RECENZE: Nedokončený Pavel Juráček odměňoval lásku fackami

Při čtení vzpomínek Dani Horákové na léta strávená s jejím manželem, „prokletým géniem“ české filmové nové vlny Pavlem Juráčkem, se nelze ubránit paralele s Kunderou od Jana Nováka.

Obě knihy mají leccos společného nejen proto, že se Kundera objevuje u „Juráčka“ a Juráček zase u „Kundery“. V případě obou jde o do značné míry revizionistický pohled na mýty a legendami opředené osobnosti.

Ale zatímco Novák ze světového romanopisce snímá gloriolu hřmotně a efektně napsaným knižním tankem, který nemilosrdně válcuje každý výmol a hrbol na cestě, vystudovaná filozofka, novinářka a intelektuálka Daňa Horáková se na „svého“ Pavla dívá mnohem subtilnější, pečlivější a jazykově kultivovanější formou. 

Logicky, s Juráčkem strávila několik let v mnichovském bytečku o rozloze 36 metrů čtverečních, prožila s ním dobré (zřídka) i zlé (takřka denně). Snášela jako nadávky, bití, ponižování, záchvaty vzteku, sebelítosti, uražené ješitnosti, lenosti. Přesto byla s ním. Snažila se ho pochopit, soucítit s ním, a i když se jí zřejmě podařilo rozkrýt nejednu vrstvu Juráčkovy komplikované osobnosti, proniknout zcela do jeho nitra se jí nepodařilo.

Kriticky se dívá zejména na jeho deníky, kde podle jejího mínění staví sám sobě pomník a budoucím generacím dává krvavě drásavý návod k použití zmarněného života. Je v něm hodně pózy zneuznaného giganta, ve skutečnosti rozmazleného spratka, který neumí poprosit, poděkovat, kope kolem sebe a k smrti uráží všechny, kdo ho mají skutečně rádi a chtějí mu pomoci.

O Pavlovi 90 % Daňa Horáková Torst, 2020, 488 stran

Bolesti, zoufalství a sebeobětování je v knize tolik, že je třeba ji občas odložit a zhluboka se nadechnout. Zároveň je to však příběh vztahu, který by ani sebelepší autor nenapsal. Pavel Juráček scenárista a režisér filmů Postava k podpírání, Případ pro začínajícího kata a dalších, byl podle Horákové „nedokončenej“. Jako člověk, chlap i umělec.