Vyhledat na monitoru počítače červené jablko mezi jablky s modrou slupkou není obtížné. Najít totéž jablko ve směsi modrých jablek a úkrojků červených jablek už je obtížnější úkol. Batolata stará osmnáct měsíců jej zvládají.
Pokud děti patří k nadprůměrně častým uživatelům dotykových displejů, poradí si s lehčí úlohou v kratším čase než děti, které mají k těmto technologiím omezený přístup. V řešení obtížnější úlohy se obě skupiny dětí neliší. Takové jsou ve stručnosti výsledky studie britských dětských psychologů pod vedením Tima Smithe z Londýnské univerzity, publikované v předním lékařském časopise JAMA Pediatrics.
Mohlo by se zdát, že časná zkušenost s chytrými telefony a tablety dětem prospívá. Smith a jeho spolupracovníci si tím ale nejsou tak úplně jisti. Došli k závěru, že hry na dotykových displejích pozměnily batolatům pozornost. Speciálním zařízením sledujícím pohyb očí dětí během testu odhalili, že používání dotykových displejů vede u dětí k těkavějšímu pohledu. Batolata díky tomu vyřeší v kratším čase snadnější typ úlohy. Při zvládnutí obtížnějšího úkolu už jim intenzivnější těkání pohledem nepomáhá, ale ani je nijak zvlášť nehandicapuje.
„Teď musíme zjistit, jestli tato změna pozornosti přinese dětem v každodenním životě výhody, nebo jim bude naopak na škodu,“ vysvětluje další plány výzkumného týmu jeho členka Rachel Bedfordová z Univerzity v Bathu. „Je důležité, abychom věděli, jak maximalizovat přínosy a minimalizovat jejich negativní dopady.“
Narušená pozornost
Dětští psychologové jsou zajedno v tom, že by batolata neměla sledovat televizi. Bez ohledu na typ pořadu se toho děti z obrazovky naučí jen velmi málo. V pozdějším věku však trpí malí televizní diváci poruchami soustředění a spánku. Dotykové displeje vyžadují od dětí větší aktivitu než pasivní sledování televize. Některé studie dokonce zjistily, že se batolatům s přístupem k chytrým telefonům a tabletům rychleji rozvíjí jemná motorika ruky. Tým Tima Smithe ale prokázal, že hra s dotykovými displeji s sebou nese poruchy spánku podobně jako sledování televize. Děti obtížněji usínají a spí kratší dobu.
„Používání chytrých telefonů a tabletů dětmi včetně batolat v posledních letech prudce narůstá,“ konstatuje Tim Smith. „První roky života jsou ale u dětí kritické pro vývoj schopnosti soustředit pozornost na relevantní informace a ignorovat rušivé jevy. Tyto časně získané schopnosti jsou následně důležité pro zvládnutí školní docházky. Existují obavy, že používání dotykových displejů může mít u dětí negativní dopad na jejich schopnost soustředění, nejsou však zatím z valné části podloženy hmatatelnými důkazy.“
Lákavé obrázky
Členka Smithova týmu Anna Maria Portugalová zdůrazňuje, že ani nynější studie ještě nutně neznamená, že změny v pozornosti jsou vyvolané přímo technologií dotykových displejů. „Nemůžeme tak úplně vyloučit, že pozornost dětí lákají přednostně jasné, barevné obrázky, a nikoli možnost měnit tyto obrázky dotykem,“ říká Portugalová.
Řada studií prokázala, že prostřednictvím dotykových displejů si děti osvojují informace účinněji než pasivním sledováním televize. Chytré mobily a tablety však nemusejí narušovat psychický rozvoj dětí tím, co na nich děti dělají, ale tím, od čeho je hra na dotykovém displeji odláká. Zapálení dětští televizní diváci se méně hýbou.
V tomto ohledu jsou zajímavé výsledky studie, kterou publikovali ve vědeckém časopise Journal of Children and Media psychologové Nick Antrill a Su-hua Wangová z Kalifornské univerzity v Santa Cruz. V jejich experimentu si batolata hrála devět minut na dotykovém displeji iPadu. Druhá skupina strávila stejně dlouhou dobu kreslením a malováním. Třetí skupina cvičila. Děti prolézaly sítěným tunelem, lovily z něj míč a následně ho házely do malého basketbalového koše.
Po této průpravě řešily všechny děti stejné úlohy. První spočívala v třídění různých předmětů podle barev bez ohledu na jejich tvar. Další úkol vyžadoval, aby děti třídily tytéž předměty podle tvaru bez ohledu na jejich barvu. Důležité bylo, jak dobře děti reagovaly na změnu kritéria pro třídění věcí. V dalším testu si děti hrály na sochu. Měly za úkol zůstat na třicet sekund stát bez pohybu.
Vítězství pro pohyb
Ve hře na sochu byly všechny děti stejně úspěšné, a prokazovaly tím podobnou míru sebeovládání. Z řady nevybočovaly ani děti, které mohly být rozdováděné basketbalem a lovením míčů ze síťového tunelu. V třídění objektů podle barev a tvarů a ve schopnosti „přehodit výhybku“ z jednoho kritéria třídění na druhé pak byly nejúspěšnější děti, které předtím provozovaly pohybové hry. Děti, které kreslily nebo si hrály na iPadu, za nimi viditelně zaostávaly.
Zjištění, že pohyb dětem svědčí, nepředstavuje převratnou novinku. Překvapivý byl fakt, že se děti po hře na iPadu vyrovnaly dětem, které kreslily a malovaly. Autoři studie to připisují skutečnosti, že hra na dotykovém displeji je do určité míry interaktivní – a to působí na děti pozitivně.
„Technologie pronikají do společnosti stále větší měrou. Je to možná dokonce nezbytné,“ konstatují Antrill a Wangová v závěru studie. „Je však naprosto nezbytné, aby batolata měla do svých aktivit zařazen v rozumné míře i pohyb. Stejně tak je důležité, aby při používání informačních technologií nebyly děti ošizeny o sociální interakce.“
