Vyhlásili ho jednou ze tří hvězd zápasu. Cestou na led sebral hlídkujícímu policistovi z hlavy čepici, nasadil si ji a na ploše vykroužil výstavní piruetu. Kšiltovku pak posadil zpátky na strážníkovu hlavu a zmizel v kabině. Diváci řvali nadšením. To byl Eddie Shack. Charismatický útočník, který získal s Torontem čtyři Stanley Cupy, bavil spoluhráče i fanoušky a dodnes patří k nejpopulárnějším hráčům historie Maple Leafs. Před dvěma týdny zemřel na rakovinu ve věku 83 let.
Vystupoval v televizních reklamách, napsali o něm píseň, která v Kanadě vyskočila do čela popového žebříčku. Eddie Shack se víc než hokejovým uměním proslavil skopičinami na ledě i mimo něj. Zároveň však byl dobrý obranář, trochu prevít a příležitostný bitkař, který brnkal soupeřům na nervy na sto různých způsobů. Jakmile skočil mezi mantinely, všechny pohledy se upíraly na hráče s číslem 23. Čekalo se, co zase provede.
Narodil se roku 1937 v Sudbury, byl synem ukrajinských přistěhovalců. Trpěl poruchou učení, v patnácti letech předčasně opustil školu a živil se jako řezník. Ovšem už od třinácti vlastnil řidičák, protože zapřel skutečný věk, v sedmnácti o něj zase přišel za rychlou jízdu.
Miláček publika
V NHL debutoval během ročníku 1958/59 za New York Rangers. Někdejšího reduktivního juniora přeroubovali na bránící křídlo, na Manhattanu strávil něco přes dva roky. Ovšem miláčkem publika se stal až v Torontu. Ve třetím útoku štval a provokoval soupeře do úmoru, připomněl se i jako obstojný střelec. Třeba v sezoně 1965/66 dal za rovnovážného stavu druhý nejvyšší počet gólů v celé lize.
Maple Leafs pomohl Shack ke Stanley Cupu třikrát po sobě v letech 1962 až 1964, podílel se i na jejich posledním triumfu z roku 1967. Dvakrát nastoupil v All-Star Game NHL. Působil ještě v Bostonu, Los Angeles, Buffalu a Pittsburghu, než se na sklonku kariéry vrátil do Toronta.
Jeho nejslavnější herní fotka ho zachycuje, jak se vrhá zezadu na Gerryho Ehmana z California Seals. „Víte, že mě za tohle vyloučili?“ křenil se na autogramiádách. Shack skákal do vzduchu, soupeřům na ramena, taky s nimi šermoval a po trenérech házel hokejkou sníh jak lopatou. Policistům zase kradl čepice a na ledě předváděl krasobruslařské vložky. Shack nebyl jen klaun. To jen nehokejové kousky překryly jeho nadání a to, jak byl pro mužstvo užitečný.
Vyrážel na výlety z jednoho konce kluziště na druhý. Jeho sóla nebyla tak úspěšná jako ta, která v barvách Toronta podnikal Frank Mahovlich, ale taky zvedala diváky ze sedadel. Před brankou byl Shack chytlavý jak svízel. Za 17 sezon v NHL sehrál 1047 zápasů, nastřílel 239 gólů. V 74 utkáních play off přidal šest branek. Jednou z nich rozhodl v roce 1963 finále proti Detroitu. Nejslavnější trefy dosáhl dost typickým způsobem: před brankou puk bezděky usměrnil zadkem.
Patří do společnosti pouze devíti hráčů NHL, kteří nastříleli dvacet gólů za pět různých týmů. Ještě v 36 letech měl v Pittsburghu pětadvacet zásahů.
„Bruslím pozadu rychleji než vy popředu,“ šveholil jednou na bratry Plagerovy. Hráči St. Louis ho začali prohánět po celém kluzišti, než frnknul na střídačku. Shack vyprovokoval plno incidentů, většinu jich však taky dotáhl do konce. Neváhal shodit rukavice před nikým. Ani před siláky jako byli John Ferguson, Reg Fleming nebo Gordie Howe, jehož dvakrát knockoutoval.
V play off 1964 se pustil do Henriho Richarda z Montrealu. V jednu chvíli se Shack nemohl prát ani bránit, protože neměl volné ruce. Útočníka Canadiens tedy udeřil hlavou a poslal ho na šití. Toronto zápas i celou sérii vyhrálo a nakonec získalo Pohár.
My chceme Shacka!
Shack byl pokaždé tím, čím jeho tým potřeboval, aby byl. Měl neskutečnou vůli vyhrávat. Zápal pro hru na něm byl znát hned, co se čepel hole dotkla ledu. Všude ho bylo plno. Uměl strhnout ostatní a měnit náladu kabiny. Když si to situace žádala, nažhavil o přestávce spoluhráče tak, že se na led vrátilo úplně jiné mužstvo. Jindy naopak komickým číslem uvolnil atmosféru.
„Tým dovedl správně nakazit. Vyburcovat, nebo naopak rozesmát. Jakmile vstoupil do kabiny, patřila jemu,“ vzpomínal bývalý brankář Ed Johnston, který se potkal se Shackem v Bostonu a Torontu. „Jednou za čas šel na přesilovku. Postavil se před gólmana a clonil. I tehdy mohl budit dojem, že se pořád usmívá. Jenže uvnitř v sobě měl to správné zaujetí, chtěl vítězit. Pokud někdo nedělal, co má, po návratu na střídačku mu hned vpálil, aby se koukal probrat,“ líčil Johnston.
Člen Síně slávy Darryl Sittler přišel do Maple Leafs začátkem 70. let, kdy byl tým pořád plný hrdinů z roku 1967. Zažil i Shackův návrat. Ve volných dnech spolu jezdili na sněžných skútrech, z jejich manželek se staly kamarádky, rodiny se navštěvovaly. Sittlera uchvátilo, jak Shack dovedl rozpumpovat hlediště v Torontu, třeba když ho ke sklonku kariéry kouč Red Kelly nestavěl. „V Maple Leafs Gardens jste se mohli postavit na střídačce a klábosit s diváky. Takže Eddie se vztyčil a začal je pobízet: We want Shack! (My chceme Shacka!) Za chvíli burácela celá hala. Eddie se otočil k trenéru Kellymu, povídá: Slyšíš? Chtějí, abych šel na led,“ vzpomínal Sittler.
Koblihy a benzin
Dali mu přiléhavou přezdívku „The Entertainer”. Bavič. I mimo led byl nepřehlédnutelný. Nosil kovbojský klobouk, k němu záhy přidal huňatý knír. Stal se hvězdou hitparád. Televizní komentátor Brian McFarlane a jeho švagr napsali píseň „Clear the Track, Here Comes Shack“ (Kliďte se z cesty, přichází Shack). V podání Douglase Rankina a The Secrets sesadila koncem listopadu 1966 z prvního místa kanadského žebříčku Petulu Clarkovou a držela se v čele dva týdny, než ji přeskočila Nancy Sinatrová se slavnou „These Boots Are Made For Walking.“
Pokud jde o muziku, v té Shacka předběhl brankář Johnny Bower. Rok předtím se stal hitem jeho song „Honky and the Christmas Goose“.V kabině se – nejen kvůli tomu – špičkovali. „Když Johnny Bower pustil gól k bližší tyči, dobírali jsme si ho: Jsi jak nějaký poušťák z farmy. Asi tě pošleme dolů. Ale místo toho tam měli poslat mě za to, jak jsem zlobil. Taky jsme pili. Víc než dnešní kluci. Zašli jsme do baru a hráli poker. A pokud se objevil problém, řešili jsme ho hned. Neměli jsme takovou kondici, jako mají dneska, ovšem na ledě jsme strávili klidně tři minuty v kuse. A vedle toho si užili hodně srandy,“ vyprávěl Shack v jednom z pozdních rozhovorů.
Často si utahoval ze své nevzdělanosti a tvrdil, že neumí číst. Fanoušky mátl tím, že místo podpisu kolikrát naškrábal prosté „X“. Své slávy však využil i k tomu, že jezdil na přednášky a snažil se inspirovat děti s nadějí, že se nedostanou do potíží, jaké měl on sám. Z muže, který žertoval, proč slovo „negramotný“ musí být tak dlouhé, se však vyklubal i důvtipný obchodník.
Jiný spoluhráč, obránce Tim Horton, propůjčil jméno řetězci cukráren, které úspěšně fungují dodnes. Shack se po skončení kariéry rozhodl podniknout totéž. Od poloviny 90. let jste si v Kanadě mohli koupit koblihy s názvem Eddie Shack Donuts.
Vedle hokejové kariéry prožil ještě jednu jako herec v reklamách a tvář z billboardů. Propagoval snad všechno, od holicích strojků po síť benzinek. Když skončil s hokejem, dělal tiskového mluvčího firmám Esso, Journey’s End Hotels nebo výrobci nealko nápojů Pop Shoppe.
I ten jeho klobouk byl víc než doplněk. Nechal si na něj podepisovat hráče a celebrity, s nimiž se potkával na večírcích nebo golfovém hřišti, které sám jednu dobu vlastnil. Jakmile byl klobouk popsaný, vydražil ho a peníze věnoval na charitu. Rovněž patřil ke skupině veteránů, kteří pro vysloužilé hráče vysoudili zpátky peníze z penzijního fondu, o něž je připravil agent Alan Eagleson.
Stopu zanechal Shack snad v každém, kdo s ním hrál. Všichni, kdo ho poznali, o něm mluvili vlídně a s úctou. „Eddie Shack mě naučil dvě důležité věci: brát všechno s humorem a žít jako šampion. Jsem moc smutný z téhle ztráty, ale strašně šťastný, že jsem ho mohl poznat,“ tweetoval po jeho smrti skvělý útočník Doug Gilmour.
EDDIE SHACK
| Narozen: 11. února 1937 v Sudbury |
| Zemřel: 26. července 2020 v Torontu |
| Pozice: útočník |
| Kariéra: Rangers (1958-60), Toronto (1960-67, 1973-75), Boston (1967-69), Los Angeles (1969-70), Buffalo (1970-72), Pittsburgh (1972-73) |
| Statistiky v NHL: 1047 zápasů, 465 bodů (239+226), v play off 74 zápasů, 13 bodů (6+7) |
| Největší úspěchy: Stanley Cup 1962, 1963, 1964 a 1967 |
