Proti normalizaci
Student Jan Zajíc obětoval svůj život za pravdu a spravedlnost
03.07.2020 06:43
Nadaný student šumperské střední průmyslové školy Jan Zajíc nadšeně podporoval pražské jaro 1968, o to hůře proto nesl opatrnictví a letargii, do které společnost začala upadat nedlouho po okupaci. Zajíce, který se narodil 3. července 1950, výrazně zasáhla oběť o dva roky staršího Jana Palacha, v lednu 1969 odjel dokonce do Prahy na jeho pohřeb. A měsíc poté - symbolicky 25. února, v den výročí komunistického puče z roku 1948 - se také Jan Zajíc upálil.
"Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji vaše svědomí jako pochodeň číslo dvě. Nedělám to proto, aby mě někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavný, anebo snad, že jsem se zbláznil. Odhodlal jsem se proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali sebou vláčet několika diktátory!" obracel se Zajíc k lidem v dopise, napsaném krátce před smrtí. A rodině napsal: "Nenechejte ze mě udělat blázna. Pozdravujte kluky, řeku a les."
Na svůj čin se Jan Zajíc důkladně připravoval, napsal řadu letáků, kterými chystaný čin zdůvodňoval. Do Prahy odjel v doprovodu tří spolužáků 25. února 1969. Týž den se v průchodu domu číslo 39 v horní části Václavského náměstí polil hořlavinou a zapálil. Z průjezdu se mu už nepodařilo vyběhnout - po několika krocích upadl a vzápětí zemřel. "Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím," vysvětloval v dopise určeném rodičům a sourozencům.
Zajícův starší bratr Jaroslav v jednom rozhovoru uvedl, že jeho sourozenec příbuzným nic nenaznačil, ale o plánech mladého studenta snad vědělo pár vyučujících a spolužáků. Životy jeho nejbližších přitom Janův čin hluboce zasáhl. Matka Marta se psychicky zhroutila a o rok později byla vyhozena z práce, otce vyloučili z komunistické strany. Mladší sestra nemohla studovat na vysoké škole, přestože měla výborný prospěch, potíže s mocí se nevyhnuly ani Jaroslavovi.
Státní bezpečnost zabránila tomu, aby byl Zajíc pohřben v Praze, jak si přál, protože se obávala demonstrací podobných, jako tomu bylo v případě Palacha. Jeho ostatky byly převezeny do rodného Vítkova u Opavy, kde se posledního rozloučení 2. března 1969 přes policejní obstrukce zúčastnily tisíce lidí. Zajícův hrob, stejně jako ten Palachův, ve výroční den smrti střežila StB. I náhrobek, který podobně jako pro Palacha vytvořil Olbram Zoubek, mohl být dokončen až po listopadu 1989.
Pravda, čest a spravedlnost
Jan Zajíc měl s Janem Palachem - tedy alespoň podle studie psychologa Milana Černého, který se zabýval pokusy o sebevraždu upálením z první třetiny roku 1969 - společnou ještě jednu věc. Oba disponovali výrazným smyslem pro pravdu, čest a spravedlnost. Podobně jako téměř o generaci starší jihlavský technik Evžen Plocek, který se upálil 4. dubna 1969. Podle Černého měl také Zajícův čin "nepochybně altruistický charakter" a čistě politickou motivaci.
Zajíc, který zemřel jen pár měsíců před maturitou na Střední průmyslové škole železniční, se i jako student technické školy zajímal o literaturu a poezii. Sám psal básně (vyšly v roce 2016), měl rád přírodu. Význam jeho činu, stejně jako oběť Jana Palacha, ocenil v roce 1991 československý prezident Václav Havel udělením Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. Na Václavském náměstí pak Zajícovu a Palachovu památku připomíná od roku 2000 neokázalý pomník umístěný poblíž Národního muzea.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.