Být závislý na jedné rouře z Ruska je riskantní, říká vládní zmocněnec pro jadernou energetiku
Stát a energetická společnost ČEZ podepsaly dvě smlouvy o zajištění stavby nového bloku jaderné elektrárny Dukovany. Ten byl měl být uveden do zkušebního provozu v roce 2036. Jak je pravděpodobné, že bude za 16 let nový blok opravdu ve zkušebním provozu? „Čeká nás hodně let před námi, řekl bych, že příštích deset let bude hodně o papírování,“ odhaduje vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl.
„Těmito smlouvami jsme udělali to, že se přistoupí k reálnému výkonu činností tak, aby byl definován investor, aby byl definován způsob výkupu elektrické energie a umístění na trhu. Definovali jsme způsob zajištění financování, lokalitu, výkonový rozsah a formu výběrového řízení,“ říká.
Stát a energetická společnost ČEZ podepsaly dvě smlouvy o zajištění stavby nového bloku jaderné elektrárny Dukovany. Je pravděpodobné, že bude uveden ve zkušebním provozu?
Dvě podepsané smlouvy podle něj umožňují to, že ČEZ bude moci financovat a pokračovat v tom, že získá souhlas Úřadu pro ochranu nad jadernou bezpečností pod státním dozorem k umístění nového jaderného zdroje. „Bude moci získat územní rozhodnutí, což je věc naprosto klíčová z hlediska stavebního zákona, a bude moci připravit smlouvy na výběr dodavatele na dodávku elektrárny,“ vysvětluje.
Jak je ale velké riziko, že k projektu nedá souhlas Evropská komise? „Stát má v rámcové smlouvě povinnost zajistit stabilitu legislativního regulatorního prostředí, a zároveň má za povinnost uplatnit bezpečnostní zájmy,“ argumentuje.
Dodává také, že Česká republika nebude mít podle bilance spotřeby, které jsou upřesněny až k roku 2040, dostatek elektrické energie.
„Hledali jsme řešení, jak nedostatek výkonu nahradit. Šli jsme cestou úspor, pak zastavit export a navýšit import na maximum, což technické parametry umožňují. Šili jsme i cestou navýšení podílu obnovitelných zdrojů,“ zdůrazňuje s tím, že v případě teplárenství šli cestou zvýšení importu plynu.
„To je tak dramatické navýšení spotřeby plynu, že by Česká republika měla víc jak vážně uvažovat nad severojižním propojení z Polska přes české území na jih Evropy. Být závislý na jedné rouře, v nadsázce řečeno, přes Severní moře a Německo do České republiky z Ruska je z bezpečnostního hlediska riskantní,“ míní.
