Jednou z nejpozoruhodnějších staveb moderní architektury nejen na našem území je Památník Tomáše Bati ve Zlíně. Toto stěžejní dílo architekta Gahury se v nedávné době dočkalo nejen kvalitní rekonstrukce, ale především návratu do původní podoby. K historii stavby nyní vychází podrobná publikace.
František Lýdie Gahura (1891–1958) začínal kdysi jako polír na stavbě Baťovy vily. Tomáš Baťa, který měl na talenty čich, si šikovného chlapce všiml, upozornil na něj Jana Kotěru a doporučil mu ho jako studenta. Gahura pak brzy skutečně odešel do Prahy a absolvoval studia na Umprum u Jožeho Plečnika a poté i u Kotěry na Akademii výtvarných umění. Studoval nejen architekturu, ale i sochařství, později také vytvořil i nejznámnější portrét zakladatele obuvnického impéria.
Baťův architekt
V polovině dvacátých let projektoval zlínskou radniční budovu ještě ve stylu pozdní moderny, Baťa však už hledal projektanta, který by zhmotnil jeho vize racionální průmyslové architektury amerického střihu, dá se rychle postavit a v interiéru je dostatečně flexibilní.
Právě tak vznikl legendární baťovský konstrukční systém: železobetonový skelet s válcovými sloupy na rozpon 6,15 X 6,15 m, což je vlastně přepis amerických měr. Díky němu bylo možné stavět cokoliv: továrny, administrativu, školy, internáty, nemocnice, filmové ateliéry, ba i kostely a kaple.
Černobílé dobové snímky ukazují, jak vypadala původní expozice, jíž dominoval letoun Junkers – typ, v němž v roce 1932 zahynul Tomáš Baťa
Gahura splnil Baťovo přání a v racionálním urbanistickém rastru navrhl řadu staveb od rodinných domků (ty se jediné stavěly tradiční technologií) přes tovární objekty, školy a internáty až po výrazné dominanty moderního města, jako byly nemocnice, obchodní dům či kino. Na Gahuru pak navázali další architekti, například Antonín Vítek, Miroslav Lorenc nebo Vladimír Karfík.
Vrcholným Gahurovým dílem se však stal až Památník Tomáše Bati, otevřený rok po tragické smrti otce zakladatele obuvnického impéria. Jako místo pro stavbu bylo zvoleno mírné návrší na náměstí TGM, které pohledově ukončovalo dlouhý zatravněný prospekt, lemovaný budovami různého účelu. Právě zde vyrostla prostá plochostřechá stavba. Architekt však pro ni zvolil nevšední formu: využil tradiční konstrukční systém, ale plášť budovy obalil skleněnými panely. Vznikl tak transparentní kubus, v němž byl zvenku čitelný jak betonový skelet, tak především dominantní exponát: letoun Junkers F 13, v němž Tomáš Baťa v roce 1932 tragicky zahynul během letu do švýcarského Möhlinu.
Sám autor celý koncept charakterizoval takto: „Účel památníku je ideový. Proto je třeba dát použitému konstruktivnímu standardu ideovou náplň i formu. Chtěl bych, aby architektura památníku vyjadřovala velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus i prostotu – to byly všechno zvláštnosti Tomáše Bati. Velkorysost – vyloučením kombinací stavebních materiálů. Omezuji je na železo-beton-sklo. Jsou to výhradně moderní stavební materiály, jejich užitím je vyjádřena moderní technická kultura, jejímž byl Tomáš Baťa průkopníkem…“
Známá, neznámá a přestavěná
Jaké byly další osudy stavby? Válečné bombardování Zlína ji těžce poškodilo, přičemž na obnově památníku neměli samozřejmě komunisté zájem, a tak tu adaptací v padesátých letech vzniklo kulturní centrum, zvané Dům umění, se stálou výtvarnou expozicí i prostorem pro koncertní činnost. Autorem úprav byl architekt Eduard Staša a jednalo se o kvalitní návrh. Sám si vybavuji zajímavé výstavní akce, které tu pořádala Oblastní galerie výtvarného umění. V roce 2006 však experti doporučili vrátit budově původní vzhled i funkci, pro galerijní i koncertní účely ostatně získali pořadatelé kvalitní náhrady. I dle mého názoru se rozhodlo správně, protože původní koncept byl natolik originální, že si rehabilitaci zasloužil.
Černobílé dobové snímky ukazují, jak vypadala původní expozice, jíž dominoval letoun Junkers – typ, v němž v roce 1932 zahynul Tomáš Baťa
Nyní už je vše hotovo. Autorem citlivé rekonstrukce je architekt Petr Všetečka. Do prostoru památníku se samozřejmě vrátila i kopie letounu a jsou zde soustředěny i další památky na Tomáše Baťu. V současnosti tu probíhá expozice významného brněnského fotografa avantgardní architektury Rudolfa de Sandala.
Více než třísetstránková publikace Památník Tomáše Bati / Tomas Bata Memorial, vydaná městem Zlín a věnovaná historii a obnově památníku, přináší řadu unikátních fotografií a texty řady expertů z domova i ze zahraničí. Editory byli Eva Končalová a Petr Všetečka. Jde o výborný počin, snad jen jeden postřeh: ve světě neexistuje mnoho staveb, které by byly tak fotogenické jako Baťův památník, takže minimalistická, zcela prázdná plocha obálky jen s plastickým písmem trochu překvapí. Jistě, Beatles si tohle na svém „bílém albu“ mohli kdysi dovolit, protože je znal každý. To se bohužel o Gahurově stavbě zatím říci nedá…
