Schodek rozpočtu půl bilionu korun pravděpodobně projde. Opozice kritizovala návrh s tím, že nemá žádné konkrétní obrysy, kam peníze půjdou. Pak premiér Andrej Babiš prakticky přes noc stvořil krátký přehled, která ministerstva dostanou jakou částku, ale rozdělení opět nebylo detailněji vysvětleno. Jak takové jednání vlády hodnotíte v případě rekordního schodku rozpočtu, který republiku čeká?
Schválit nelze žádný záporný schodek rozpočtu. Půlbilionový deficit by měl být důvodem k pádu vlády. Když vyhoří dům, odloží rodina nákup nového automobilu, nejede na dovolenou, šetří každou korunu. Během koronakrize nejenže náš dům začal hořet – ale zapálili jej sami ti, kdo teď chtějí hasit. Byly to vlády – nejen ta česká – které vypnutím ekonomiky zapálily prakticky celá sídliště.
Pro představu: Kdyby vláda dala pět set miliard na starobní důchody, bude mít každý český důchodce dvojnásobnou penzi. A kdybychom měli naopak stejnou částku okamžitě splatit, nebude na důchody ani koruna. Už dnes přitom tušíme, že pět set miliard nemusí být strop. Vláda se naučila chodit si říkat do Sněmovny pro nové a nové peníze. V duchu hesla „hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere“, se vyhýbá vysvětlování, co s penězi, které teprve vyděláme, vlastně chce dělat. A je otázka, zda to sama opravdu ví. Zda ví, kam chce každou korunu dluhu umístit. Pokud ne, pak celá diskuse o zvyšování státního dluhu postrádá smysl. Jeho schválení je vystavením blankosměnky vládě, která pak s našimi penězi bude moci dělat skutečně cokoli.
Otázka je, jak vláda hodlá tento obrovský dluh splácet. Bude vláda v dalších letech zvyšovat daně? Které? Kdo to zaplatí? Anebo bude škrtat výdaje? Sníží důchody? Zpoplatní vysoké školy a zdravotnictví? Propustí úředníky a vojáky? Přestane stavět dálnice, zdraží vlakové jízdenky? Donutí centrální banku, aby začala tisknout peníze, způsobila hyperinflaci a znehodnotila naše úspory? Začne prodávat majetek státu? Půjde snad do dražby Karlštejn nebo Karlův most? Vyhlásí státní bankrot? Očekává zázračný ekonomický růst, který všechny dluhy vyrovná? Anebo vyhraje první cenu v loterii? Kde v takovém případě vezme peníze na losy?
Přiznejme si otevřeně, že za dnešní přemrštěné výdaje zaplatíme buď dnes, nebo během příštích let. Každá dnes vyhozená koruna znamená, že si budeme muset zítra něco odepřít.
Psali jsme:
Podkládá vláda své kroky kvůli koronaviru dostatečně o ekonomické odborníky, analýzy, diskuse s dotčenými skupinami? Jak připravené, či naopak chaotické – jak tvrdí odpůrci – jsou její kroky z vašeho pohledu?
Hned na začátku krize vznikl ekonomický tým při Ústředním krizovém štábu vicepremiéra Hamáčka. Vicepremiér, ministr průmyslu, obchodu a dopravy Karel Havlíček oživil NERV. Někteří analytici založili občanskou iniciativu KORO-Nerv-20, máme desítky kateder ekonomie a tisíce ekonomů, máme Českou společnost ekonomickou… A prakticky nikdo se, bohužel, hlasitě a jednoznačně nevymezil proti dluhovým orgiím.
Vláda je připravená zadlužovat Českou republiku, avšak opozice, odborná veřejnost – a vlastně veřejnost vůbec – není připravena jí v tom účinně bránit. Je evidentní, že takzvaní odborníci, a jejich analýzy, zadlužování podporují. Kdyby existovala komora ekonomů tak, jako existuje komora architektů či advokátů, museli by být všichni, kdo podporují půlbilionový schodek rozpočtu, vyloučeni.
Často se ozývá také kritika, že na několik skupin vláda úplně zapomněla – například na samoživitele nebo lidi, kteří fungují na dohodách o provedení práce, a podobně. Teď se to snaží dohnat. Jakou známku by si od vás vláda vysloužila za pomoc všemožným skupinám obyvatel v době koronakrize a těsně po největší vlně?
Hospodářská politika není škola – ve škole může propadlík udělat reparát, ale v hospodářství žádný druhý pokus neexistuje.
Zadruhé, cílem vlády nemá a nesmí být pomáhat všemožným skupinám obyvatel – jejím cílem by mělo být nikoho nepoškodit, v čemž hrubě selhala. Finanční ztráta bude obrovská, jedná se však o zlomek ztráty, kterou zatím nevidíme.
Půlroční volno, které měly děti ve škole, znamená obrovskou odstávku ve výrobě toho nejcennějšího, co země může tvořit – lidského kapitálu. Ještě horší je, že školství hrozí zpohodlnění, a s ním spojené ztupění až zhloupnutí. Navykli jsme si přednášet přes internet, naučili jsme se odpouštět zkoušky, chodit do školy, jen když chceme, pokud možno lehčí cestou, a to se nám dříve nebo později vymstí.
Podobně tragické dopady patrně čekají naše zdravotnictví – řada zákroků se odkládala, opět tak byl znehodnocen lidský kapitál.
Přímou ztrátu, danou recesí, možná za pár let doženeme. Dopady krize na lidi, zejména mladé, však budou brzdit růst ještě dlouho po jejím skončení.
Psali jsme:
Podle OECD bude propad české ekonomiky pátý největší na světě. Jaké jsou hlavní důvody?
Zaprvé, analýza OECD nezahrnuje zdaleka všechny státy světa, ale jen necelou – a prakticky nejbohatší – třetinu. Zadruhé, sami autoři říkají, že v případě české ekonomiky je prognóza extrémně nejistá – a, upřímně řečeno, v minulosti se odhady OECD míjely s realitou velmi výrazně. Musíme se tedy ptát spíše na to, jaké jsou důvody velmi pesimistického odhadu, než jaké budou kořeny naprosto neznámého budoucího ekonomického vývoje České republiky.
V květnu Český statistický úřad odhadoval, že česká ekonomika mezikvartálně klesla v koronavirovém čtvrtletí o 2,2, na konci června už prezentoval upravený odhad, podle kterého jsme se propadli jen o dvě procenta. Jinými slovy: nevíme naprosto nic, dokonce neumíme kloudně popsat ekonomiku ani zpětně, nemá proto smysl věnovat příliš mnoho sil rozborům prognóz, které jsou na úrovni produktů astrologů nebo meteorologů.
V každém případě však náš propad bude hnán provázaností české ekonomiky se zahraničím, zejména s Německem, a navázaností na automobilový průmysl.
Psali jsme:
Několikrát jsme spolu mluvily o tom, že se čeští politici na krizi – na rozdíl od Německa – nijak nepřipravili. „Hlubší zadlužení státní pokladny přenese problémy upadajících gigantů z jejich akcionářů na české daňové poplatníky, respektive na jejich děti a vnoučata. Takovýto státní dluh je loupež – a loupež je zločin. Moudrá vláda se kvůli podpoře potřebných nezadluží, protože má úspory na horší časy. My takové úspory nemáme,“ uvedla jste. Kdykoliv se však na tuto otázku dostane, premiér Andrej Babiš začne argumentovat hospodařením předchozích vlád. Nakolik za nulové úspory na doby krize mohou vlády předchozí, a nakolik ta současná?
Krize ještě nezačala, o koronaviru u nás sotva kdo věděl, a my už jsme měli nejhorší výsledek hospodaření v celých novodobých dějinách. V únoru byl deficit 27,4 miliardy korun, tedy takřka dvě třetiny původně naplánovaného – už tak dost strašlivého – čtyřicetimiliardového deficitu.
Rozpočty po roce 2014 byly ekonomickým zločinem, vlády nebyly schopné a ochotné šetřit. I v době největšího růstu, zcela nepochopitelně žily na dluh. Zcela cíleně tak okrádaly příští generace. Kdyby posledních pět let vláda neustále nezvyšovala výdaje, mohli jsme mít ušetřeno více než 650 miliard korun, což by pro případ hluboké krize bohatě stačilo, a ještě bychom splatili kus dluhu.
Vzpomeňme si na to, až zase dostaneme něco údajně zadarmo nebo až uslyšíme zkazky o báječných dotacích, subvencích a grantech.
„Středně velká katastrofa tak skutečně poslouží jako kouřová clona pro zahalení nedbalostí, opomenutí či vlastních zájmů. Horší než zahalování chyb posledních vlád však je schovávání špatných rozhodnutí velkých podniků,“ uvedla jste také. Kde takové schovávání například vidíte?
V samém srdci našeho hospodářství – v automobilovém průmyslu. Už před krizí bylo jasné, že plný plyn, na který automobilky jely, je neudržitelný, že se vůz začne rozpadat. Právě automobilky tak mohly svést na koronavirus svou dýchavičnost, a nechat si svůj ekonomický propad, který by jinak nesli jejich majitelé a manažeři, zaplatit z peněz daňových poplatníků. V zahraničí je pak zářným příkladem obrovská a u nás stále ještě nedoceněná kauza německého podvodu firmy Wirecard nebo krach staleté autopůjčovny Hertz.
Dalším problémem, kterému vládní koalice nyní čelí, jsou postupy Finanční správy. Ukázalo se, že bylo manipulováno se spisy, úředníci museli plnit kvóty a tak dále. Vnímáte to jako problém pouze současné vlády, nebo tkví už v minulosti? A o čem to, podle vás, vypovídá? Dodejme, že problémy se zákonnými postupy má i berní úřad.
Kvóty na pokuty byly známým jevem už před takzvanou vládou nestraníků za ANO. Tentokrát je snad celá zlolajnost zpestřena tím, že v čele resortu Ministerstva financí stojí někdejší šéfka Finančního úřadu.
Naše peníze nejsou léno úředníků, finanční úřad nemá právo první noci. Když už musíme živit stát v jeho přebujelé administrativě, pak musí být placení co možná nejlehčí, nejrovnější, nejpoctivější.
Vláda se chová jako antický býk-člověk Minotaurus: nejenže po nás chce vysokou daň, ještě jsme nuceni přinášet ji křivolakým labyrintem plným nástrah. Zvůle ze strany státní správy pak vede ke ztrátě důvěry, oslabuje naši loajalitu ke státu a ničí občanskou soudržnost.
Problémy řeší i Evropská unie. Hodlá založit záchranný fond, z něhož mají finance putovat hlavně do nejpostiženějších zemí. Žádá také, aby se na fondu podílely členské státy. Tyto peníze však budou vázány na úvěr. Je to ta správná pomoc? Tedy další dluh?
Zaprvé, Unie problémy neřeší, Unie je problém.
A zadruhé, Unie s žádnou pomocí nepřišla. Unie pouze hledá způsob, jak od občanů členských států získat co možná nejvíce peněz na hraní.
To, co Brusel provádí, je čiré gamblerství. Velmi zvláštní gamblerství, neboť vystupuje ve dvojjediné roli – zároveň jako hráč i jako provozovatel kasina. Česká republika se do tohoto hráčského doupěte dostat nesmí, jinak se z něj živa a zdráva nedostane. Záchranný fond navíc evidentně nemá zachraňovat dělníky, řemeslníky, důchodce, zdravotní sestřičky nebo podnikatele. Má zachraňovat krky těch, kdo nás do krize přivedli.
A má nám podloudně vnutit agendu, kterou jsme mnohokrát odmítli – migrační, zelenou, modrou nebo duhovou politiku.
„Budoucnost eura je špatná posledních dvacet let. Prvních deset let, do krize eurozóny, si to uvědomovali dobří ekonomové. Druhých deset let, po krizi, to viděli všichni ekonomové. A dnes si to možná uvědomí dokonce i samotní tvůrci eura v Bruselu. Každá krize neomylně odhalí slabá místa systému,“ řekla jste mi minule. Vyzdvihla jste také to, že Česká republika euro nemá, a tak se s krizí vypořádá lépe, a navíc jste dodala, že se některé země budou chtít pokusit o „eurexit“. Dojde tedy, podle vás, k nějaké změně ohledně eura? A jaký časový rámec změnám dáváte?
Euro je už mrtvé, jen mu to ještě nikdo neoznámil. Datum jeho pohřbu ovšem není otázka ekonomická, ale politická. Je to obdobné smrti českého krále Rudolfa Habsburského, kterého jeho poradci, podle zkazek, nechali sedět na trůně, aby mohli jeho jménem podepisovat dekrety.
Bohužel, předstírat, že euro žije, je a bude nákladné. Jeho balzamování zaplatíme my všichni. Pro nás je výhodné, že jako nečlenové eurozóny můžeme odmítnout přímé dluhy po nebožtíkovi.
Jste čerstvou radní České televize. Na vyžádání vám byla nejdříve odmítnuta k nahlédnutí manažerská smlouva s ředitelem Petrem Dvořákem. Jak jste odmítnutí vnímala, že Rada České televize byla nejdříve s žádostí o smlouvy ředitele odmítnuta, zatímco je to právě ona, kdo o práci, platu i bonusech ředitele Česká televize rozhoduje?
Podle hlavní právničky České televize doktorky Havlové nemůže kvůli GDPR nahlédnout radní sám, bez svolení generálního ředitele nebo bez schválení Radou. Rozumím nutnosti skrýt citlivé údaje o osobě generálního ředitele, který je zaměstnancem České televize, jakkoli je to poněkud úsměvné, neboť je lze dohledat z veřejných zdrojů.
Nerozumím naopak neochotě zveřejnit parametrické části smlouvy – ostatně, výše mzdy i bonusů je stejně známa a všechny podstatné pasáže lze dohledat v zápisech z jednání Rady Česká televize v uplynulých let. Prakticky se tedy jednalo pouze o právně podpořené obstrukce, které nebylo obtížné při troše tvrdohlavé vytrvalosti překonat.
V každém případě považuji za nesystémové, že sekretariát Rady České televize, který má být k dispozici Poslaneckou sněmovnou zvoleným radním, funkčně a finančně podléhá právě České televizi. Jeho motivace sloužit těm, kteří mají vykonávat veřejnou kontrolu nad Českou televizí, je tedy značně oslabena. Kontrolovaný je totiž ten, kdo jim dává zaměstnanecké razítko a platový výměr.
Nakonec jste smlouvu získali. Ukázalo se, že zaměstnanci České televize získají odměny pouze tehdy, pokud je získá ředitel Česká televize. Je to pravda? A že podle smlouvy bonus řediteli náleží ve 100% výši, pokud rada včas nerozhodne jinak? Co vy na to?
Provázanost odměn řadových zaměstnanců a zaměstnance České televize, který je ve funkci generálního ředitele, považuji za mimořádně zpackanou část kolektivní smlouvy. Jedná se však o agendu televizních odborů a managementu Česká televize, zaměstnanci si to musejí vyjasnit s odboráři. Časový limit na schválení bonusů do 30. června je sice úsměvnou, takřka dětinskou, léčkou na Radu ČT; když o něm ovšem víme, tak nepředstavuje riziko. Já sama jsem byla připravena navrhnout, aby Rada ČT jednala třeba každý den, dokud by nebyla dohoda o snížení bonusu generálnímu řediteli schválena.
Budete usilovat o změnu smlouvy?
Osobně bych sice ráda podpořila sladění výše bonusů s výší odměn pro řadové zaměstnance – ty jsou zhruba 250× menší; nicméně výši bonusu má Rada České televize plně v rukou, proto není nutné měnit smlouvu. Změnit se musí jen zažité schéma myšlení: Rada Česká televize si musí uvědomit, že bonus je odměna za nadstandardní výkon, nikoli nároková složka mzdy. Ostatně, kromě bonusů existují i malusy, tedy sankce za špatně odvedenou práci. Je pak otázkou, nakolik má být malus navázán na kolektivní smlouvu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
