Troja je pražská perla. Vilu si zde postavili Zátopkovi i Věra Chytilová

Zoologická zahrada je už dlouhá desetiletí lákadlem pro malé i velké. Ani já bych jako dítě za nic na světě nevyměnila odpoledne, kdy mě rodiče nebo prarodiče vzali a jeli jsme přes půl města mezi výběhy, klece a terária s nejrůznějšími živočichy. 

A tak jsme se chodili dívat, jak se uprostřed léta daří ledním medvědům, tučňákům a lachtanům, zkoumat, jestli žirafy od minule trochu nepovyrostly, nebo zkontrolovat plameňáky, jestli stále ještě stojí na jedné noze. 

21 fotografií

Nemohli jsme vynechat ani pavilon šelem, hrochů, jízdu lanovkou a zmrzlinu. Tyto zážitky nejde zapomenout a vybaví se mi pokaždé, když se k areálu zoo přiblížím. Uvnitř jsem byla naposledy zhruba před třemi lety a vzpomínky na dětství ve mně celou návštěvu silně rezonovaly. Měla jsem trochu pocit, jako bych se vrátila v čase.

Jenže od té doby jsem objevila i další zákoutí a podmanivá místa, která v sobě půvabná čtvrť u řeky nese. Nabízí se hned sousední botanická zahrada.

Díky své rozmanitosti a strategické poloze v kopci mě procházka mezi jejími jednotlivými částmi nikdy nepřestane bavit. 

Nejlepší variantou je dle mé zkušenosti začít návštěvu navrchu, v bohnické části, a pomalu se sunout do dolních „pater“. Na rozloučenou se pak můžete pokochat výhledem od kapličky sv. Kláry nebo si dopřát návštěvu viničního domku, kde se lze odměnit skleničkou svěžího místního vína. Terasa vinotéky patří k mým nejoblíbenějším pozorovatelnám zapadajícího sluníčka.

Kdo holduje spíše pohybu než vínu, ať si zkusí projít naučnou stezku, která opisuje celý areál. Cesta začíná u Jižního vchodu a vede okolo skleníku Fata Morgana, vyhlídky na vinice Salabka a dále pokračuje okolo Severního vstupu a pak se opět stáčí dolů a vine se podél Pivoňkové louky. 

Roklí se dostanete až ke studánce, ze které pramení potok Haltýř. Studánka byla od středověku zdrojem vody pro celé zdejší osídlení, podle písemných dokladů od konce 17. století sloužila také jako vodojem pro potřeby trojského zámku. Až do 80. let 20. století, kdy bylo v rámci rekonstrukce zámku přívodní potrubí v celém areálu zámecké zahrady údajně zrušeno, využívala tento vodní zdroj zoologická zahrada.

Pěšina pokračuje až k louce u Velké skály, skalnímu hřebenu, který pochází ze starohor, z doby před 600 miliony let, a je tvořen buližníky, křemičitou hmotou vzniklou vulkanickou činností. 

Seběhněte z kopce a asfaltkou mezi domy se dostanete k vyhlídce s názvem Pustá vinice. Jak už název napovídá, v minulosti se v místech pěstovalo víno, pak ho vystřídalo vřesoviště, kterému sekundují hlohy, trnky, břízy a duby. 

Je odtud nádherný výhled na trojskou kotlinu, od Holešovic přes Stromovku a trojský zámek k vinici svaté Kláry. V ulici Pod Havránkou sice stezka končí, ale zároveň přichází další zajímavá podívaná. Místní vilová zástavba v sobě skrývá zajímavé příběhy.

Například dům, který se nachází pár metrů od botanické zahrady, si nechala postavit známá režisérka Věra Chytilová. Ta dala architektu Emilu Přikrylovi volnou ruku, dokonce se traduje, že zadání ohledně ladění domu znělo: aby nevypadal jako trafostanice.

Přála si mít dům, kde by se scházela celá Praha, a na cenu nehleděla. Přání se jí později splnilo, i když za luxusní prostornou vilu, která je obklopena překrásnou zahradou, jejíž součástí je i bazén, zaplatila neuvěřitelných 1,2 milionu korun. Na začátku 70. let šlo o astronomickou částku. 

V domě režisérka natáčela film Hra o jablko, propůjčila ji také kolegovi Janu Hřebejkovi, který ji využil jako kulisu ke snímku Nevinnost.

V nedaleké ulici Nad Kazankou plejáda vil zajímavých majitelů pokračuje. Z bytu v Jindřišské ulici se do Troji roku 1970 přestěhovali manželé Dana a Emil Zátopkovi, přestože to původně vůbec neměli v plánu. Olympijští vítězové si tu pořídili zarostlý pozemek se zahradní boudou, protože se jim tehdy ještě nezastavěný kout hlavního města velmi líbil. 

V katastru byl pozemek zanesený jako pastviny, zarostlá džungle byla plná rybízových a ostružinových keřů, akátů a divokých růží, ideální místo, kde se schovat před světem. 

Manželé sem jezdili i ve všední dny, rádi také zvali kamarády na opékání buřtů. Trampskou romantiku narušil až dopis od národního výboru, který pozemek změnil na stavební parcelu a pohrozil manželům, že jestli na něm nepostaví dům, tak o něj přijdou. 

Jenže zahradu mezitím dali do kupy, a tak si na ni zvykli, že se na začátku 60. let rozhodli pustit do stavby. Na místě bývalé chatky, které přezdívali Santo Puelo, vybudovali dům, v jehož sklepě byla finská sauna a kde spolu bydleli dalších třicet let. Dokud Ťopek, jak svému muži Dana Zátopková říkala, nezemřel.

V těsném sousedství nenápadného domku Zátopkových se nachází přepychové sídlo, ve kterém bydlí brazilský velvyslanec. Pořádá zde diplomatické schůzky, recepce, koktejly, pracovní obědy či večeře.

Latinskoameričtí diplomaté mají reprezentační prostory pronajaty od státu od roku 1967. Vilu Viktor si nechal na začátku 30. let 20. století vybudovat pražský stavitel Eduard Viktor, který vydláždil první nádvoří Pražského hradu, odvodnil celý hradní areál a po Praze nechal vybudovat přes 50 kilometrů kanalizace, podílel se na stavbách dalších domů, například na Letné nebo v Holešovicích, i mostů.

Jeho neznámějším je Bechyňská duha, která překlenuje řeku Lužnici a pyšní se obloukem o výšce téměř 60 metrů. Úspěšného podnikatele připravila v roce 1948 o majetek československá komunistická strana. 

Kromě vily, která nese jeho jméno, přišel například i o rodný dům v Paběnicích na Kutnohorsku. Také další ze sousedních honosných staveb patřila známému stavebnímu inženýrovi. 

Byl jím Karel Skorkovský, specialista na železobetonové konstrukce, majitel Pražské stavební a betonářské společnosti, později přejmenované na Dr. Ing. Karel Skorkovský. 

Firma se podílela na mnoha významných zakázkách, třeba na stavbě paláce Lucerna, paláce Adria, Veletržního paláce, Libeňského a Jiráskova mostu, Masarykových domovů v Krči (dnešní Thomayerova nemocnice) nebo nákladového nádraží na Žižkově. 

Po mnichovské dohodě společnost přišla o objednávky na československé opevnění, soubor obranných tvrzí v pohraničí, získala však zakázku na dálnici Praha – Brno a stavbu největšího československého obloukového dálničního mostu u Senohrab. Také podnikatel Skorkovský padl za oběť totalitnímu režimu a o svůj majetek přišel. Zemřel v 50. letech ve velké bídě.

Je paradoxem, že jen pár desítek metrů od zabaveného domu bydlel po roce 1945 komunistický funkcionář Viliam Široký, spojovaný s temným obdobím 50. let, kdy byl ve vládě. Od roku 1975 až do sametové revoluce tu žil i komunistický předák Gustáv Husák. Funkcionalistickou stavbu, kterou obýval, původně navrhli architekti Victor Fürth a Ernst Mühlstein pro ředitele pekárenského kolosu Odkolek Alexandra Schücka. 

Byla vystavěna na vrcholu hospodářské konjunktury v letech 1928–1929. Stavba využila terénní dispozice a umožnila svým nájemníkům výhled do údolí Vltavy i na protilehlou holešovickou a letenskou stranu. Zahradní kompozice počítala s bazénem a její nedílnou součástí byla sochařská výzdoba.

Ústředním dílem, umístěným na terase, se stala skulptura z pískovce nazvaná Eva. Ta byla poškozena střelbou v roce 1939, rodina už tou dobou kvůli svému židovskému původu ale v domě nežila, skončila v koncentračním táboře. Dnes slouží dům k diplomatickým účelům, je v něm rezidence korejského velvyslanectví.

Ne všechny zdejší stavby mají pohnutý osud. Čtvrť je plná velkých a luxusních rezidencí i skromnějších, ale o nic méně pěkných domků. Některé pocházejí z první republiky, jiné byly postaveny teprve nedávno. A všechny dohromady tvoří povedený kompaktní celek, který dělá z Troji pražskou perlu. Na první pohled schovanou do nenápadného obalu, ale o to třpytivější uvnitř.

Vilu developera Sekyry v Troji navrhla architektka Eva Jiřičná: