Proč Srbové zase protestují a v Bělehradu tekla krev? Koronavirus je jen rozbuška
„Nebij svůj národ,“ stojí na ceduli mladého demonstranta v centru Bělehradu. Srbsko opět zažívá velké protivládní protesty, tentokrát roznícené koronavirem. Skutečný důvod je však mnohem hlubší; zákaz vycházení a manipulace s počtem mrtvých a nakažených tvoří jenom špičku ledovce.
Tee Nikolićové bylo patnáct let, když ze všech sil utíkala přes bělehradské náměstí Republiky. Vzduch byl plný slzného plynu a bylo slyšet výstřely; policie střílela po demonstrantech, a když Tea bez dechu doběhla domů, zjistila, že jí zastřelili kamaráda, maturanta Brana Milinoviće. Bylo 9. března 1991 a Bělehradem otřásaly první velké protesty proti režimu Slobodana Miloševiće. První z řady – a první z řady potlačených.
Červen 1993. Listopad a prosinec 1996. Únor 1997, kdy studentka filozofické fakulty Milena Markovićová dostala tak silnou ránu policejním obuškem do ledvin, že se bolestí nemohla dva dny zvednout z postele. Policisté tloukli nejen protestující, ale i novináře, kterým