metro.cz

Počasí v Praze

2 °C / 8 °C

Pátek 19. dubna 2024. Svátek má Rostislav

Liam Neeson si zahrál se svým synem. Vzpomínky na Itálii přinášejí jedinečný příběh

  11:29
Hned po poslední klapce režisér filmu Vzpomínky na Itálii James d’Arcy zpovídal své hlavní hvězdy Liama Neesona a Micheála Richardsona.
Otec (Liam Neeson) a syn (Micheál Richardson) ve filmu i v reálu | foto: BONTONFILM

Právě jsme ten film dotočili. Jak se cítíte? Micheále, je to tvůj první film, jak se cítíš?
Richardson: Je to dojemné. Snažím se nebrečet. Vlastně vůbec nevím, jak to vyjádřit.
Neeson: Já jsem nadšený. Nadšený, že si zase můžeme něco odškrtnout. Jsem nadšený, že jsem mohl pracovat s Jamesem D’Arcym, skvělým hercem, scenáristou a režisérem. Byl to pro mě opravdu fantastický zážitek, a to jsem natočil už asi sedmašedesát filmů. Pracoval jsem s úžasnými režiséry, Scorsesem, Spielbergem…
Richardson: Už zase začínáš.
Neeson: Už budu zticha. Ale James byl opravdu skvělý. A je to výborný příběh. Skvělý příběh o rodině, lásce, soucitu, ztrátě a humoru.

Jaké bylo pro otce a syna hrát ve filmu otce a syna?
Neeson: Bylo to zvláštní, musel jsem si občas říct: „Nehraj, je to tvůj syn a s ním nemusíš hrát, že jsi jeho otec.“ Musel jsem si to připomínat.

Jaké to bylo, když měl k tobě Micheál připomínky?
Neeson: Měl pár poznámek. Zamyslel jsem se nad nimi a říkal si, že má pravdu.
Richardson: V několika případech byl tvůj prvotní instinkt takový zvláštní, ale pak ses na to podíval znovu a změnil jsi názor.

Určitým způsobem se vám příběh prolíná s reálným životem. Nás jako tvůrčí osoby často přitahují příběhy, v nichž můžeme odhalit emoce, které jsme už prožili. Jak jste ve filmu přistupovali k aspektu ztráty?
Neeson: Teď mluvím za sebe. Když jsem četl scénář, tak na mě působil i tím, co jsem už v životě poznal a zažil. Micheál ztratil matku a já jsem před deseti lety vinou tragické události ztratil manželku. Říkal jsem si tehdy, tedy spíše herec ve mně jako by říkal: „Nech to být, nemusíš přemýšlet, jaké do scény přineseš emoce, ty se tam prostě objeví.“ Jsou tam samozřejmě scény, kdy se do té temnoty ponoříme, ale byla to pro mě jakási duševní očista... Není to možná to nejlepší slovo, ale pro mě to opravdu byla jakási katarze. Prošel jsem si velkým zármutkem, když mi zemřela žena... a teď jsem si to mohl znovu prožít prostřednictvím umění, ve filmu. Byl to pro mě jedinečný zážitek.
d’Arcy: O tom jsme se bavili, když jsme se poprvé potkali. Příběh podobně dopadá i na mě, protože jsem přišel o otce, když jsem byl malý. Bavili jsme se o tom na začátku... Doufali jsme, že film bude takovou očistou pro nás všechny. Micheále, také jsme o tom spolu mluvili, když jsme se viděli poprvé. Samozřejmě jsem měl o nás všechny trochu obavu. Liame, ty asi také.
Neeson: Ano.
d’Arcy: Micheále, ty možná také… Měl jsem strach, že se ocitneme v situaci, na kterou už nebudeme schopni nahlížet z uměleckého hlediska. Pořád totiž vyrábíme dílo určené divákům, není to prostě skupinová terapie.

Micheále, jak jsi k tomu přistupoval ty?
Richardson: Když jsem si na začátku přečetl scénář, byl mi velmi blízký. Navíc se nám ocitl v rukou ve zvláštní čas... Je to totiž deset let, co maminka odešla. Byl jsem ještě malý, když mi umřel jeden z rodičů… Ve filmu je jedna replika, kdy táta říká, že nikdo neví, co má v té situaci dělat. Myslím, že je to pravda. Když se vám v mladém věku stane něco takového, často se uzavřete do sebe, snažíte se to polknout, ale není to správná cesta. Myslím, že je třeba truchlit, je třeba tomu dát průchod, pobrečet si. Z paměti si vzpomínky jen tak nevymažete, i když jsem se snažil, a myslím, že to tak má hodně lidí. Ve filmu jsem objevoval věci, které jsem v sobě měl hluboko uzamčené. Objevovaly se nové pocity, chtělo se mi brečet… Mám velké štěstí, že jsem si něčím takovým mohl projít se svým tátou.
Neeson: Také jsem to tak cítil, zvláště když jsem viděl Micheála natáčet záběry, kterých jsem nebyl součástí. Říkal jsem si, že by na něj máma byla pyšná, kdyby ho viděla. Viděl jsem ji, jak se usmívá, a úplně jsem ji slyšel, jak říká: „To je vážně dobré.“ A její část rodiny, když už mluvíme o herectví, jejich herecká tradice je ohromně dlouhá. Herecká tradice její tety, Lynn Redgraveové (Vanessiny sestry), která už mezi námi není, sahá až do osmnáctého století, kdy ještě herce považovali za „potulné darebáky“.
d’Arcy: Když jsme tu byli asi týden, řekl jsi něco, co ve mně rezonovalo celé natáčení. Dělali jsme takovou maličkou scénu, po které jsi přišel za Micheálem a řekl jsi: „Viděl jsi toho motýla?“ A on odpověděl: „Ne, neviděl.“ Pak jsi řekl: „Vanessa je s námi.“ Myslel jsem na to, že na vás tady dohlíží, že dohlíží na mě i na tento film.
Richardson: Malá znamení.
Neeson: Zajisté.
Richardson: Je třeba tomu být otevřený. Byl to životní zážitek. MET

Autor: Metro.cz

Hlavní zprávy

Ví, že ho fotíte? Snímky vašich ratolestí mohou zneužít pedofilové či vyděrači

vydáno 19. dubna 2024  5:00

Někdo by si mohl myslet, že největším strašákem sociálních sítí jsou falešné účty, které se vyjadřují do komentářů pod příspěvky a píšou hejty se záměrem...  celý článek

Fanoušci dopravy mají letos žně. V Benešově se opět můžou projet Hurvínkem

vydáno 18. dubna 2024  18:05

Pražské metro zahájilo provoz 9. května 1974. Výročí si dopravní podnik připomíná po celý rok. Kromě programu spojeného s oslavami padesáti let podzemky...  celý článek

Biker Michal Maroši se divákům otevře v dokumentu Ten, co slaví každý den

vydáno 18. dubna 2024  12:00

Vrcholových sportovců je nepočítaně, ale jen pár z nich může říct, že o nich někdo natočil film. Mezi takové nově patří i biker Michal Maroši, který si i...  celý článek

Postele XXL čekají v nemocnici na pacienty, kteří mohou vážit až 500 kilo

vydáno 18. dubna 2024  5:00

Skupina sestřiček na jednotce intenzivní metabolické péče (JIMP) na III. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze na Karlově náměstí si...  celý článek