„Došlo k ustanovení nové Rady ČT. To je 14 let stará věta z mé knížky ‚Nebudu mlčet‘,“ říká v úvodu Bobošíková, která ve své knize z roku 2006 popisuje tehdy živé vzpomínky na televizní krizi svýma očima. Právě ustanovením nové Rady ČT začal před 20 lety sled události, který v televizní krizi vyústil.
Po letošním zvolení nových členů Rady ČT se o televizní krizi začalo mluvit znovu. „Možná je to jen kulatým výročím... možná je to ale snahou některých politiků bojovat dávno minulé bitvy, protože jim prostě uniká, kde a jak se bojují zásadní bitvy současné,“ přemítá Bobošíková.
Vytáhla proto svou starou knihu, abych si připomněla, jestli nějaká podobnost mezi lety 2000 a 2020 je, či není.
„Došlo k ustanovení nové Rady ČT, která byla skutečně občanská, složena nikoliv z lobbistů a majitelů různých studií. A nastal problém. Protože tito lidé nebyli ovlivnitelní politiky,“ předčítá Bobošíková ze své knihy.
Coby soukromá podnikatelka s vlastní tvrdou zkušeností se Dědečková podívala ze všeho nejdřív na účetnictví České televize a nahlas řekla, že takové hospodaření není možné, že kdyby tak hospodařila ona, už by dávno zkrachovala.
Začala tehdy vyžadovat materiály k nahlédnutí a „padla kosa na kámen“. „Na základě jejích aktivit došlo k odvolání generálního ředitele Dušana Chmelíčka. Tak se stalo, že do čela televize byl zvolen Jiří Hodač. Podle mých informací k tomu došlo proto, že se lobbisté porvali, rada ale volila občansky, nikoli podle politického zadání,“ vzpomíná dál Bobošíková, s tím, že výsledek se nikomu nelíbil. Ani Ivanu Langrovi z ODS, ani Petře Buzkové z ČSSD.
„Byl zvolen čestný člověk s britskou zkušeností, a mediálně politická scéna zůstala paf. V čele televize najednou stal člověk, s nímž si nevěděli rady. A který dal okamžitě najevo, že se nehodlá s politiky radit a nenechá se jimi řídit,“ popisuje Bobošíková ve svém knižním díle Jiřího Hodače.
Poté se začalo schylovat k televizní krizi.
„Její podstatou samozřejmě nebyl žádný boj za svobodu slova, jak se možná dodnes někteří televizní pracovníci domnívají,“ upozorňuje Bobošíková, podle níž nemá cenu jim to vysvětlovat. „Jen by se urazili v domnění, že jim chce někdo sahat na jejich zásluhy. Nechápou, že byli jen nástroji finanční a mocenské lobby, která měla Českou televizi pěkně obšancovanou,“ dodává.
Bobošíková je přesvědčena, že spousta lidí díky České televizi zbohatla. „Na její materiál, s její technikou a v jejích prostorách natáčeli své soukromé projekty. Ruka ruku myje. Všichni si na porci másla na své hlavě zvykli, měl jí tam skoro každý, takže to bylo skoro normální,“ přibližuje, jak to ve veřejnoprávní televizi fungovalo.
Televize prý například platila soukromému studiu za dabing, který ale proběhl v prostorách televize a na její technice. „Jen jsem zírala, když jsem to všechno viděla,“ zmiňuje Bobošíková.
Jiří Hodač ve svém prvním televizním projevu řekl větu, za kterou je mu Bobošíková vděčná. A sice, že je „přesvědčeným zastáncem parlamentní demokracie a na tomto základě se bude odvíjet i vysílání České televize“. „To znamená, že kdo dostane ve volbách nejvíce hlasů, ten bude mít v televizi největší prostor,“ podotýká bývalá politička.
Pro Hodače byla, podle jejích slov, tato věta osudná a masivně umocnila tehdejší propukající zemětřesení, jelikož na něj nikdo „neměl páky“. „Klidně si řekl, že prostor nebude mít ten, kdo nejhlasitěji řve a je miláčkem médií,“ glosuje jeho slova Bobošíková.
„Pochopitelně tím vnesl zmatek do řad KDU-ČSL a Unie svobody, které si zvykly, že dostávaly daleko větší prostor, než jim podle výsledku voleb náležel. Bratrstvo pravdy a lásky, doplněné o tolik populární Petru Buzkovou a Stanislava Grosse, bylo v ohrožení,“ cituje dál Bobošíková ze své knihy Nebudu mlčet.
„Jsme přesvědčena, že tato věta Hodače zničila. V té době byla vzedmuta politická vlna nejrůznějších aktivit. Například ‚Děkujeme, odejděte‘ a mnoha dalších. Jejich iniciátoři se scházeli ve vile Amálie za vydatné podpory Václava Havla,“ dodává.
Stejně jako tehdy, trvá Bobošíková i dnes na tom, že v televizní krizi v roce 2000 o svobodu slova nešlo. „Nakolik přispěla k tomu, že o zbytky svobody slova bojujeme i nyní, ponechávám úvaze čtenáře,“ dodává na závěr Bobošíková.
Proti jmenování Jiřího Hodače do čela celé televize se nakonec postavila velká část zaměstnanců zpravodajství. Dne 22. prosince 2000 jmenoval Jiří Hodač ředitelkou zpravodajství bývalou redaktorku veřejnoprávní televize Janu Bobošíkovou, která začala připravovat vlastní zpravodajství a rozdala dvě desítky výpovědí, které byly později zrušeny soudem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
