Celá Evropa včetně Česka s očekáváním a jistým nadšením vítá, že se předsednictví Rady Evropské unie ujímá do konce roku Německo. Německá zkušenost při složitých jednáních o rozpočtu a Fondu obnovy se může právě teď hodit, už protože Německo je jako nejbohatší země hlavním plátcem do společné kasy unie a bude muset samo navrhovat a posoudit, kam až při podpoře unie bude ochotno zajít. V Německu už takové nadšení nepanuje. Pochopitelně: pro Němce to žádná velká výhoda není, spíše závazek a zodpovědnost.
Komentátoři německých novin, zejména těch konzervativních, vyjadřují jisté pochybnosti o tom, zda tak zásadní roli současné vedení Angely Merkelové zvládne. Kancléřka Merkelová má sice velké mezinárodní zkušenosti, ale sama je v evropské i mezinárodní politice už poněkud vyčerpána, přesněji: nepřinesla v posledních letech nic, co by Evropě na mapě světa výrazně pomohlo.
Dobrých rétorických vystoupení bylo dost, ale konkrétních činů příliš nebylo. Čeká se na ně právě teď. Je to tedy poslední šance, jak před odchodem z politiky pomoci EU, jenže v čem přesně?
Koronavirová agenda je jasná priorita číslo jedna, ale i němečtí komentátoři vědí, že to pro úspěšné německé předsednictví stačit nebude. Bude třeba víc. Německo bude muset přesvědčit členy EU o tom, že budoucnost je v další modernizaci, která musí přijít teď, ne až příště. Že nemá cenu uvádět věci do stavu minulého, nýbrž přivést je k lepší a organizovanější ekologické budoucnosti.
Jsou tu ale širší problémy: třeba skutečnost, že Evropa potřebuje ve světě jasný společný diplomatický postoj, jinak ji převálcují mocenští dravci – Rusko, Čína, USA. A na to všechno jeden půlrok nestačí ani Angele Merkelové.
Byl by zázrak, kdyby se věci za tu dobu rychleji hýbly kupředu. Bude to už na někom jiném než na Angele Merkelové… Proteď by stačilo, kdyby unie díky ní držela spolu alespoň proti koronaviru. Loučení s významnou světovou političkou, která nemá za sebe žádnou viditelnou náhradu, by v rozhádaném a těkavém světě bylo o trochu veselejší.
