První pravidlo klubu krabů je nemluvit o klubu krabů. Tohle pravidlo jsem sice porušila už skoro před rokem, kdy jsem o Fight Crab psala poprvé, zatím mě ale nedohnal žádný humří Tyler Durden, takže zkouším své štěstí podruhé. Protože tenhle naprosto šílený počin od japonských Calappa Games si zaslouží, aby se o něm mluvilo. Nebo aby z něj alespoň někdo pořídil dostatečný počet gifů a umístil je na internet pro pobavení ostatních.
Korýší zápasy se mezitím z bláta early accessu na itch.io dostaly až do průzračné vodičky na Steamu a tam se teď jednotliví zástupci podkmenu Crustacea snaží uniknout té největší potupě: převrácení na záda.
Píše se rok kdovíkolik a Zemi namísto lidí ovládli, hádáte správně, obří krabi, kteří se naučili používat nástroje a zbraně. Pokud si myslíte, že jsou se svými klepítky dostatečně nebezpeční sami o sobě, pak máte pravdu, ale pomysleli jste někdy na to, jak nebezpeční by mohli být krabi, kteří drží v jednom klepetu vrták k hloubení tunelu a v tom druhém revolver?
Naštěstí je tu Fight Crab, aby vám tuhle úžasnou myšlenku, která navždy změní váš život, předhodil a řádně vám v ní máchal obličej tak dlouho, dokud neuznáte, že ano, je to nápad vskutku geniální a veškeré světové výdaje na zbrojení by odteď měly směřovat k potlačení krabí revoluce. 3D mlátička naštěstí nejde tak daleko, aby obsahovala příběh Vzestupu korýše, proběhlý planetární převrat zkrátka musíte přijmout jako fakt.
V „příběhová kampani“ máte jediný cíl, a to převrátit na záda co nejvíc protivníků. Jestli jde o osobní spory, nebo sportovní klání, nikdo nespecifikuje, každopádně vám za vyhraná klání někdo dává krabí peníze. Což je hezké, protože jak víme z příkladu Evžena Krabse, ne všichni krabí podnikatelé svým zaměstnancům rozdávají spravedlivé odměny. Za zelené papírky si odemykáte další bojovníky, můžete jim vylepšovat statistiky a také pořizovat zbraně do jejich nenechavých cvakadel.
Krabí koktejl
Modely krabíků jsou pravděpodobně nejlépe vymodelovanou částí celé hry a v případě, že hledáte ve hrách poučení, si můžete dostudovat biologii podvodních živočichů, zvlášť pokud jste byli zvyklí humry dosud vídat jen na talíři.
Je jich přes dvacet, někteří z nich ani nemají české jméno a jde o multikulturní sebranku, kde se setkává červený krab z Vánočního ostrova s říčním krabíkem a humrem. Každý z nich má dokonce sadu vlastních statistik – třeba krab palmový se svými četnými dlouhými končetinami dosáhne dál (a navíc je největší!), ale také je méně stabilní.
zdroj: Archiv
Krabí zápasy jsou disciplínou neobyčejně kontaktní, a to i přes zbraňový arzenál, který máte k dispozici. Ozbrojit vodní členovce nunčaky je ultimátní bojová fantazie, o které jsem před příchodem Fight Crab ani netušila, že ji mám.
Vybírat si můžete z postupně utěšeně rostoucí nabídky. Šurikeny, meče, palice, raketové motory, brokovnice či katany – na férovost a vyrovnanost se tady rozhodně nehraje. Čím víc poškození chitinovým skořápkám svých nepřátel způsobíte, tím snazší bude je převrátit a bavit se hrabáním jejich nožiček, zatímco časomíra odpočítává tři sekundy dělící vás od konce zápasu.
Přestože jsou některé arény do jisté míry tematické, klidně se v rytířském sále můžete vyzbrojit světelnými meči. Obdobně obrnění protivníci vás na oplátku dokážou odzbrojit a když si ve vzniklém chaosu nedokážete svou zbraň ukořistit zpátky, můžete k improvizované obraně popadnout třeba židli, stříbrný talíř nebo palmu.
Pokusní krabíci doktora Zoidberga
V zápalu boje budete pravděpodobně rádi, když budete vědět, kde máte levé a pravé klepeto. Mám za sebou pěknou řádku her a ovládacích schémat, ale tak neintuitivní řežbu jsem v minulosti ještě nikdy nepotkala. Fight Crab vás hned v úvodním menu, které vypadá jako powerpointová prezentace fanouška anime ze základní školy, upozorní, že je vhodné použít gamepad.
Krabím bohům z osmé třídy nemůžete odporovat a vzhledem k tomu, jak šílené je ovládání na doporučené periferii, nedokážu si ho na klávesnici vlastně ani představit. Analogové páčky slouží ke směřování klepet, jejichž údery ovládáte zadními triggery. Občas přes ně ale ovládáte taky kameru a k pohybu slouží poněkud nestandardně D-pad.
Trojúhelníčkem můžete šplhat po zdech, což jsem za celou dobu mimo tutoriál nevyužila ani jednou, čtverečkem a kolečkem zase po ostatních korýších házíte zbraně, které máte v rukou. Prostřední dotyková ploška aktivuje hyper mód, který protivníky sesmaží elektrošoky.
Celé ovládání svojí bizarností dokonale sedí k celkovému dojmu spektáklu krabích zápasů, kde většinou nemáte nejmenší tušení, co děláte. Jeho neohrabanost vás i přes suchozemské zasazení přesvědčí o tom, že se ve skutečnosti nacházíte pod vodou a bojujete o čest svých krabích zápasníků. Obvykle sice vyhrajete jen díky náhodě, prapodivné fyzice anebo prostě tím, že protivníka nečestně shodíte ze stolu v čínské restauraci, ale copak někdy pouliční bitky byly férové?
Plody moří s bláznivou příchutí
Chitinovými schránkami se můžete obrnit i s kamarádem, a to v online i lokálním multiplayeru se split screenem. Obrazovka se zvládne rozdělit až na čtyři části, byť bych to vzhledem k chaosu, který vládne už v singleplayeru, příliš nedoporučovala.
Hraní Fight Crab je nicméně čirá radost. Ne snad díky responzivnímu ovládání nebo proto, že by to byla vynikající, vyladěná a spravedlivá bojovka. Hra vás zkrátka pokaždé dokáže překvapit nějakým novým, naprosto ulítlým nápadem, který vás přiměje vydechnout nosem o něco hlasitěji a přiblble se uculit na monitor, jako když jste v šesti letech u automatu na koupališti omylem poprvé porazili staršího bratrance v Mortal Kombatu.
Nová esportová legenda se nám tu asi nerodí, ale pokud se vám stýská po časech, kdy hry byly hlasitější, nevkusnější, trestaly vás za chyby, které jste vlastně ani neudělali, a věčně jste měli pocit, že se je i po mnoha hodinách pořád teprve učíte ovládat, pak byste si s Fight Craby mohli užít spoustu zábavy. Dokonce i komentátor a titulní písnička jako by vypadly ze skříně nějaké devadesátkové arkády.
Jen tuhle záležitost zkrátka nesmíte brát vůbec vážně. Ale nebojte – ona to taky dělat nebude.
