Dvakrát Česká televize a jednou stroj na dobré nápady pro Prahu, jak je nazýván na Štědrý den minulého roku vzniklý Pražský inovační institut, vytvoří kulisy pro aktuální přehled mediálních zajímavostí. „Dnes to celé bude tak trošku něco mezi Kafkou a Orwellem. Tak začneme tím Kafkou. Jak nás 1. července informoval pražský magistrát, ředitelem Pražského inovačního institutu se stal doktor Bohumil Kartous. Pamatujeme si ho ještě z časů, kdy psal do Britských listů, a musím říct, že často velmi gramotné a názorově zajímavé, inspirativní texty. Jenže jak se lidé a věci mění, tak se i z Boba Kartouse stal posléze šéf toho tajemného iluminátského spolku elfů, kteří skryti v anonymitě se začali probírat našimi soukromými korespondencemi, životy a osudy a snažili se určovat, co z toho si zaslouží vyloučení ze slušné společnosti a označení nějakou nálepkou typu kremelský šváb nebo dezinformátor a podobně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
To lze brát jako hodně nedůstojné činnosti, které se Bohumil Kartous podjal vykonávat. „Zřejmě ty nedůstojné činnosti nejsou tak dobře placené jako činnost ředitele Pražského inovačního institutu. K té minulosti bych dodal jednu věc, která s tím souvisí. Před lety napsal Bohumil Kartous pro Britské listy opravdu vynikající recenzi na knihu rakouského filosofa Konrada Paula Liessmanna ‚Teorie nevzdělanosti‘. Celá je postavena jako kritika stávajícího naprosto nevyhovujícího vzdělávacího systému, co produkuje jenom držitele diplomů, které nemají žádnou cenu, a ti držitelé nemají žádné vědomosti. Propast mezi věděním a diplomem se prohlubuje. Liessmann to podrobil důkladné a velmi odůvodněné kritice, kterou Kartous ocenil a velmi silně se k té myšlence přidal. O to je větší moje překvapení, že se teď dává do služeb jakéhosi inovačního institutu,“ přiznává mediální analytik.
Fotogalerie: - Prostřený most
Mentoring malých a středních podniků – to bude něco
Bohumil Kartous navíc avizuje, že se bude v tomto inovačnímu institutu věnovat především vzdělávacím činnostem, neboť vzdělávání, jak tvrdí, je generátorem inovací. „To je taková hezká floskule, kterých si můžeme vymyslet asi patnáct za minutu. Za prvé není vůbec zjevné, co to je ten inovační institut, na co to je dobré, potřebujeme-li to k něčemu, nebo je to jenom další trafika pro další trafikanty. Obávám se, že je to spíš ten druhý příběh, ale dobrá, dopřejme jim tu příležitost. Celé to vzniklo jaksi potichu a plíživě, a tak do jeho čela vešel kolega Kartous. Jsem velmi zvědavý, jestli bude v čele téhle instituce prosazovat totéž, co prosazoval spolu s Liessmannem vůči úrovni vzdělávání. Protože ta hora frází, která vzešla z jeho úvodního vystoupení poté, co byl komisí vybrán, je tak prázdná a nevypovídající absolutně o ničem, že jsem skutečně zvědav, kam až se dokáže dříve talentovaný člověk posunout se svými spíše profánními a kariérními aktivitami,“ podotýká Petr Žantovský.
Parta kolem Kartouse poradí žákům kariéru snů v NGO
Už jen ten mentoring malých a středních podniků vypadá jako naprostá hloupost. „Budou tam chodit a poučovat, jak vést malý nebo střední podnik? Jak je chtějí mentorovat? Nebo jak chtějí dělat kariérové poradenství na základních školách? To tam budou chodit a budou žákům říkat: ‚Pojďte mezi nás, pojďte do naší NGO vyvěšovat tibetské vlaječky, to je ta nejlepší práce, kterou opravdu zvládnete i s velmi mizerným vzdělávacím výsledkem na našich základních a středních školách‘? Ještě před pár lety si pan Kartous myslel, že je zapotřebí podporovat vědění. Já mám teď pocit, že přešel k myšlence, že je zapotřebí podporovat jeho vlastní kariéru. Je mi ho svým způsobem líto. Jsem ale zvědav, jestli stihne být zároveň šéfem těch podivuhodných elfů a zároveň tímhle inovátorem, nebo jestli nás v čele elfů čeká nějaký nový – jazykem toho Tolkiena – Saruman nebo podobný čaroděj,“ netroufá si Petr Žantovský odhadnout, zda to vůdce elfů bude všechno zvládat.
Psali jsme:
Druhý příspěvek se týká veřejnoprávního média, kolem kterého je v poslední době ještě více živo než obvykle. „Obvykle se tu nezabývám produkty tabloidů, třeba Blesku, ale tohle stojí za to. Blesk zastihl moderátorku České televize Světlanu Witowskou a bývalého velvyslance Petra Koláře, zakladatele Evropských hodnot, v jakýchsi důvěrných chvilkách a staví celkem jednoznačně znějící dilema. Dobrá, každý má právo na své soukromí. Paní Witowská už před pár dny oznámila, že se rozvádí s panem Witowským, šéfem Pražského dopravního podniku, a ten že se odstěhoval ze společné domácnosti. Na to má každý právo. Ale už nemá každý právo na to, aby navazoval bez jakéhokoli důsledku pro svoji práci vztahy s lidmi, kteří jsou zájmově navázáni a spjati s Českou televizí, kde ona pracuje. Stačí se podívat do Etického kodexu ČT, který je součástí pracovní smlouvy zaměstnanců České televize,“ upozorňuje mediální analytik.
Česká televize si může dovolit cokoli, vždy jí všechno prošlo
Zejména článek 22 Etického kodexu České televize se věnuje otázce kolize zájmů velice podrobně. „Například zde čtu, že ‚osoby pracující pro Českou televizi musí vyloučit, aby osobní zájem ovlivňoval vysílání nebo nevysílání určitých sdělení či pořadů. Střet zájmů nastává již tehdy, jestliže mohou vyvstat pochybnosti o nestrannosti nebo předpojatosti osoby podílející se na přípravě obsahu pořadu. Pochyby o nestrannosti nebo předpojatosti vznikají zejména, když určitá osoba je nebo byla spojena se subjektem, o němž má být informováno, a to jak v kladném, tak záporném slova smyslu‘. A tak dál. Jestliže paní Witowská dělá vcelku běžně rozhovory a jiné publicistické formáty s člověkem, který je jejím soukromým partnerem, tak to je samozřejmě v kolizi s Kodexem. Vedení České televize se mělo zamyslet, jak s tím naloží, protože toto je naprosto nestandardní situace,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Vůbec si nedokáže představit v jakékoli jiné mediální instituci, že by moderátor nebo ten, kdo je spolutvůrcem nějakého mediálního produktu, měl v tzv. neutrální poloze jako účastníka pořadu někoho z vlastní rodiny nebo z nejbližšího okolí. „To je něco, co si může dovolit jenom Česká televize, protože ta si může dovolit absolutně všechno, protože jí vždy všechno prošlo. Žádné jiné médium by si to nedovolilo už proto, že ví dobře, že by se na to ihned poukazovalo, ihned by byla jakákoli soukromá firma tohoto typu obviněna – a právem – z celého ostatního mediálního světa, že se to nedělá, že něco takového do této profese vůbec nepatří. Česká televize si opravdu může dovolit zřejmě všechno. Jsem velmi zvědav, jak na tuto situaci zareaguje pan ředitel, který před pár dny dostal tu velmi opulentní odměnu za svoji ‚vynikající‘ práci. Tohle řešit asi také patří do jeho práce, tak by se měl předvést, zda si tu odměnu alespoň v malém zlomku zasluhuje,“ myslí si mediální odborník.
Fotogalerie: - Den nezávislosti
Pro lháře Rosího měli alibisté z vysílací rady pochopení
Také pro poslední téma bylo inspirací osazenstvo Kavčích hor. „Předesílám, že se to týká mě osobně. Proto to neříkám, ale proto, že vypovídá o jedné zajímavé fazetě našeho mediálního světa. Byl jsem moderátorem Lubošem Rosím v pořadu Studio ČT24 v příspěvku ‚Co přinese nedělní Newsroom‘ 14. února nařčen, že jsem ‚bývalý komunistický novinář‘. Protože nejsem bývalý ani současný komunistický novinář, tak jsem podal stížnost k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání s tím, že se domnívám, že se jedná o porušení zákona o vysílání a že by měli v tomto smyslu zahájit správní řízení. Dokázal jsem na faktech, že nejsem bývalý ani současný komunistický novinář, a tudíž že pan Rosí prostě lže. Radě České televize jsem to neposílal, protože s ní mám zkušenost, když jsem jí v roce 2014 poslal stížnost na to, že pan Moravec lže ve svých Otázkách. Do dneška jsem na tuto stížnost nedostal odpověď, jak a s jakým výsledkem se tím rada zabývala,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Obrátil se proto na vysílací radu, která je vyšší instancí jako správní orgán. „Z ní mi píše pan Ivan Krejčí jako předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání úžasný dopis, který mi silně připomíná korespondenci typu ‚předvolání k podání vysvětlení chování na jednání‘, jak to známe z bolševického newspeaku. Po úvodním odstavci, kde konstatuje to, co jsem říkal, že jsem si stěžoval na lži pana Rosího, tak mi pan Krejčí píše: ‚Provozovatel, tedy Česká televize, na žádost Rady řádně reagoval a vysvětlení poskytl. S podaným vysvětlením se Rada seznámila na svém 11. zasedání 16. června a konstatovala, že nebyly zjištěny skutečnosti, které by dokládaly porušení Zákona 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání‘. To, že by mě jako toho, kdo podal tu stížnost, seznámili s vysvětlením, s nímž se seznámili oni jako členové RRTV a na jehož základě vynesli verdikt, to asi očekávat nelze. To je ten Kafka, o němž jsem mluvil na začátku,“ připomíná mediální analytik.
Než by došlo na soudem nařízenou omluvu, Newsroom skončí
Těžko by pak docílil nějakého výsledku, který například plyne ze zákona, co se tímto zabývá, že na stejném místě a ve stejném rozsahu se má opravit informace na pravdivou. „Tomu by mohla Česká televize dost těžko dostát. Ale to je čistě hypoteticky, já v tom nemíním dál nic podnikat. Přinesl jsem to jen jako ukázku toho, jak se chovají naše správní orgány, co se zabývají médii. Ještě cituji: ‚Rada se seznámila s podaným vysvětlením provozovatele České televize a rozhodla v souladu s ustanovením zákona o odpovědnosti za přestupky a zkonstatovala, že věc odkládá‘. Tak to berte tak, že jsem pro Radu pro rozhlasové a televizní vysílání odložená věc. No aspoň vím, co jsem pro tento orgán. Ale na co ten orgán je, když se není schopen zabývat ani zcela průkaznými a očividnými nepravdami a tím, když pracovníci jednotlivých médií lžou,“ diví se mediální odborník.
Radním by lži z Kavčích hor o nich samých asi nevadily
Připomíná, že tu máme mraky orgánů na zjišťování a opravování fake news, ale tohle je fake ze své podstaty, nicméně podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je to v pořádku. „Tímto apeluji na radní, aby se zamysleli nad tím, až o nich někde Česká televize řekne, že jsou to či ono, že třeba kradou družstevní vajíčka jako malý Honzík v té knížce nebo přepadávají babičky v parku a kradou jim peněženky nebo cokoli jiného, jestli se jim bude také líbit, když většinově ten jejich orgán zkonstatuje, že se vlastně Česká televize ničeho nedopustila. A že tedy mohou jen uplatnit institut práva na odpověď, pokud se dosoudí skutečnosti, že prokážou, že nekradou družstevní vajíčka. Jsme opravdu v orwellistánu nebo v kafkárně, ať už to nazveme tak či onak. Je to další důkaz toho, že ta naše společnost je ve velmi úzkém záběru svých existenčních možností a je to v podstatě jenom halda papírů, která nemá vůbec žádný obsah,“ uzavírá Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
