Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Socha nemá být aktuálním komentářem doby ani politické situace

Michal Gabriel, sochař. foto: ArchivČeská pozice

„Sochy musejí ,fungovat‘ krásou a přenášet ji v čase. Je zajímavé, jak vznikly, v jaké době a pro koho, ale především musejí fungovat esteticky. Umění totiž nemusí být politické, aby bylo současné, což platí zejména pro sochařství,“ říká v rozhovoru sochař Michal Gabriel.
  8:28

Ke své práci využívá nejnovější technologie, přičemž obdivuje starověké kolosy. Sochař Michal Gabriel, který nedávno na závodiště ve Velké Chuchli umístil sedmimetrového ocelového žraloka, v rozhovoru mimo jiné říká: „I když je socha z trvalého materiálu, ale její téma je extrémně politicky aktuální, často končí stržená emoční vlnou nějaké společenské proměny. Vidíme to pořád, právě i dnes.“

LIDOVÉ NOVINY: Je dobře, že se z ideologických důvodů sochy bourají a odstraňují?

GABRIEL: Je to dobře ve chvíli, kdy jsou nezajímavé formou. To je případ Koněva v Praze 6, což nebyla nijak kvalitní socha. Paradoxně mě to ale mrzí u Stalinova pomníku na Letné, protože kompozice, materiál a sochařská forma, kterou Otakar Švec použil, mě na dobových fotografiích vždy zaujala. Stalin je odporná figura a jsem rád, že jsem ho nezažil. Dav se neřídí kvalitou ztvárnění, ideologická rovina a emoce většinou převáží.

LIDOVÉ NOVINY: Co si myslíte o obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí?

Je dobře, že se z ideologických důvodů sochy bourají a odstraňují, když jsou nezajímavé formou. To je případ Koněva v Praze 6, což nebyla nijak kvalitní socha. Paradoxně mě to ale mrzí u Stalinova pomníku na Letné, protože kompozice, materiál a sochařská forma, kterou Otakar Švec použil, mě na dobových fotografiích vždy zaujala.

GABRIEL: Tvářil jsem se k tomu nejdřív skepticky, ale když jsem viděl, jak jej tam postavili, zapomněl jsem na všechny argumenty proti. Socha je proporčně skvěle navržená, historicky na tom místě stála, někdo věnoval energii, aby ji tam vrátil, a ona tam patří a funguje. Nemám s ní problém.

LIDOVÉ NOVINY: Za sochu je dnes považováno leccos, od větví stromu přes pisoár až po igelitku položenou do rohu galerie. Co všechno je ještě socha?

GABRIEL: Sochu vnímám jako zprávu do budoucnosti. Musí mít schopnost přetrvat v čase, a tak mám rád materiály, které to umožňují. Tvůrce sice můžou omezovat, ale do sochy vkládají nadčasovost. Socha nemá být aktuálním komentářem doby nebo politické situace.

LIDOVÉ NOVINY: Tedy i téma by mělo být nadčasové.

GABRIEL: Ano, i když je socha z trvalého materiálu, ale její téma je extrémně politicky aktuální, často končí stržená emoční vlnou nějaké společenské proměny. Vidíme to pořád, právě i dnes.

LIDOVÉ NOVINY: Stačí, když socha plní estetickou funkci a krášlí okolí, nebo do něho musí zapadat i ideově?

Tvářil jsem se k obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí nejdřív skepticky, ale když jsem viděl, jak jej tam postavili, zapomněl jsem na všechny argumenty proti. Socha je proporčně skvěle navržená, historicky na tom místě stála, někdo věnoval energii, aby ji tam vrátil, a ona tam patří a funguje.

GABRIEL: To se od sebe nedá oddělit. Čas ale původní koncepci dost stírá. V prvním plánu je mi jedno, s jakou ideou vznikly Memnonovy kolosy v Egyptě, v úžasu na ně zírám a otázky přicházejí až potom. Sochy musejí „fungovat“ svou krásou a přenášet ji v čase. Je zajímavé se dočíst, jak vznikly, v jaké době a pro koho, ale především musejí fungovat esteticky. Umění totiž nemusí být politické, aby bylo současné, což platí především pro sochařství. Současnost se může do sochy propsat třeba jen užitou technologií.

LIDOVÉ NOVINY: Tedy i tou digitální. Jak funguje digitální sochařství v praxi?

GABRIEL: Existují například programy, kde si můžete vygenerovat postavu, která se hýbe v kloubech, vy si ji různě otáčíte a modelujete v počítači. Když sochu vymodelujete tradičně, můžete ji pak naskenovat a v programu dál přetvářet. Výstupem pak bývá většinou tisk na 3D tiskárně. Už jen experimenty v počítačových programech jsou výtvarným počinem, i nepřesný sken má výtvarnou hodnotu.

Často s ním začínám svou práci a používám jej třeba u portrétů. I když je portrét výrazně redukován, drží výraz a podoba portrétovaného člověka nemizí. Cest, jak může socha pomocí počítače vznikat, je mnoho – a ještě víc je těch, kterými zatím nikdo nešel.

LIDOVÉ NOVINY: Skenerem portrétujete i lidi?

Sochu vnímám jako zprávu do budoucnosti. Musí mít schopnost přetrvat v čase, a tak mám rád materiály, které to umožňují. Tvůrce sice můžou omezovat, ale do sochy vkládají nadčasovost.

GABRIEL: Skenerů je mnoho a každý má odlišnou stopu. Je to složitý štětec, skýtá neuvěřitelné možnosti, ale musíte se s ním naučit pracovat. Umožní převádět tvary do dat a ty opět materializovat například pomocí 3D tisku. Tím to ale zdaleka nemusí končit. Můj student Tomáš Pavlacký naskenoval svůj portrét, otevřel ho v počítačovém zápise, kde vyškrtl jeden řádek a nahradil ho svým jménem.

Počítač si s tím musel poradit a výsledkem byl podivně kubizovaný portrét. U jiného objektu zase po náhodném zásahu do zápisu kódu povrch sochy zkrystalizoval. V digitálním sochařství s tvarem sochy pracujete úplně jiným způsobem než doposud, nevytváříte sochy dlátem, ale zápisem a proměnou dat.

LIDOVÉ NOVINY: Je to stejný pocit, jako byste sochu vymodeloval vlastníma rukama?

GABRIEL: Zatím tak často začínám a sochu rukama modeluji, ale dál je pro mě celý následný proces jako zjevení. Přirovnávám digitální sochařství k objevu fotografie před 150 lety, kdy lidé dostali možnost technicky zachytit realistický pohled na svět a také si s tím nevěděli rady. Umělci fotku nejdříve používali jako pomocný materiál, například Mucha si modelky nejdříve nafotil a pak je kresebně přenášel na své plakáty. Z fotografie se postupně stal samostatný umělecký obor a to nastane i s digitálním sochařstvím.

LIDOVÉ NOVINY: Bude se tímto směrem ubírat sochařství do budoucna?

Už jen experimenty v počítačových programech jsou výtvarným počinem, i nepřesný sken má výtvarnou hodnotu. Často s ním začínám svou práci a používám jej třeba u portrétů. I když je portrét výrazně redukován, drží výraz a podoba portrétovaného člověka nemizí. Cest, jak může socha pomocí počítače vznikat, je mnoho – a ještě víc je těch, kterými zatím nikdo nešel.

GABRIEL: Určitě ano. Dnes se výukou digitálního sochařství zabýváme u nás na VUT v Brně na Fakultě výtvarných umění, konkrétně v ateliéru Socha 1, který vedu. Ateliér úzce spolupracuje s 3D studiem, které z ateliéru vzešlo, ale služby poskytuje i studentům jiných ateliérů. Většina škol má 3D pracoviště jen jako servisní – student tam přijde s návrhem, který mu vytisknou.

U nás vstupuje do celého procesu a na všem se podílí. Také spolupracujeme s jinými zahraničními pracovišti, například s SVA v New Yorku společně zadáváme jeden semestrální úkol a výsledné práce vystavujeme dohromady jak u nich, tak u nás v jednom stejném termínu. Necestují sochy, ale jejich data, která obě pracoviště vytisknou a vystaví.

LIDOVÉ NOVINY: Na nově zrekonstruovaném dostihovém závodišti ve Velké Chuchli jste nedávno odhalil sochu sedmimetrového ocelového žraloka. Každého asi napadne: Proč ne koně?

GABRIEL: Vyhýbám se tomu, abych konfrontoval živé bytosti se sochou. Lidé jdou na závodiště za živými koňmi, za pohybem, ten je na závodech vzrušující. Socha, která popisuje to, co tam vidíte, ztrácí smysl. Není to schválnost, že jsem tam zapůjčil žraloka, líbí se mi horizontální kompozice sochy v souvislosti s plochou závodiště. Žralok má aerodynamický design spojovaný s rychlostí, no a i kůň je dokonale tvarovaný pro rychlost a pohyb.

LIDOVÉ NOVINY: Koně jsou ale vaším celoživotním tématem. Jak jste k němu dospěl?

Skenerů je mnoho a každý má odlišnou stopu. Je to složitý štětec, skýtá neuvěřitelné možnosti, ale musíte se s ním naučit pracovat. Umožní převádět tvary do dat a ty opět materializovat například pomocí 3D tisku. Tím to ale zdaleka nemusí končit.

GABRIEL: Jezdil jsem dříve na koni a doteď se na ně rád dívám. Je to tradiční sochařské téma a chtěl jsem se ho také zhostit. Je zajímavé, jak se zobrazování koní vyvíjí historicky. Na stěnách jeskyní jsou nádherně zachyceni původní evropští koně s tím, co tenkrát znamenali – kořist. Vypadají jako velká břicha na tenkých nohách. Od chvíle, kdy lidé koně domestikovali, je vnímají jinak, jsou najednou vznosnější, a když se na nich začalo jezdit, tak také štíhlejší.

LIDOVÉ NOVINY: Před třemi lety jste také vyhrál soutěž na pomník Karla IV. pro Karlovy Vary. V jaké je fázi?

GABRIEL: Vypsal ji tamější Rotary Club, součástí návrhu měl být i výběr místa. Několik kolegů proto výzvu odmítlo, mě to naopak zaujalo. Syn je architekt, proto jsem ho požádal, aby místa zmapoval. Vytvořili jsme sochu tradičního rámce – jezdce na koni, který stojí na soklu. Ten je složen asi ze 700 ocelových lamel, jež procházejí i jezdcem. Tvoří jeho strukturu, a socha proto nemá detaily ani rysy v obličeji. V soklu jsou lamely proředěné a člověk vidí skrze něj, takže když sochu obchází, objeví v soklu svatováclavskou korunu vznášející se uprostřed. Na podzim bychom měli podepsat smlouvu.

LIDOVÉ NOVINY: Když se pouštíte do nové sochy, máte dopředu jasnou vizi, jíž se držíte, nebo vzniká a mění se za pochodu?

GABRIEL: Věřím v procesualitu, ne v koncept. Na začátku vždy představu mám, ale v průběhu práce jí nechávám prostor, aby se proměňovala.

LIDOVÉ NOVINY: Vaším typickým rukopisem je struktura, do povrchu soch otiskujete materiály, jako jsou skořápky či pecky. Proč?

Přirovnávám digitální sochařství k objevu fotografie před 150 lety, kdy lidé dostali možnost technicky zachytit realistický pohled na svět a také si s tím nevěděli rady. Umělci fotku nejdříve používali jako pomocný materiál, například Mucha si modelky nejdříve nafotil a pak je kresebně přenášel na své plakáty. Z fotografie se postupně stal samostatný umělecký obor a to nastane i s digitálním sochařstvím.

GABRIEL: Struktura je pro mě velké téma. U soch, které realisticky zobrazují zvíře nebo lidskou postavu, struktura vytváří povrchovou síť překrývající drobné detaily sochy. Divák si detaily sám do rozpoznaného tvaru sochy domyslí, čímž je přesvědčený o opravdovosti toho, co vidí. Zkoušel jsem spoustu materiálů, například na koně v Šabachově parku v Dejvicích jsem použil hlubokou čárovou strukturu odlitou do povrchu sochy.

Nejlépe ale funguje struktura sestavená ze skořápek vlašských ořechů, které na povrchu bronzu vytvářejí prohlubně. Tato struktura by měla spojovat všechna moje dosud vzniklá sousoší do jednoho celku. Doufám, že se mi je jednou podaří sestavit v nějakém parku do společného příběhu.

LIDOVÉ NOVINY: Vedle zvířat vytváříte i figury s podivně protáhlými končetinami. Oč jde?

GABRIEL: Začalo to u figur, které nazývám Hráči. Vyřezal jsem je původně z dubových kmenů. Každá postava je z jednoho samostatného kusu, nic není dolepeno. Figurám jsem protáhl nohy i ruce, a vytvořil tak čtyři body, o které se opírají, jsou tak stabilizované a uzemněné. Protažení končetin jsem pak dál rozpracovával a začal ruce a nohy spojovat. Připomíná to trochu aikido, které jsem dříve cvičil, taková meditace v pohybu. Později mě to dovedlo až k figurám, které jsem nazval Apokalyptičtí jezdci. Jsou to jezdci v polohách motorkářů, kdy jejich propojené nohy a ruce vytvářejí pomyslná kola.

LIDOVÉ NOVINY: Máte v hlavě nějaký nový motiv?

Vyhýbám se tomu, abych konfrontoval živé bytosti se sochou. Lidé jdou na závodiště za živými koňmi, za pohybem, ten je na závodech vzrušující. Socha, která popisuje to, co tam vidíte, ztrácí smysl.

GABRIEL: Teď jej trochu hledám, první pokus je socha asteroidu – balvanu z vesmíru. Je o ni velký zájem, nabídl jsem ji do Austrálie na festival Sculpture by the Sea, byla přijata, ale kvůli koronaviru ji tam raději nepošlu. Potřebuji být u instalace a letos do Austrálie nikoho nepustí. Mám ale již domluvená dvě místa v Česku, kde ho vystavím. Osmadvacátého července jsem zahájil výstavu v Olomouci v galerii Mona Lisa, před kterou na historickém náměstí přistál i šestitunový Asteroid.

Michal Gabriel (1960)

  • Český sochař a vysokoškolský profesor, vyučuje na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, kde působil i jako děkan.
  • V osmdesátých letech spoluzakládal uměleckou skupinu Tvrdohlaví.
  • Využívá technologie digitálního sochařství, jako je modelování soch v počítači, jejich scanování a 3D tisk.
  • Je autorem kašny v Hradci Králové, okřídlených gepardů na Pražském hradě, ocelových vrat Veletržního paláce v Praze, pomníku Sigmunda Freuda či náhrobku Michala Tučného.