„Můžete to zopakovat?“, zeptal se v červnu nevěřícně portlandský ostrostřelec C. J. McCollum. Čtyřicet dní - to je doba, kterou dvaadvacítka týmů v bublině už strávila.
Pro týmy, které nyní budou o titul bojovat, počítejme s dalšími dvěma měsíci. „Asi mi to ještě nedošlo,“ nevycházel z údivu McCollum. Jeho Blazers si právě prodloužení pobytu vybojovali.
Ačkoliv hráči a členové vedení strávili celé jaro v domácí karanténě, bydlení v osamoceném komplexu na Floridě je něco úplně jiného. Zatímco doma měli hráči možnost trávit čas se svou rodinou, hraním her či posloucháním hudby, jejich možnosti v bublině jsou značně limitovány.
Mnoho hráčů se během ligové pauzy dokonce dobře bavilo - Janis Adetokunbo hrál na kytaru, Trae Young trénoval trojky střílením ponožek do koše na prádlo a dvojčata Brook a Robin Lopezovi se v rámci přípravy na přesun do jejich oblíbeného magického království řezali světelnými meči.
Dokonce i LeBron James si našel volný čas na to, aby svou rodinu naučil novou taneční sestavu.
Mohlo by se zdát, že si hráči stěhováním do Orlanda polepší, ale není tomu tak. Hráči jsou nabádáni k udržování rozestupů, rodinní příslušníci uvnitř komplexu nemají místo a zápasy se hrají bez fanoušků.
„Je to těžké,“ přiznala opora San Antonia DeMar DeRozan. „Kluci byli nepřetržitě se svými rodinami několik měsíců a najednou nás rozdělili. Vzali nám hodně radostných věcí, které mimo basketbal normálně děláme. Každý hráč se s tím bude muset psychicky vypořádat.“
Za pravdu mu dává i hvězda Milwaukee Bucks a úřadující MVP Janis Adetokunbo. „Nemáte možnost vidět svoji rodinu ani kamarády, v komplexu můžete strávit i tři měsíce. To je dlouhá doba. Arény jsou prázdné, nemůžete si popovídat s fanoušky. Bude to hodně o hlavě.“
Pod pokličku života v bublině NBA dává nahlédnout například JaVale McGee, jeho seriál má zatím 11 epizod:
Hráči sice mají k dispozici bazény, golfová hřiště, filmy či rybářské stanice, u žádných aktivit by se ale neměli sdružovat. Každý člověk uvnitř areálu musí neustále nosit roušku. Lidé by se neměli navštěvovat na hotelových pokojích a každý je denně testován na přítomnost koronaviru.
První týdny nesou výsledky: nakažený není v bublině nikdo.
Vedení NBA si je osamoceného života uvnitř areálu vědomo a hráče vybavilo knížkami a materiály o tom, jak dobu izolace zvládnout.
„Pokud jste dlouho sami a svůj život s nikým nesdílíte, máte mnoho času jen tak přemýšlet,“ řekl ligový psycholog William Parham. „Časté přemýšlení může otevřít rány z minulosti. Spousta hráčů se v této době soustředí na kontrolovatelné věci jako tréninky, zdravý životní styl a dobrý spánek.“
 |
NBA věří, že utkání a soutěživost hráčům přinese ztracenou radost a pohodu. Koneckonců, basketbal je to, co milují. „Je to těžká doba. Pandemie nás zasáhla opravdu tvrdě a poté se přidal problém s rasismem a vražda George Floyda. Není to jednoduché, ale věřím, že na konci této cesty bude pozitivní výsledek,“ řekl Parham.
Ačkoliv se vedení zámořské ligy zajímá o mentální zdraví všech hráčů přítomných v komplexu, vyžaduje od nich i velmi striktní disciplínu. A právě stoprocentní dodržování extrémních pravidel přidělává nejednomu hráči vrásky. „Nedělám si iluze, že všichni protokol do puntíku dodrží,“ nechal se slyšet rozehrávač Damian Lillard. „Chcete mi říct, že nikdo z hráčů za celou dobu neporuší pravidla? Nevěřím, že je všichni hráči budou respektovat.“
I generální manažeři jednotlivých týmů vědí, že jsou hráči pod enormním tlakem. V domácí izolaci byli zodpovědní pouze za sebe či svou rodinu, současný úkol je těžší. Nedisciplinovanost, sobectví či chvíle nepozornosti mohou ohrozit celý tým, v extrémním případě i celou bublinu.
Mentální rozpoložení hráčů musí být letos na výkonech znát ještě víc než normálně. Je klidně možné, že se bude jednat o rozdílový faktor v play off mezi jednotlivými týmy. Některé kabiny se nad situací povznesou, jiné však tíha okamžiku může usadit do ponorky a potopit.
