Bosna obvinila bývalého generála Savčice z podílu na masakru ve Srebrenici |
Po celý rok je Srebrenica ospalým městečkem, které se nijak nevymyká z koloritu Bosny a Hercegoviny. Obydlena je asi tak polovina domů, všude jsou i po čtvrtstoletí vidět stopy po střelbě. Jinak pusté ulice ožijí vždy druhý víkend v červenci, kdy se tu koná tradiční vzpomínka na tragické události roku 1995, které Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) označil za prakticky jedinou poválečnou genocidu v Evropě. Do Srebrenice každý rok míří přeživší a jejich potomci, kteří žijí často už jinde, většinou v západní Evropě.
  |
Kvůli koronaviru ale bude letos pieta poprvé v historii výrazně skromnější. Jako každý rok sice symbolicky pohřbí u památníku v Potočari ostatky dalších mužů a chlapců, které se podařilo identifikovat, cestovní omezení ale donutila mnohé tradiční účastníky zůstat doma. Na hřbitov bude mít přístup jen malé množství příbuzných obětí a část řečníků vystoupí virtuálně.
Drink s masovým vrahem
Oblast středního Podriní s převážně bosenskou populací měla pro bosenské Srby strategický význam, bez tohoto regionu by totiž neexistovala teritoriální celistvost Republiky srbské, jedné ze dvou entit Bosny a Hercegoviny. OSN ale ve Srebrenici vyhlásila jednu ze šesti takzvaných bezpečných zón chráněných mezinárodními jednotkami mise UNPROFOR.
Bosenští Srbové se rozhodli zlikvidovat enklávu silou. Počítali s tím, že 600 chabě vyzbrojených vojáků nizozemského kontingentu OSN se slabým mandátem, kdy mohli střílet jen na svoji ochranu, nebude překážkou.
Tribunál v Haagu zakázal vězněným válečným zločincům skypovat. Karadžić ze Srebrenice chystá žalobu |
Domobranci 28. divize bosňácké armády Srebrenici neubránili a 11. července bosenskosrbské vojsko městečko obsadilo. Útočníci systematicky oddělovali ženy a děti od mužů. První skupinu, asi 25 tisíc lidí, evakuovali, na osm tisíc mužů postříleli.
Ve Srebrenici dosud stojí strážní stanoviště nizozemského praporu UNPROFOR, který v konfliktu sehrál smutnou úlohu. Vojáci nedokázali ochránit ani ty obyvatele, kteří hledali bezpečí přímo v areálu základny. Přitom se velitel kontingentu podplukovník Thom Karremans nechal vyfotografovat, jak si připíjí s generálem Ratko Mladičem…
„Jen 150 z nás jsme byli pěšáci a věděli jsme, jak vést palbu. Proti nám stálo 3000 Srbů,“ řekl portálu Balkan Insight bývalý voják kontingentu Remko de Bruijne. Podle něj zakázala vést palbu na bosenskorbské vojáky OSN a ze střelby do vzduchu si nic nedělali. Jednotka také nebyla pro boj adekvátně vyzbrojena a zásobena municí.
Těžká cesta k sobě
Zástupci asociace válečných veteránů i nizozemská ministryně obrany Ank Bijleveldová plánovali původně navštívit pietu ve Srebrenici, kvůli pandemii ale uctí památku obětí v Haagu a s dějištěm masakru se spojí prostřednictvím videovstupu.
‚Nizozemští vojáci jednali nezákonně.‘ Soud potvrdil vinu státu na masakru muslimských mužů ve Srebrenici |
Vztah nizozemských veteránů a Bosňáků ze Srebrenice ale dodnes zůstává složitý. „Mnozí z vojáků se mnou prostě nechtějí komunikovat, stále by se jen ospravedlňovali a vysvětlovali, jak byli bezmocní,“ říká Alma Mustafičová pocházející ze Srebrenice a žijící dnes v Nizozemsku, která se snaží zprostředkovávat dialog mezi oběma stranami. I jejího tatínka, který pracoval na základně jako elektrikář a měl právo tam setrvat, přitom vojáci vydali Srbům na jistou smrt.
Aktéři genocidy dostali u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii vysoké tresty. Doživotí soud udělil někdejšímu bosenskosrbskému prezidentovi Radovanu Karadžičovi a zatím v první instanci i Mladičovi.
V určitém ohledu jim ale strategie vyšla, Srebrenica je konzistentní součástí Republiky Srbské a potrestáni nebyli zdaleka všichni.„Většina lidí, kteří se na těch zvěrstvech podíleli, běhá vesele po městě,“ kroutí hlavou srebrenický rodák Alan Kosovič.
