Po ztrátě práce a vymazání úspor devalvací a inflací se musí až tři sta tisíc obyvatel Bejrútu vyrovnat s další těžkou ranou. Po masivním výbuchu v přístavu přišli dočasně či na delší dobu o své domovy. Několik tisíc lidí bylo zraněno, jiní zase oplakávají své příbuzné. Tragická událost, při které zemřelo nejméně 137 lidí, podle místních ilustruje, proč je Libanon v hlubokém rozvratu.
Libanonci viní nekompetentní a zkorumpované řízení země za ekonomický rozvrat i selhávající služby, ať už jde o až dvacetihodinové výpadky elektřiny, chybějící benzín na čerpacích stanicích či základní léky. Kvůli nedostatku cizí měny a obrovskému deficitu libanonská vláda přestala v březnu splácet své zahraniční dluhy v celkové výši 90 miliard dolarů. Tomu se nelze divit, když nemá dost peněz na nezbytný dovoz pšenice či zdravotnických potřeb.
Minulý týden snížila ratingová agentura Moody’s hodnocení úvěrové důvěryhodnosti země na nejnižší stupeň a roveň Venezuely. Rychlá devalvace libanonské libry a inflace ožebračily střední třídu a vymazaly většinu jejích úspor. Ceny některých dovážených potravin stouply od počátku roku až o 190 procent. Ti nejchudší, mezi něž patří i drtivá většina zhruba milionu a půl syrských uprchlíků, čelí ještě drsnější podobě chudoby a kvůli ztrátě námezdní práce jsou úplně odkázáni na potravinovou pomoc.
Masivní exploze je tragickým dokreslením současného úpadku země. Centrum Bejrútu, po občanské válce sice výstavně, ale za vysoký dluh obnovené, nabízelo pochmurný obraz téměř celý poslední rok. Demonstrace a blokády za demisi vlád, ostnaté dráty a vojáci bránící parlament, rozbité a posprejované výlohy často už zavřených luxusních obchodů a restaurací, kam místní a turisté přestávali chodit již před pandemií koronaviru. Nyní je nejen tato luxusní a vládní čtvrť zdevastována výbuchem 2700 tun dusičnanu ammoného, který skladovali v blízkém přístavu údajně až šest let. Takovou destrukci si nedokázal představit ani ten nejradikálnější protestující.
