Ústřední dominanta starověkého města Nesebar – kostel Krista Pantocratora (vládce všeho)

Ústřední dominanta starověkého města Nesebar – kostel Krista Pantocratora (vládce všeho) Zdroj: Lukáš Lhoťan

Písčité pláže nedaleko starého města Nesebaru
Restaurace v starém městě Nesebar s poutačem v hebrejštině
Originální česká piva jako lákadla na turisty ve starém Nesebaru
Informační cedule v starém městě Nesebaru na památku katolického papeže Jana XXIII
4
Fotogalerie

Bulharsko nejsou jen slunné a písečné pláže, ale také studnice starověkých památek a přírodních zajímavostí

S probíhajícím létem se mnozí lidé rozhodují vyrazit na poslední chvíli na dovolenou k moři. V Česku je nejvíce mediálně zmiňované Chorvatsko, ale o nic méně nemusí být zajímavá a příjemná dovolená i v Bulharsku, které jsem několikrát navštívil. Využil jsem k cestě automobil a skutečnost, že až na hranice Srbska s Bulharskem se jede z České republiky přímo po dálnici. Bohužel kvůli opatřením proti epidemii koronaviru je tato varianta cesty v současné době prakticky nereálná. Samotné Bulharsko je přitom nejen úžasné množstvím pláží a příjemným mořem, ale také spoustou zajímavých památek a silnou českou stopou v jeho historii. Kdo u nás dnes například ví, že na osvobozeneckém boji Bulharů proti osmanské okupaci se podíleli i Češi žijící v oblasti dnešního Bulharska?

Až bude bezproblémově možné cestovat autem na dovolenou v Řecku či Bulharsku, doporučil bych vám zastavit se v srbském městě Niš, které leží u dálničního spojení směrem na Bulharsko, Severní Makedonii a Řecko. Osobně jsem město navštívil během svých cest po Balkáně několikrát. Když vyrazíte z České republiky, pohodlně jedete celou cestu po evropské dálniční síti až k městu Niš. Já osobně hotely v tomto městě využívám k přespání na cestách vzhledem k velmi nízkým cenám a kvalitnímu, pohodlnému zázemí. V samotném městě ovšem naleznete také spoustu zajímavých míst, například stěnu s useknutými hlavami srbských národních hrdinů bojujících proti okupaci Osmanskou říší, starověkou pevnost či archeologické muzeum.

V samotném Bulharsku jsem navštívil například turistickou oblast Nesebaru, která patří k nejhezčím na bulharském pobřeží. Mimo příjemné pláže s jemným pískem zde naleznete i starověké město na poloostrově – starý Nesebar. Také se mu občas lidově říká bulharský Vatikán, protože se na tomto malém místě nachází několik desítek kostelů, údajně až 40. Dnešní historický Nesebar stojí na místě starodávného města Manebria (název dostalo podle thráckeho krále Menase, také se jí říká Mesembria) a původně se jednalo o ostrov, který až později byl spojen s pobřežím hrází. Původně byl ostrov mnohem větší, ale kvůli erozi a stoupání hladiny moře byla některé níže položené místa zatopena, a tak lze v moři i dnes vidět pozůstatky staveb a hradeb.

V oblasti starého Nesebaru můžete vidět nálezy z dob thráckých, antického Řecka, ale i z dob muslimské okupace města. V některých kostelích naleznete i množství unikátních nástěnných fresek a v jiných zase občas bývají umělecké výstavy. Na renovaci některých památek se v rámci grantů podílí nejen Evropská unie, ale například i ambasáda USA v Bulharsku. V samotném starém Nesebaru můžete nalézt také ulici pojmenovanou po Angelu Roncallim (pozdějším papeži Janu XXIII.). Obyvatelé Nesebaru se tak rozhodli ocenit tohoto katolického svatého muže za jeho neskonalou péči a pomoc nejen pro bulharské katolíky, ale také pro bulharské pravoslavné věřící. Mimochodem, papež Jan XXIII. byl před svým zvolením papežem v letech 1925 až 1934 titulárním arcibiskupem Areopole a v letech 1934 až 1953 byl titulárním arcibiskupem Mesembrie, tedy právě bulharského Nesebaru.

Během svého pobytu v Nesebaru jsem si všiml i velkého množství návštěvníků hovořících hebrejsky. Jejich pozornost se některé restaurace snažily přitáhnout velkými poutači psanými v hebrejštině, což jen dokresluje multikulturní podstatu bulharských letovisek, kde jsem se setkal s velkým množstvím ruských, polských a německých turistů. Někteří Němci dokonce měli na sobě trička s nápisy, že již 40 let tráví dovolenou v Bulharsku. Předpokládám tedy, že nejspíš jde o bývalé východní Němce, kteří si Bulharsko oblíbili. Jistou zajímavostí je i skutečnost, že ve starém Nesebaru je česká pivnice a restaurace zvaná Praha, lákající turisty na originální česká piva.

V blízkosti Nesebaru naleznete také spoustu zajímavých památek z dávných dob, například hrobky nebo místo bojiště, na němž bulharský chán Tervel se spojenými slovanskými vojsky překvapivým úderem porazil byzantského císaře Justiniána II. Tato lokalita se nachází u nedalekého městského a turistického centra Pomorie (v době bitvy se město nazývalo Anchialos).

Již zmiňované Pomorie patří s Nesebarem k nejstarším městům Bulharska a nachází se v něm například muzeum soli. Na jeho okraji je veřejnosti přístupná thrácká hrobka z 3. století po Kristu. U Pomorie naleznete také chráněné solné jezero, kde se stále těží mořská sůl, ale také zde hnízdí velké množství ptáků, z toho minimálně 4 celosvětově ohrožené druhy.

Já jsem během svého pobytu v Nesebaru ještě navštívil nedaleko ležící regionální centrum Burgas a směrem od Nesebaru přes Burgas na druhé straně ležící městečko na poloostrově Sozopol (zhruba 35 kilometrů od Burgasu).

Sozopol bylo ve starověku známé jako Apollonia Pontika a bylo založeno kolonisty z řeckého Milétu. Město je významným turistickým centrem a je i národnostně smíšeno, žijí zde převážně Bulhaři, ale také je zde významná menšina bulharských Romů a bulharských Turků. V oblasti starého města na poloostrově nalezneme archeologické vykopávky římských lázní, chrámu bohyně Demeter a bohyně Persofony z řeckých antických dob. Archeologové zde také nalezli doklady osídlení již v době bronzové. Pro nás z České republiky může být zajímavé i to, že se na počátku starého města nachází i kostel naších svatých Cyrila a Metoděje. K návštěvě také doporučují místní archeologické muzeum, v němž lze nalézt zajímavé a unikátní artefakty.

V oblasti Sozopolu je také množství kempů, takže se zde dá i příjemně kempovat. Kolega, který mne při návštěvě doprovázel, vzpomínal jak v dobách komunistické diktatury jeho otec jako politický nespolehlivý nedostal možnost vzít rodinu k moři do Jugoslávie, ale jako dobrému pracovníkovi na jednom ostravském dole mu dali povolení vzít rodinu k moři aspoň do Bulharska, a oni tehdy v 80. letech 20. století po třídenní cestě přes Maďarsko a Rumunsko dorazili právě do kempu v Sozopolu. Po jeho vyprávěni o strastiplnosti cesty jsem hned ocenil budovanou dálniční síť na Balkáně a snadnost průjezdu hranic v dnešní době.

Závěrem bych ještě doporučil, až se ustálí problematičnost cestování v souvislosti s koronavirem, určitě stojí za to využít možnost jedno- či dvoudenního výletu autobusem z Bulharska do dnešního tureckého Istanbulu, které nabízejí cestovní kanceláře v turistických letoviscích. Osobně jsem během své návštěvy Bulharska využil tuto možnost a společně s polskými turisty jsem podnikl jednodenní výlet do Istanbulu. Ale o tom již budu psát příště.