Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kultura

RECENZE: Larkin Poe šláply zase o krok dál

Larkin Poe foto: Liver Music

Svoje fanoušky si umějí omotat kolem prstu. Sestry Rebecca a Megan Lovellovy, známé jako Larkin Poe, jsou svým obrovským muzikantstvím prostě okouzlující. Talent z nich doslova prýští nejen na jejich albech a řadových koncertech, ale třeba také na videích, jejichž prostřednictvím – korona nekorona – udržují kontakt s posluchači.
  15:00

V nich jsou jejich doménou coververze, vybírají si skutečně „od Bacha po Vlacha“ anebo třeba „od Dolly Partonové po Black Sabbath“. Každé dají naprosto originální šmrnc, daný nejen jejich cítěním, ale samozřejmě v první řadě obsazením elektrická kytara a hlavní zpěv (Rebecca), „klouzavá“ lap steel kytara a doprovodný vokál (Megan). Až si člověk říká, že by nejradši slyšel album sestavené jen z těchto předělávek a nahraných pouze oběma sestrami, bez pánské rytmiky, která k nim už několik let neodmyslitelně patří. Anebo vidět takový koncert někde v malém klubu, to by byl zážitek nad jiné.

Stále rockovější

Velká očekávání ale prostřednictvím dobré práce se sociálními sítěmi dokážou Larkin Poe vzbudit i u svých běžných koncertů a řadových alb. V případě čerstvé novinky Self Made Man tomu nebylo jinak, vydání podpořil například minulý týden do celého světa streamovaný koncert přímo z hlavního města americké „kořenné“ hudby Nashvillu.

Larkin Poe bývají v USA přezdívány „the little sisters of Allman Brothers“, což je nejen docela vtipná slovní hříčka s názvem jedné z nejslavnějších amerických rockových kapel, ale čím dál tím víc také pravda.

Jestliže na starších albech měly sestry Lovellovy blízko spíše k prastarým formám blues nebo gospelu, což dokumentovaly nejen pojetím vlastní tvorby, ale i výběrem standardů v repertoáru, na aktuální desce se čím dál víc přibližují k žánru zvanému většinou blues rock, případně roots rock (aby se obecně pokryly i nebluesové vlivy jako country nebo zmíněný gospel). A to už je právě hájemství part typu Allman Brothers. Tímto směrem si to jasně namířily Larkin Poe na minulém albu Venom & Faith (2018) a s dalším posunem se do dalšího „postupného cíle“ dostávají právě na Self Made Man.

Vyvážený mix

To je totiž na sestrách Lovellových fascinující. Nevydrží u jednoho dosaženého výrazu, byť by byl sebeúspěšnější. Vyvíjejí se neustále. Připomeňme, že začínaly jako teenagerské country zpěvačky, pak objevily meziválečné venkovské blues, elektrifikovaly ho, na minulé desce začala převažovat jejich vlastní tvorba, v jejímž znamení je i nové album. Nejrockovější, na jaké kdy sáhly, sluší se dodat. A do toho připočtěme ty dnes už desítky coververzí všech stylů, jimiž zásobují internet.

Už první, titulní písnička alba o novém posunu Larkin Poe jasně vypovídá: hardrockový song She’s A Self Made Man by se svým tvrdým riffem mohli klidně do svého repertoáru převzít třeba Aerosmith a nikdo by si ničeho divného nevšiml. Naopak závěr alba, vyslovená countryovka (včetně rytmické nápodoby dupání a tleskání) Easy Street, ukazuje nejen to, že tvůrkyně svoje kořeny opustit nehodlají, ale také to, že v sestrách Lovellových černá tradice tu původní bílou ještě nevytlačila.

To, co se odehrává mezi těmito krajními body úsečky, je pak skládanka v podstatě rockových písní různých příchutí, od bažinatého tajemného soundu Every Bird That Flies, kterou dodal nashvillský písničkář Pat McLaughlin, po ryzí elektrické blues Back Down South s hostujícím texaským rockerem Tylerem Bryantem.

Autor: