Minimalismus a nadčasová elegance. Ráda vytvářím opravdový domov, říká interiérová designérka

Lidovky.cz: Vedli vás rodiče odmala k tomu, abyste se stala interiérovou designérkou?
To vůbec ne, ani nejsou z oboru. Můj tatínek je ekonom a působil ve vedení větších firem a maminka se zase starala o spokojený chod rodiny a o dům s velkou zahradou. Celé dětství jsem prožila venku, kde jsme s rodiči a mými dvěma sourozenci nestále něco kutili a zahradničili. Odjakživa mě bavila geometrie a matematika, a tak jsem šla studovat střední stavební školu a následně i stavební fakultu ČVUT v Praze.

Tu jsem úspěšně dokončila a namísto toho, abych se dál rozvíjela v oboru, jsem svou kariéru přesunula do telekomunikací, ve kterých jsem si už při studiích přivydělávala. Za nějaký čas v mém životě nastala velká životní změna a já začala přemýšlet o své budoucnosti. Už dlouhá léta jsem se zajímala o architekturu i design a rozhodla jsem se, že se přihlásím na dvouletý kurz interiérového designu. Díky tomu jsem získala motivaci, abych si v roce 2013 založila živnost a zahájila kariéru právě v této oblasti.

Lidovky.cz: Bylo těžké takové podnikání rozjet?
Ještě během kurzu jsem otěhotněla a na mateřské dovolené jsem si začala vytvářet webové stránky. Po několika drobných zakázkách jsem se dostala k poměrně rozsáhlé kompletní rekonstrukci bytu včetně dozoru nad probíhajícími pracemi. To pro mě byla velká zkouška, ale vše jsem úspěšně zvládla a klienti byli s výsledkem velice spokojeni. Pak začaly přicházet další zakázky a práce se mi krásně rozjela.

Poté se mi narodila druhá dcera a já věděla, že už nikdy nechci pracovat jako zaměstnanec. Obě mateřské dovolené mi poskytly prostor k tomu, abych rozjela nové směřování své kariéry, i když to někdy bylo dost náročné. Za sedm let, co se interiérovým designem profesionálně zabývám, se mi neuvěřitelně rozšířil rozhled, kdy i chyby vnímám pozitivně, protože mě vždy posunou zase o kousek vpřed.

Také jsem se naučila, jak si efektivně rozfázovat projekty a jak s klientem nalézt nejlepší možné řešení, se kterým budu vnitřně spokojená i já. Někdy ve svém nynějším ateliéru na Letné sedím a s úsměvem vzpomínám na prvotní schůzky s klienty, které se odehrávaly u mě doma v obýváku. Jedno dítě jsem měla v náručí, druhé mi viselo na noze, ale měla jsem štěstí na klienty, u kterých takové prostředí nevyvolávalo nedůvěru v mé schopnosti.

Lidovky.cz: Co u každé zakázky považujete za hlavní prioritu?
Najít společnou řeč s klientem. To on je u mě vždy na prvním místě a jsem ráda, když si umí udělat svůj vlastní názor a zároveň dokáže přijmout, poslouchat a zamyslet se nad mými připomínkami, které jsou mnohdy diametrálně odlišně od jeho původního záměru. Pak můžeme vědomě dojít k nejlepšímu řešení, které mu bude dlouhodobě vyhovovat.

Když ale pracujete s někým, kdo přijde s jasnou myšlenkou, ale není otevřený debatě ani otázkám, tak je to velká škoda pro obě strany, protože pak nemohu odkrýt podstatu toho, co si klient skutečně přeje. Další prioritou je pro mě prostor, se kterým budu pracovat. Musí totiž souznít s klientem a jeho vysněným konceptem. Já si přeji, aby lidé vešli do interiéru i za pět nebo deset let a řekli si: „Ano, tady jsem doma!“ Realizace interiéru je zkrátka cesta, po které s klientem jdeme a ladíme, kudy se budeme ubírat dál.

Lidovky.cz: Dalo by se říct, že je výsledný vzhled interiéru spojený s emocemi klienta?
Svým způsobem ano. Klient otevře dveře a něco cítí. Já chci, aby ho domov naplnil příjemnými pocity, pozitivní energií a radostí. To má ale každý nastavené jinak. Někdo se těší domů, protože tam na něj čeká rodina, se kterou si posedí na gauči nebo u stolu, někdo doma hledá klid a ticho, jiný si zase nemůže vynachválit, když se dobře vyspí.

To vše je třeba podpořit správnou volbou materiálů a barev. Proto s klientem nejdřív debatujeme nad vzorky, jejich kombinacemi a tím, jak dané materiály a barvy využijeme. Z praxe už dokážu posoudit, jak vybraný materiál změní atmosféru bytu, jak se chová a jak ho vhodně použít.

Lidovky.cz: Podle čeho si vybíráte dodavatele jednotlivých materiálů?
Ze začátku jsem postupovala metodou pokus – omyl, ale teď už mám ověřené dodavatele, se kterými dlouhodobě spolupracuji, protože nám vzájemná práce a komunikace vyhovuje. Vzhledem k tomu, že velkou část vybavení interiéru řeším individuálními návrhy nábytku na míru, jsou pro mě velkým tématem truhláři. Ráda pracuji s těmi, které mám již odzkoušené, ale nebráním se ani práci s dodavateli, které mi doporučí klient. To pak ale dopředu těžko odhaduji, kolik práce bude třeba vyvinout, abychom dosáhli žádaného výsledku.

Samozřejmě mám zkušenosti i s tím, že spolupráce s dodavatelem nedopadla, jak jsem si představovala, ale to k mé práci zkrátka patří. Proto si ke spolupráci primárně vybírám lidi, kteří se k problému postaví čelem a vyřeší ho s ohledem na klienta. Až ve chvíli, kdy nastane problém, se prokáže, jestli je vztah zadavatele a dodavatele zdravý nebo ne. Každý kiks je pak velkou zkušeností, ze které se poučím a stejnou chybu už nikdy znovu neudělám.

Lidovky.cz: Existuje materiál, se kterým nerada pracujete?
Nemám ráda příliš okaté imitace. Když už je musím z praktických důvodů použít, tak volím ty decentní, se kterými v interiéru nikdy nepracuji jako s hlavním prvkem. Na schůzkách klientům ráda ukazuji vzorky a nechám je, aby si je osahali. Oni tak velmi rychle pochopí, že skutečnému materiálu se imitace nikdy nevyrovná. Proto do popředí umisťuji skutečné materiály a nechávám je vyniknout, zatímco ty ostatní posouvám do pozadí.

Lidovky.cz: Jakých největších chyb se při práci s bytovým designérem klienti dopouštějí?
Největší chybou je, když ho nenechají navrhovat a namísto toho se ho snaží přesvědčit o absolutní správnosti svých vlastních představ a nápadů. Bytový designér si musí umět utvořit vlastní názor na daný prostor, který pak ladně propojí s představami a potřebami klienta. Profesionální designér neustále sleduje trendy, viděl nespočet realizací a několik desítek už jich sám stihl dovést do zdárného konce.

Takový člověk si daleko lépe dokáže představit, co prostor potřebuje a jaké má přednosti i nedostatky. Nejhorší asi je, když si klient na internetu najde nějakou vizualizaci, kterou chce stůj, co stůj mít u sebe doma a vůbec nepřemýšlí nad souvislostmi. Když je vyobrazený nábytek umístěný do prostoru se stropy čtyři metry vysokými, tak ho nelze napasovat někam, kde mají stropy jen dva metry a šedesát centimetrů. Obrázkem se inspirovat do určité míry můžete, ale musíte na to jít jinak.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na nějaký neobvyklý projekt?
Teď s jedním párem pracuji na jejich rodinném domě. Když za mnou přišli, tak bylo znát, že si toho o interiérovém designu hodně zjistili a přečetli. Velmi pozitivně mě překvapilo, že chtěli vytvořit nejprve interiér, a poté se pustit do stavby domu. Společně jsme vymysleli dispozice, základní tvar domu a následně projektant s architektem podle našeho návrhu zformovali plášť domu, který s naším interiérovým konceptem pěkně koresponduje.

Lidovky.cz: Pojí vaše realizace interiérů nějaký společný element?
Všechny mé projekty propojuje logika minimalismu a použití materiálů, které byly třeba ještě před sto lety běžně dostupné a dnes je najdete jen v nadstandardních nebo luxusních interiérech. Pro klienty vymýšlím a realizuji autorské návrhy světel, úchytek z mosazi, mědi nebo hliníku, používám nábytek ze skutečného dřeva a třeba i terazzo, což je směs ušlechtilých kamenných drtí a cementu.

Někdo tyto materiály možná vnímá jako drahé a nepotřebné, ale rozumný klient je vidí jako hodnotnou investici. Když se pak rozhodne takto zařízenou nemovitost prodat, každá investovaná koruna se mu bohatě vrátí zpět. Peníze investované do interiéru jsou totiž vidět na první pohled. Dalším pojící prvkem jsou podobně smýšlející klienti, kteří hledají originalitu, střídmý luxus a nadčasovost.

Lidovky.cz: Sledujete současné interiérové trendy?
Mě moje práce neuvěřitelně baví, takže si architektury a designu všímám neustále, na dovolené, na veletrzích nebo na internetu. Ráda si prohlížím různé vizualizace a realizace, které porovnávám s ostatními, přemýšlím nad nimi a nechávám se jimi inspirovat. Podvědomě se mi všechny ty vjemy pak v hlavě začnou spojovat a začne mi docházet, čím je interiér, který si právě prohlížím, zajímavý a nadčasový. Pomáhá mi to také lépe pochopit, proč některé interiéry zkrátka a dobře nefungují. Vše se dá v interiéru využít nadčasově, a ne jako pomíjivý trend, který rychle přijde a rázem zase zmizí.

Lidovky.cz: Pracujete i s nábytkem z řetězců?
Někdy ano, ale vždy zvažuji, jestli se daný nábytek opravdu vyplatí koupit. Otázkou je, proč se daný kus nábytku pořizuje. Do nabídky řetězců často sahám, když vybavuji dětské pokoje. Co se týče značek, tak z levnějšího nábytku celkem ráda pracuji se značkou Ikea. Vzhledově mi přijde poměrně nadčasová.

Lidovky.cz: Pronikají různé styly do interiérového designu i jinými kanály než jen skrze architekturu nebo módu?
Oba tyto kanály jsou v interiéru velmi významné, a navíc jsou všechny obdobné kreativní obory svým způsobem dost propojené. Jsem ale ráda, že mí klienti tyto módní vlny moc neřeší a spíše sází na individualitu. Chtějí se u sebe doma cítit výjimečně a odlišně. Proto si domů často vybírají prvky vyrobené na míru. Do bytu, který jsem letos přihlásila do soutěže Interiér roku, jsem například vymyslela unikátní stůl ve tvaru jezera z frézovaných překližek, který stojí na skleněných nohách.

Lidovky.cz: Umíte odpočívat nebo pracujete od rána až do noci?
Dřív jsem odpočívat neuměla, protože moje práce je i mým koníčkem, a když člověk dělá sám na sebe a zároveň dělá něco, co ho baví, tak prostě neví, kdy přestat. To se u mě změnilo až ve chvíli, kdy se mi narodila první, a pak i druhá dcera. Úplně mi to přeházelo priority a zjistila jsem, jak velkou část svého času chci věnovat práci a kolik času zase rodině a dětem. Postupně jsem přišla na to, kde v práci přidat a kde ubrat až jsem dospěla do stavu, který mi plně vyhovuje.