svou hudební sečtělost. Klidně je hoďte za hlavu, jen si prosím uvědomte, že i v popovém ranku mohou vznikat umělecká díla.

To není nijak nadnesené, Sparks kombinují vysoké s nízkým, míchají popkulturu se shůry posvěceným skladatelským géniem, smyslem pro humor a výsledkem je čirá hudební rozkoš. Chápu, proč Sparks krom Franz Ferdinand obdivuje třeba Mardoša z Tata Bojs, toto je přesně hudební výraz, o který se snaží. Lehký, vzdušný, snadno uchopitelný, ale propracovaný a promyšlený do posledního šroubečku.