Kaše versus Kaše. David slavil, Ondřej měl husí kůži

Teď jsou rozdělení: starší Ondřej už odletěl do Bostonu, David čeká doma.

Ondřeji, jak prožíváte dobu koronavirovou a přerušení NHL?
Je to zvláštní, ale čím je to delší, tím jsem víc v klidu. První měsíc jsem říkal: Ty vado, co když nám za týden zavolají a poletíme? Ale jak jsem začal trénovat, už jsem v pohodě. Hlavně že jsme venku, ne zavření. Když jsem trénoval doma, to bylo skoro nic. Každý týden jsme měli hovory s Bostonem, s klukama, trenéry, generálním manažerem.

Na sociální sítě jste s bratrem dávali instruktážní tréninková videa. Co vás k tomu vedlo?
Pomáhali jsme taťkovi, on nás o to poprosil. Měli jsme na to strašně hodně pozitivních ohlasů. Plno lidí a trenérů psalo, volali taťkovi. Dělali jsme to hlavně pro děti, mládež. Četl jsem na Instagramu i lidi, kteří to haní, ale to bude vždycky tak.

Chtěl jste od začátku rozehranou sezonu dokončit?
V tomhle bych zůstal neutrální. Popravdě, tu odpověď ani sám neznám. Na jednu stranu bych nehrál, na druhou ano. Člověk si říká, je to jen sport, ale zase je to naše práce. Složité odpovědět, skoro tady koktám. Nevím.

Jak jste se doma chystal?
Už šestý sedmý rok se připravuji s kondičním trenérem Petrem Švehlou. Jakmile se opatření v Česku uvolnila, šlápli jsme do toho. Viděli jsme se třikrát čtyřikrát týdně, zůstali jsme v kontaktu. Z éry Pirátů kamarádím i s fyzioterapeutem Pavlem Wildumetzem, taky se o mě pořád stará. Ze začátku, když nebyl jasný termín restartu, byl trénink divný. Nakonec mi to přišlo jako příprava na novou sezonu.

Po přesunu z Anaheimu do Bostonu jste toho moc nestihl.
Jen co jsem se rozkoukal, tak jsem letěl domů. Odehrál jsem šest zápasů, předtím jsem byl zraněný. A nejhorší je, že se mě teď všichni ptají: Tak co v Bostonu? Pecka? Já tam byl dva tři týdny, ani jsem tam nic pořádně neviděl. Ale mám pozitivní dojmy. Hned jak jsem přijel, kluci super, parádní. Těším se, až to vypukne. Buď na restart, který je v plánu, nebo na příští sezonu.

Stihl jste v Bostonu zapadnout?
Abychom si řekli pravdu, po zranění těch prvních šest zápasů nebylo optimálních. Ale to je asi normální, zvlášť v novém týmu. Byl jsem z toho pohledu až překvapený, jak nové to pro mě bylo. Ale všichni mě ujišťovali, že se otrkám.

Na zranění jste smolař, ne?
V tom byla karanténa dobrá, že jsem měl šanci trošku víc potrénovat. Minulou letní přípravu jsem byl po zranění ramene, nebyla úplně taková jako vždycky, alespoň jsem teď nabral sílu.

Jak vás vůbec přivítala česká klika v Boston Bruins?
Tohle je krásný! V mém prvním roce v zámoří tam byl Sekáč, viděli jsme se chvilinku na kempu, týden. Předminulou sezonu tam byl Andrej Šustr, s tím jsem se potkal taky jen měsíc, posílali mě nahoru dolů, skoro jsme se neviděli. A teď? Češi Slováci, je nás tam pět, na farmě dalších pět. Pecka, jsem překvapený, jak dobré to je!

Ondřej Kaše při rozhovoru s novináři

A co Pasta, tedy bombarďák Bostonu David Pastrňák.
To je pan Hráč. Umí dát nádherný gól z každé střely. A je i super kluk, je s ním neskutečná sranda.

Ještě v Anaheimu jste stihl zápas proti bratrovi. Nastoupil za Philadelphii a dal svůj 1. gól v NHL.
To byla pecka! Lepší scénář ani nešel napsat. Brácha dal první gól, byl druhá hvězda, viděli to rodiče. Bavíme se o tom a mám husí kůži.

Snili jste o tomhle doma v pokojíčku jako malí?
Jasně! Bylo by blbé, kdyby někdo šel do hokeje a nechtěl hrát to nejlepší. Sen každého je hrát v NHL. A taky za reprezentaci. To se nám v dospělých ještě nepovedlo, nesešlo se to. Tohle byl dětský sen, doma v pokoji jsme hráli proti sobě. Teď v karanténě taky, ale na playstationu. Což je z mojí strany horší, David je zručnější (smích).

Davide, jaká je nyní vaše pozice ve Philadelphii? Naskočil jste do šesti zápasů v NHL.
Jsem rád za tu šanci, co jsem dostal. Myslím, že jsem se tam uvedl v dobrém světle, teď uvidíme, kolik hráčů pojede na play off, jestli se tedy vůbec bude hrát. Já se udržuju, trénuju, abych byl co nejlíp připravený a byl třeba první na řadě.

Máte nějaké informace, zda s vámi klub na play off počítá?
Jestli se sezona rozjede, určitě tam budou minimálně dvě lajny hráčů navíc, kteří budou jen trénovat a čekat na šanci, jestli se někdo zraní nebo bude hrát špatně. Abych se přiznal, vůbec nevím, jak to chodí. Budu čekat, až se klub vyjádří. Zatím jsem doma. Jsme v kontaktu s kondičními trenéry, ti nám posílají plány, co máme dělat, abychom jen neseděli doma a byli připraveni.

Ověřil jste si, že NHL je pro vás dosažitelný cíl. Jak sezona v zámoří z vašeho pohledu probíhala?
Začátek sezony na farmě byl z mojí strany nic moc, trošku tam byla krizička. Pak mě nakoplo, že jsem dostal pozvánku nahoru, měl jsem tam dobré zápasy. Pak mě sice poslali zase dolů, ale já se snažil hrát, jak nejlíp umím, abych byl zase první na řadě. A přišla další pozvánka. Nikdy nevíte, kdy zavolají. Poprvé mě povolali v deset večer, že prý mi v šest ráno letí letadlo, tak jsem hned balil kufry. Nevěděl jsem ani, co všechno si mám vzít. Bylo to nečekané. Ale i kdyby to bylo o půlnoci, je to pozitivní hovor.

David Kaše při rozhovoru s novináři

Jaké to bylo, poprvé si zahrát slavnou NHL? Debutoval jste proti Coloradu.
Je to splněný sen. Už vím, co mám ještě dělat, jaká to je úroveň. Jsem rád, že jsem si vyzkoušel, co od toho očekávat. A myslím si, že zase tak velký rozdíl už to není. Je to i hodně o štěstí, jestli dostanete šanci. A když ji dostanete, tak ji chytit na 100 procent, abyste zaujal trenéry. Ze začátku mi říkali, užij si to, je to tvůj první zápas, makej, nic nevypusť. A udělej co nejvíc pro tým. Byl jsem rád za každou minutu a snažil jsem se být nejlepší.

Narvané tribuny, premiéra v NHL. Vystresovalo vás to?
Je to úplně jiný svět. Byl jsem dost nervózní, hodně mi pomohl brácha a taky útočník Kuba Voráček. Dostal jsem místo vedle něj před zápasem, takže to bylo úplně na pohodu, žádný stres. Největší nervy jsem měl při nováčkovském rituálu. Šel jsem na rozbruslení jako první na kolečko a bál jsem se, abych před narvaným hledištěm nezakopl a trefil bránu, až vystřelím (smích). Ale po prvním střídání už to bylo v pohodě.

A pak přišel zápas proti bratrovi, vy jste dal svůj první gól v NHL a vyhráli jste 4:1.
To byl vážně scénář jak z filmu. Zápas proti bráchovi, před zraky našich rodičů, což byla náhoda, protože naši přijeli jen na Vánoce s tím, že se pojedeme podívat na bráchu. A místo toho jsme hráli proti sobě. Byli strašně šťastní a pyšní. I nervózní, jak to vše dopadne. Myslím, že jsme si to celá rodina užili.

Váš bratr říkal, že z toho pořád má husí kůži, když si na to vzpomene. Co vy?
Já byl strašně nervózní, pamatuji si, že mi v 1. třetině říkal, ať se trošku uklidním. Pak jsem tam měl jednu šanci a už jsem se do toho dostal, to pro mě bylo důležité. Oba jsme si to užili, stejně tak rodiče. Viděli své dva syny, jak proti sobě hrají v NHL. Můžu říct i za bráchu, že to pro nás byl splněný sen.

Napadlo by vás jako kluky, že se jednou budete utkávat v NHL?
Odmalička byl náš sen nároďák, abychom si v něm zahráli spolu, nebo v jednom týmu v NHL, což se zatím sice nesplnilo, ale i tohle byl hodně pikantní souboj. Celá Kadaň byla vzhůru, všichni známí koukali. Byl to skvělý zážitek, na který nikdy nezapomenu.

Kdy vás ale napadlo, že ten sen o NHL začíná být reálný? Vzpomenete si, kdy jste si řekl, že už to není úplně sci-fi?
Těžko říct, jestli jsem si myslel, že na to mám nebo ne. Šel jsem sezonu po sezoně, a když pak dostanete nováčkovský kontrakt v NHL, víte, že jste tomu blíž. Že záleží už jen na vás a na štěstí. Pomohla mi i sezona ve Švédsku, odkud jsem šel do Ameriky. Hrál jsem za Moru a tam jsem si už říkal, že jsem na dobré cestě, že jsem zase blíž svému snu. A ve druhé sezoně za mořem jsem si konečně zahrál svůj první zápas v NHL.