Ospalé pandemické ráno v Brightonu, správný čas na letní anglickou pochoutku - malinový krém
Jsem v Brightonu, přímořském městě na jihu Anglie. Je nedělní ráno, slunce už má svoji letní sílu. Město je zatím ospalé, ale některé zahrádky u kaváren se začínají plnit a volná místa se už musí hledat. Mezi stoly jsou větší rozestupy, lidé si dávají přednost, aby se omezil bližší kontakt, číšníci mají roušky... taková normální pandemická doba, řeklo by se.
Na stolech kaváren normálně voní horká káva a na velkých plných talířích převažuje anglická snídaně, povětšinou „Full English Breakfast“. Ani čínský virus nevzal Britům chuť na jejich slavnou snídani.
Než jsem vstala z postele (je červencová neděle a tak trochu lenoším), sledovala jsem televizní zpravodajství, které řešilo mimo pravidelných informací jak se vyhnout zdravotním problémům, jestli odjet na zahraniční dovolenou, jak probíhá karanténa i takové věci, jako je nadváha Britů.
Je to opravdu záležitost prolínající se do celé společnosti a k výzvě „zhubněme“ se přidal i sám premiér Boris Johnson. Nadchnout se pro nějaký plán a celonárodní změnu, tohle Britové opravdu umí. Vláda společně s NHS připravuje zdarma ke stažení na telefon aplikaci, kde vám bude několik týdnů radit, jak snížit svou hmotnost, co jíst, co omezit a přitom nezatěžovat své zdraví a kýženého cíle co nejdéle udržet, pokud možno stále. Tomu má napomoci i jasná výzva, opět z úst britského premiéra: Jezděte na kole!
Berou to tady dost vážně. Za dobu mé nepřítomnosti v Anglii, vyvolané zákazem cestování díky čínskému viru, se v krásném přímořském Brightonu rozšířila síť městských cyklostezek natolik, že „smrdutá“ auta častěji postávají před křižovatkami, protože jim jeden, většinou odbočovací pruh, zabrali vyznavači šlapek. Mám na mysli šlapky na kolech.
Cyklisté mají povětšinou vyhrazené dva jednosměrné pruhy a ty si svou šířkou nic nezadají s tím zbytkem pro auta. Hmm, nevím, zatím je vcelku na silnicích klid, maminky nevozí děti do škol, za okny kanceláří je také poklidno, neboť se stále většinou práce systémem „home office”.
Ovšem až vše poleví, nevím, nevím. Bude stačit pár pršlavých dnů, pominutí všech opatření, zahájení školního roku a silnice budou opět plné aut a cyklostezky se budou nudit prázdnotou. Ovšem jak jsem ve zprávách zaslechla, když to nepůjde, zase cyklostezky na silnicích zruší. Jak flexibilní!
Obecně je znát, že později přijatá protivirová opatření časově zaostávají za zbytkem Evropy. Roušky jsou povinné pouze v obchodech, bankách, úřadech a ve veřejných prostorách včetně dodržování bezpečné vzdálenosti a šipky a označená místa, kde stát tu správnou frontu, jsou rozeseta na chodnících v centru města skoro všude.
Na ulici ubylo starších lidí, kteří si užívají léta na svých zahrádkách a do nakupujících davů ve městech se moc nehrnou. Roušky jsou sice na ulici vidět, ale víceméně sporadicky.
Popovídala jsem si
Dala jsem se do rozhovoru s majitelem obchodu se skvělými časopisy, které se běžně neprodávají. Ráda tam zajdu a koupím si občas něco o gastronomii i designu a umění. Ne jinak to bylo tuto neděli. Po obřadném postříkání rukou dezinfekcí a nasazení roušky, za což nám mile majitel prodejny ihned poděkoval, se s ním dám do hovoru. Zavřeno měl 14 týdnů, a je rád, že už zase může své zboží prodávat.
„Jak jsi to přežil a co dál?“ ptám se ho.
„No, byly to dlouhé měsíce, ale alespoň jsem trochu pracoval na interiéru prodejny, vymaloval jsem, vyměnil všude světla, a také si uspořádal své záležitosti.“
„A jak se ti prodej rozběhl.“
„Jo, díky za optání. Dobře. Prodávám stejně jako před zavřením. Jenom se děsím, aby se to neopakovalo…“ a pak typickým anglickým humorem dodává: „Nerad bych po měsíci zase měnil světla a maloval.“
Hlas mu trochu poklesl, asi by další opatření byla likvidační.
Nakoupila jsem o pár časopisů více, než mívám ve zvyku a hezky jsme se rozloučili.
Brightonské restaurace
Vyhlášená gastronomie patřila vždy k přímořskému Brightonu. Léto je tady ve znamení plných pláží lidí s kelímkem dobrého piva, rychlého občerstvení, zmrzlinových stánků, pultového prodeje „fish and chips“, kaváren se sezením blízko moře, plných restaurací a k večeru nabitých anglických hospod, barů a nočních klubů. Většina z toho jede na půl plynu, případně má zavřeno.
Opatrnost a nejistota je znát na každém provozovateli, v restauracích musíte nahlásit jméno a telefon pro případ, že by se objevila nákaza a musel vás ihned kontaktovat. Zákazníků i u těch dobrých podniků trochu ubylo, ty skvělé mají opravdu plno, ale tržby jsou menší a někteří zaměstnanci se propouštějí. Největší ránu dostaly tradiční kavárny podávající tu nejlepší kávu a hlavně vynikající čerstvé sendviče a sladké pečivo.
Ta rána přišla z nečekané strany, uzavřením kanceláří. Jejich zaměstnanci tvoří většinu tržeb a to po celý den. V současnosti jsou doma u počítačů a pracují sice stejně, ale hlad a chuť na kávu si tiší z vlastních zásob v ledničkách a z domácích kávovarů. Je zvláštní, jak se může jeden gastronomický trh tak náhle zhroutit.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Provozovatelé řetězců s rychlým občerstvením mají spočítáno, že současné tržby jsou na 70 % těch loňských. Před tím více jak tři měsíce byl provoz přerušen a stávající tržby jsou zhruba na pokrytí nákladů a se ziskem je to vachrlaté.
Supermarkety si vedou stále dobře
Do supermarketů se musí jen s rouškou, dokonce některé supermarkety jako třeba Sainsbury's prohlásily, že ovšem nikoho nebudou do roušky nutit, když s tím mají nějaký problém. U vchodů je všude dezinfekce na ruce, některé obchody nabízejí roušky k použití zdarma.
V supermarketu Waitrose, který mám kousek od domu a kam ráda chodím, stojí mladíci od security služeb. Nehlídají zboží, ale usměrňují odchod a příchod všech do prodejny. Je to jako na letišti na startovní dráze. Zákazníci s vozíky stojí v rozestupech a čekají na pokyn, zda jich část může vejít či odejít, jde to ale velmi rychle a lidé se usmívají, protože mají zase o portýra navíc, který je uvítá a popřeje příjemné nakupování i hezký den a navíc nově nezapomene při odchodu mile dodat: Zůstaňte v pořádku! Těšíme se na vás!
Obchody jsou však plné zboží až k prasknutí. Nechybí sezónní britská zelenina a ovoce a nechybí ani to exotické. Vlastně nechybí vůbec nic, jenom značky na zemi ukazují směr pohybu při nákupech, roušky na obličejích nejsou obvyklé, ale co je zajímavé, pokud se setkáte s kýmkoliv pohledem, hned poznáte, že má na tváři úsměv a pod rouškou vám přeje hezký den.
To je prostě Anglie, které si i díky tomu moc vážím a mám ji ráda.
Svět bude zase místo k žití
Jsem si jistá, že tahle doba přejde, vakcíny jsou na obzoru. Většina z nás zdárně překoná „dárek“ z Říše středu, ekonomiky se zotaví, získáme mnoho zkušeností, které ty rozumné země ihned aplikují do života. Budeme opatrnější, méně důvěřivější a naopak ostražitější. Upustíme od mnoha zbytečností doprovázející moderní dobu a zcela jistě budeme doma zase o trochu více a hlavně zdravěji vařit.
No a na podporu svých předcházející řádků si dovolím zvolit recept držící se hesla, že výjimka potvrzuje pravidlo. A tou výjimkou bude recept na klasickou anglickou letní pochoutku, nadýchaný mramorový krém s malinami a růžovou vodu. Ta byla v Anglii používána již za doby Tudorovců a Stuartovců. Růže totiž tradičně patří k Anglii a rostly na každé zahradě venkovských sídel, takže naložit a macerovat růžové okvětní lístky byla i tenkrát hračka.
A jestli hned teď vás napadne, že žádnou ochucenou vodu z růží doma nemáte, nezoufejte, můžete místo ní přidat třešňovici nebo gin či vodku. Pro děti a zapřisáhlé abstinenty přidejte třeba extrakt z vanilky či vodu z pomerančových kvítků. Léto patří nepečeným lehkým a osvěžujícím dezertům, tak si je užijte!
Mramorový krém s růžovou vodou a malinami
Ingredience pro velkou mísu:
- 800 g čerstvých nebo mražených malin
- 200 g pískového cukru
- 600 ml smetany ke šlehání (min. 33%)
- 2 lžíce studené vody
- 2 lžíce růžového extraktu nebo třešňovice
- pár čerstvých lístků máty
Postup:
Polovinu malin dejte do kastrolu, zalijte dvěma lžícemi vody a přidejte polovinu cukru a mírně chvilku povařte, dokud maliny nezměknou a nevydají šťávu. Odstavte, slijte přes sítko do misky a propasírujte, abyste se zbavili semínek. Dejte do ledničky vychladit.
V mixéru vyšlehejte studenou smetanu do měkkých špiček. Postupně přidávejte druhou polovinu malin, které jen lehce rozmačkáte, pár jich ponechte na ozdobu. Rozmačkané maliny jen lehce vmíchejte stěrkou. Poté přidejte růžovou vodu nebo třešňovici a lehce promíchejte.
Nyní pomalu vmíchejte studený malinový sirup s cukrem a vytvořte mramorový efekt. Přendejte do velké nejlépe skleněné mísy, ozdobte zbývajícími malinami a lístky máty. Můžete servírovat. Lépe však krém chutná, když ho na pár hodin dáte do ledničky vychladnout.
