Lidovky.cz: Jak to nyní ve Španělsku vypadá a jaká opatření zde platí?
Nyní se situace opět značně zhoršuje a začínají se znovu aplikovat přísnější opatření, jako například uzavření diskoték a barů, skupiny maximálně 10 lidí, v metru se nemůžete ani napít vody. Roušky jsou povinné i v otevřených prostorách, a to i když se splňuje požadovaný sociální distanc. Pokud tato opatření nebudou fungovat, nastolí se znovu nouzový stav. Spousta Španělů už počítá s tím, že je na podzim čeká další tvrdá karanténa.
Další příběhy Čechů v cizině čtěte zde |
Během první karantény byla všeobecně situace ve Španělsku neskutečně zmatená a velmi špatně organizovaná. Vypadalo to, že vláda snad každou hodinu změnila názor. Nejhorší bylo, že pokud jste si zrovna nevšimli, že se před chvílí přidalo nějaké další nařízení, policie se neobtěžovala vás informovat. Naopak vám hned dala přednášku o tom, jak jste nezodpovědní a že pokuta je až 30 tisíc eur. Ani nebyl čas se vyjádřit, že se omlouváte, že jste si dalšího nařízení z toho dne nestačili všimnout.
Barbara Weglorzová
Lidovky.cz: Dodržují lidé opatření nařízená vládou?
Největším problémem je asi dodržování vzdálenosti a omezení povoleného počtu osob ve skupině. Španělé jsou temperamentní, plní života, přátelští, ale i příliš tvrdohlaví. Jsou zvyklí se s každým obejmout, pozdravit se dvěma polibky na tvář, trávit většinu svého času venku, dát si nějaké ty tapas, vínko, a to během celého roku. Mají to v krvi a neradi se toho vzdávají. A podle toho to také vypadalo po zahájení rozvolňování karantény. Najednou jakoby zmizel veškerý strach z koronaviru. Zahrádky byly přeplněné a bez rezervace či čekací listiny si nikdo ani neškrtl. Zčistajasna to vypadalo, jakoby se vlastně nic nestalo. Až po pár týdnech se vláda rozhodla zavést povinné nošení roušek i ve venkovních prostorách. Během prvních měsíců karantény roušky nebyly povinné ani v uzavřených veřejných prostorách.
Lidovky.cz: Jakou náladu pociťujete kolem sebe?
Během karantény byla nálada samozřejmě dost pochmurná a různorodá. Bylo to něco nového. Někteří si skoro nestačili všimnout, co se děje. Dokonce i vláda prezentovala koronavirus do poslední chvíle jako “chřipčičku” a vybízela lidi, aby se nebáli vyjít ven. Ještě tři dny před uzavřením hranic bylo oficiálně řečeno, že se nic neděje, a že se rozhodně nebudou zavírat hranice. Najednou byla ale televize plná zpráv o 1000 úmrtích denně a lidé začali mít strach.
Co se týče toho, jak se k sobě lidé chovali, mám smíšené zkušenosti. Na jednu stranu po celé zemi pravidelně každý večer přesně v 8 hodin otevřeli svá okna a balkony a začali hromadně tleskat zdravotníkům a dalším zaměstnancům, kteří během karantény opouštěli své domovy a riskovali své zdraví. Aplaus většinou doprovázela hymna a motivační písně o tom, jak to “společně všechno zvládneme”. Na druhou stranu se ale objevovaly spousty případů sousedů, kteří nechávali zaměstnancům supermarketů pod dveřmi anonymní dopisy s žádostí, aby se odstěhovali jinam, protože v domě nechtějí nikoho, kdo představuje riziko nákazy.
Lidovky.cz: Jak je to v zemi s cestovním ruchem?
Cestovní ruch je pro Španělsko naprosto nezbytná část příjmů a je samozřejmé, že tento rok to není vůbec žádná sláva, což španělskou ekonomiku nezanechá bez následků. Spousta zemí má Španělsko stále na černé listině, některé evropské státy znovu požadují po návratu z nejpostiženějších krajů země test nebo povinnou karanténu. Na druhou stranu se letos mnohem více samotných Španělů rozhodlo zůstat na dovolenou ve vlasti a podpořit tuzemskou ekonomiku. Pláže jsou tak i při omezeních přeplněné.
Lidovky.cz: Jak prožíváte situaci vy? Na co jste se po karanténě těšila nejvíce?
Nebylo to snadné. Obvzláště ta nejistota. Co bude s prací? Co peníze? Co rodina? Nemoct vyjít z domu několik měsíců je na psychiku samo o sobě dost náročné. S přítelem jsme se dohadovali, kdo dnes může jít vynést smetí a užít si alespoň tu desetivteřinovou procházku. I jít na nákup bylo nepříjemné. Kolikrát se mi stalo, že přišel policista a kontroloval mi košík, aby viděl, jestli opravdu nakupuju potřebné věci, nebo jestli jsem si jen chtěla udělat výlet.
Nejvíce jsem se těšila na návrat do Česka a na svou rodinu. Člověk si v takových situacích nejlépe uvědomí, co je v životě nejdůležitější, a že máme neskutečné štěstí, že máme takovou svobodu, jakou máme.
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Jak se staví občané k ohrožení koronavirem?
Lidé nejsou spokojeni s aktuálními nařízeními vlády, na druhou stranu ji ale kritizují za pozdní reakci při začátku pandemie. Vláda udělala tu chybu, že se neponaučila z vývoje v Itálii. Až do poloviny března situaci nebrala příliš vážně, přestože v Itálii už zavedli karanténu nějakou dobu předtím, a situace se vyvíjela velmi obdobně, jen s pár týdenním zpožděním. Všeobecně lidé velmi kritizují hlavně události z 8. března, kdy vláda bez problému povolila obří demonstrace a všeobecně život ještě stále fungoval stejně. Jen se doporučovalo mýt si často ruce. A jak to vypadá nyní? Opět se lidé shromažďují k velkým demonstracím proti povinnosti nosit roušku. A nějaké dodržování vzdálenosti? Neexistuje.
Lidovky.cz: Myslíte, že karanténa lidem po celém světě „něco dala“? Byla pozitivní, či nikoli?
To je velmi komplikovaná otázka. Je to pro svět nová situace, virus se stále studuje a my se pořád učíme. Myslím si, že bylo rozhodně důležité vývoj nakažení zpomalit. Už tenkrát nemocnice naprosto kolabovaly. A nejen nemocnice, ale i sociální systémy, apod. Španělsko dokázalo za relativně krátkou dobu počet přibývajících případů snížit na minimum. Problém je ten, že si lidé mysleli, že tím mají vyhráno. Je samozřejmé, že se karanténou celý problém nevyřeší, a proto bychom měli být všichni zodpovědní za své vlastní chování. Ačkoliv má spousta lidí pocit, že se nic neděje, většina z nás přece ani nemá příznaky, problémem je situace v nemocnicích. V Madridu se během karantény stavěly polní nemocnice, kde se dalo. Školy, výstaviště, knihovny. Zdravotníci neměli šanci poskytnout všem pacientům dostatečnou péči a donést jim třeba jídlo. Na druhou stranu Česko reagovalo velmi rychle (ve španělských zprávách se často dávalo za příklad) a k takovému kolapsu nedošlo. Pozitivní případy samozřejmě stále přibývají, proto je důležité se vyhnout dalšímu kolapsu zdravotnictví.
Lidovky.cz: Jak je na tom země po ekonomické stránce?
Španělsko je považováno za zemi, kterou pandemie postihla nejvíce. Existují obavy, že nezaměstnanost v roce 2020 stoupne až na 25 %. Každý čtvrtý člověk by byl bez práce. Karanténa byla dlouhá a pomoc firmám a podnikatelům nestačila na to, aby své podniky udrželi naživu. Spotřebitelé jsou navíc opatrnější, kde utrácejí své úspory. Všeobecně systém podpory pro podnikatele i zaměstnance během karantény byl katastrofální. Podání žádosti o podporu bylo neskutečné zmatené a naprosto zbytečně komplikované. Pokyny vydané vládou byly nejasné a měnily se každou chvíli. A tak existovali lidé, kteří zůstali bez jakéhokoliv příjmu i po dobu 3 měsíců, protože se žádosti nestíhaly schválit. Telefonní linky zkolabovaly, nebylo se kam dovolat, s kým se poradit. Mluvím z vlastní zkušenosti, kdy jsem žádala o podporu pro naše zaměstnance s pomocí firemních právníků.
Na druhou stranu krize představuje velkou příležitost pro digitalizaci trhu tak tradičního, jako je ten španělský. Podniky si více než kdy jindy uvědomují, jak důležité je využití moderních technologií.
