NOMÁDI: Teď je nomád už každý, kdo někam popojede obytným autem, říká Martin Kolčaba

Lidovky.cz: Neleze ti občas na nervy, že teď je skoro každý nomád?
Teď je nomád každý, kdo někam jede obytným autem. Pokud chce, ať si tak říká. Já si tak neříkám, ale holt jsme tak ten projekt už jednou pojmenovali a po letech název měnit nebudu. Název Nomádem.cz vycházel z našeho přístupu, se kterým jsme se rozhodli pořídit první obytné auto. Oba pracujeme na dálku, k životu nám stačí relativně málo, a tak můžeme žít a pracovat kdekoliv, kde je připojení k internetu. Nezastírám, že název vycházel z označení “digitální nomádství”, které mi teď leze krkem, ale v podstatě označuje spojení práce přes internet s cestováním.

Lidovky.cz: Kvůli koronaviru bylo cestování do zahraničí velmi omezené. A lidé zároveň natěšení. Čekáš letos boom cestování po Česku?
Vzhledem k okolnostem asi ano. Spousta lidí se nedostane do zahraničí, ale svou dovolenou si budou chtít užít. Takže budou cestovat po České republice. Já prázdniny přečkám v krytu domova, občas si vyjdu na nákup a do lesa, a počkám, až hlavní sezona skončí.

Lidovky.cz: Často nacházím na hezkých místech pro freecamping odpadky, láhve, nedopalky. Zničí si podle tebe freecampeři pověst?
Jednoznačně. Většina lidí je slušná a pořádná. Ale procento idiotů, co jsou schopni po sobě nechat odpadky a výkaly, tu bude vždycky. A právě na ty doplatíme všichni, i my, kteří se ze zásady snažíme, abychom naším kempováním nikoho neobtěžovali, a po našem odjezdu nikdo nepoznal, že jsme na místě byli. Jak na místa začne najíždět víc a víc lidí, někteří tam budou dělat bordel, hluk a budou omezovat místní lidi. A je logické, že se to místním, a ve finále ani státu, nebude líbit. Následkem toho se budou objevovat nové a nové zákazy a další překážky.

S tím mimo jiné souvisí i veřejné sdílení míst k “volnému” kempování přes různé aplikace. Ze zásady je nepoužívám, protože je to cesta k budoucím zákazům a závorám. Víc jsem o tom psal v článku Proč nemám rád aplikace ke sdílení míst pro “volné kempování” (více čtěte zde).

Lidovky.cz: Existují podle tebe nějaká základní pravidla pro freecamping, jejichž dodržování by zajistilo „trvalou udržitelnost“?
Lidi by si měli hlavně uvědomit, že na každém místě jsou jen na návštěvě. Nechovat se tak, jak kdyby jim to tam patřilo. To znamená s rozumem vybírat místa. Neničit je. Nedělat na nich bordel. Neotravovat případné “sousedy”. A pokud mne někdo, například majitel nebo správce z místa přijde vyhodit, buď se s ním slušně domluvím, nebo okamžitě balím a jedu pryč. Tohle stačí, ale pro spoustu lidí je to nepochopitelné.

Lidovky.cz: Poslední dva roky jsi žil jako digitální nomád, pokud se nepletu. S přítelkyní jste bydleli v dodávce, oba jste tam pracovali on-line. Co se člověk sám o sobě dozví, když obývá pár metrů čtverečních v autě?
Neříkal bych tomu digitální nomád, prostě jsme dva roky bydleli v dodávce, a protože oba pracujeme na dálku, byli jsme spolu skoro 24 hodin denně. Jsme spolu 10 let, máme se rádi a naučili jsme se fungovat i na malém prostoru. A nutno podotknout, že poslední dva roky jsme sice bydleli v dodávce, ale na pozemku s domem, ve kterém bylo zázemí - na pozemku bydlelo víc lidí, dům byl společný. Takže hygiena a praní v domě, práce, spaní a vaření v autě.

Se zázemím v domě to šlo i v relativně malé dodávce, ale znovu bych do toho šel jen s větším autem, nějakým náklaďákem s obytnou vestavbou v boxu. Přece jenom prostor 1,7 x 1,8x 4m a prostor 2,5 x 2,5 x 7m, to už je rozdíl, a ač se to nezdá, už se na tom dá vyrobit plnohodnotné bydlení pro dva. Dodávka je na pohodlné bydlení pro jednoho, ale dva už jsou moc. Aktuálně žijeme v našem bytě na jihu Čech. Je to malé 2+1, kde jsme taky prakticky furt spolu. Na tom se vlastně nic nezměnilo.

Lidovky.cz: Napadlo tě někdy, že tvoji vrstevníci s hypotékami, vlastní vytápěnou koupelnou a podobnými radostmi naší civilizace jsou na tom lépe? Hlavně teď, když jste se vrátili do „kamenného“ bytu?
Ani mi nepřijde. Jsou na tom prostě jinak. My jsme si bydlením v autě zkusili něco nového a bavilo nás to. Hypotéku zatím nemám, ale během max pěti let mne to asi čeká taky. Takže nechci hodnotit, kdo je na tom líp.

Lidovky.cz: Začínal jsi se starým továrním obytňákem, vestavbou do Fordu Transit. Bydlel jsi v Mercedesu Sprinter, do kterého jste si sami udělali vestavbu. Teď finišuješ s úpravou dalšího sprinteru, tentokrát s pohonem všech čtyř kol, v plánu máte cestu do Mongolska. K velké cestě na Východ jsi směřoval od začátku, nebo to přišlo až s časem?
O Mongolsku jsem snil už dlouho, ale vždycky to bylo takový to “Jednou pojedeme…”, což znamená, že nikdy nevyjedeme. Tak jsme si dali pevný datum odjezdu s tím, že pojedeme na zhruba půl roku. Přes Pamir Highway do Mongolska, a podzimní Sibiří zpět. Už to vypadalo i celkem nadějně, ale staly se dvě zásadní věci. Zlomil jsem si ruku a musel s ní na operaci, nějaký čas jsem s tím nemohl fungovat. Tak jsme to odložili o měsíc. Jenže to už nastupovala pandemie covid-19 a bylo jasné, že se stejně nikam nejede. Teď se sice hranice pomalu otevírají, ale na letošní odjezd už je pozdě, trávit zimu na Sibiři se nám nechce. Tak to přesouváme, snad jen o rok, na 2021.

Lidovky.cz: Jak moc se liší „bydlící“ sprinter od toho expedičního? Co všechno jsi na autě udělal?
S tím “expedičním” bych byl asi opatrný, je to prostě další auto na výlety a naší cestě do Mongolska bych si nikdy nedovolil říkat expedice. Je to prostě výlet. Nicméně zpět k autům. První byl dlouhý Sprinter 312D se zadním náhonem, první auto, které jsem svépomocí přestavěl na obytnou dodávku. Na tom jsem si zkusil, co dává a nedává smysl, a během čtyř let, co ho máme, jsme přišli na to, co bychom chtěli jinak.

Takže druhý Sprinter, taky 312D 2.9td z roku 1999 se od prvního liší tím, že má pohon 4x4, a je o metr kratší. Je to střední verze této dodávky. Bude v něm jinak řešený vnitřní prostor. Takže, ač je vůz o metr kratší, věřím, že prostor dokážeme využít lépe, než v prvním autě. Místa k životu či fungování tam vlastně bude stejně. Plánuji lépe dimenzovat solární systém a baterie, aby lépe vyhovovaly našim potřebám. Možná tam budou “terénní” pneu, chceme větší zásobu vody a jinak řešené topení, nějaká přídavná světla a tak. Jinak je to furt stejná neohrabaná dodávka se samonosnou karoserií, žádný off-road, takže úpravy nebudou velké. Lišit se to bude hlavně v tom, co na cestu povezeme - náhradní díly, nářadí, přídavný kompresor a další věci, co se po cestě budou hodit.

Lidovky.cz: Prý je to tvoje expediční poněkud hlučné? Pojedete se sluchátky na uších?
Postupně se mi ho za pomoci různých materiálů daří utišit na únosnou mez. Až bude hotová vestavba, auto už bude použitelné, už se toho nebojím. Ale prázdný Sprinter 4x4 2.9td z roku 1999 bez přepážky, to byl zážitek. Dalo se tím jet asi tak dvacet minut, než z toho rámusu začala bolet hlava.

Lidovky.cz: Plánujete během cesty pracovat? Stále on-line? Nebo to bude něco jako dovolená?
Kde to půjde a internetové připojení dovolí, budeme pracovat, byť o něco míň, než kdybychom byli doma. Jaksi postrádáme onu superschopnost našetřit si a díky tomu mít možnost na půl roku vypadnout a nic nedělat. Navíc bych kvůli takové přestávce musel pustit všechny klienty pro které pracuji na SEO a marketingu, a to nechci.

Lidovky.cz: Jaký je rozpočet takového „výletu“?
To kdybych věděl. Chtěli jsme před odjezdem mít zhruba 100 000 korun bokem na řešení akutních situací a zbytek si v rámci možností vydělat prací na dálku. Ty náklady se v tom půl roce cesty celkem rozpustí a nebude to tak hrozné. Když bych to bral tak, že už máme hotové auto, v podstatě je tam oproti sezení doma navíc, kromě víz, ještě údržba auta a palivo. Ubytování neřešíme, to si vezeme s sebou a do restaurací prakticky nechodíme. Vaříme si sami. Navíc náklady na palivo, servis i jídlo budou na východě většinou nižší než u nás.

Lidovky.cz: Má vaše plánovaná cesta nějaký cíl? Nějaký bod obratu, kam dojedete a řeknete si: Máme splněno. Jedeme domů.
Chtěli jsme si cestu hlavně užít, poznat nové země a kultury. Dá se říct, že ta cesta byla cílem sama o sobě. Prostě vyjet, jet, dojet poprvé mimo Evropu, poznat a vyzkoušet si něco nového a zase na chvíli změnit životní styl. Hlavní milníky cesty jako takové by pro nás byly Pamir Highway, Mongolsko a návrat přes podzimní Sibiř.

Lidovky.cz: Máš na přípravu expedice rok navíc. Budeš hledat sponzory? Je pro tebe vůbec přijatelné, abys měl sponzory a expedici někdo podporoval?
Budu hledat. Nevidím v tom žádný problém. Kdo chce, ať si sponzory pro své projekty hledá. A kdo nechce, ať je nehledá. Samozřejmě oslovuji jen ty, které si pečlivě vyberu a dám jim vědět jen v případě, že jim mám co nabídnout. Je to obchod jako každý jiný, takže podmínky stavíme tak, aby to dávalo smysl oběma stranám. Horlivé čtenáře, kteří se už chystají do diskuze psát cosi o tom, že budeme žebrat na výlet, prosím, aby se zase uklidnili a nejdřív si zjistili, co to sponzoring je a jak funguje. Možná zjistí, že to nefunguje tak, že někomu řeknete: “Chci jet na výlet, dej mi peníze,” a on vám s přáním šťastné cesty a úsměvem od ucha k uchu předá šest kýblů peněz.

Peníze v tom obvykle vůbec nefigurují a podpora je spíš materiální a nebo ve službách, prostě takový barter - něco za něco. A pokud to naše něco je zajímavé pro sponzory a sponzoři jsou zajímaví pro nás, nevidím jediný důvod, proč bychom se neměli dohodnout na spolupráci.

Lidovky.cz: Živíš v sektoru IT. Stal se z tebe během nomádských let i automechanik?
Dělám spíš online marketing, než IT, ale o to nejde. O autech toho moc nevím a co je nutné, to se učím za pochodu. A jsem si vědom, že na cestě do Mongolska ten pochod bude trochu rychlejší. Když to bude nutné, věřím, že se na pomoci dohodnu s místními v kterémkoliv státě. Můj největší automechanický výkon je, že jsem si vyměnil startér, tedy povolil tři šrouby a utáhl je zpátky.

Lidovky.cz: Ty jsi založil i e-shop zaměřený na tyhle produkty. Dá se teď nomádstvím uživit?
Je sice pravda, že provozujeme nomad shop, kde prodáváme věci pro lidi, kteří si svépomocí chtějí postavit obytnou dodávku, ale jsme zatím malý e-shop, který si vydělá tak na provoz, a občas něco málo zbude. E-shop provozuji s kolegou, který je programátor, a vzhledem k tomu, že to ani pro jednoho z nás není hlavní zdroj obživy, rozvíjíme to hodně pozvolna. Nomádstvím by se uživit dalo a věděl bych jak, ale znamenalo by to nastoupit na cestu influencingu, sluníčkových videí a příspěvků o tom, jak je všechno super. Na to lidi sice slyší, ale já to dělat nechci, tlačilo by mne to do dělání něčeho, s čím se neztotožňuju. 

Lidovky.cz: Měl někdo z tvých předků „toulavé boty“? Nebo jsi výjimka potvrzující pravidlo?
O nikom nevím. Snad děda, který strávil léta pracovně na montážích v Rusku, ale že by někdo cestoval jen tak, to ne.