Stát se milenkou ženatého muže samozřejmě není dobrý nápad. Já se na rozdíl od jiných dočkala toho, že se kvůli mně skutečně rozvedl, že nešlo jen o řeči. Ale možná by bývalo bylo lepší, kdyby to neudělal a já včas našla sílu se s ním rozejít.
Proč? Protože už jsem teď mohla třeba dávno být šťastnou maminkou jednoho nebo i více dětí. A ne nešťastnou ženskou, které biologické hodiny tikají jako o život, věk značně pokročil – a její partner dítě nechce, ačkoli jí to slíbil.
Laura Poláková
28. července 2020
Milana jsem poznala na dovolené, pracovala jsem jako průvodkyně na poznávacích zájezdech ve Skandinávii a on si tam vyrazil s dalšími třemi kamarády. Líbil se mi od začátku, já jemu taky, takže druhou půlku zájezdu už jsme trávili spolu. Mohlo mi být nápadné, že jeho kamarádi občas divně koukali, často jsem viděla, jak do Milana něco hustí, ale zamilovala jsem se bezhlavě a bylo mi to jedno.
Bohužel být nemělo. Ukázalo se, že Milan se mi nějak zapomněl zmínit, že je ženatý. Odvahu přiznat se našel až po návratu do Prahy, když jsem se ho zeptala, co bude dál. Strašně mě to sebralo a jeho řeči o tom, že s manželkou mu to dávno neklape a zvažuje rozvod, už jsem nebrala vůbec vážně.
Laura Poláková
30. července 2020
Řekla jsem mu, že to byla chyba, a už ho nechtěla vidět. Ale byl vytrvalý. Denně mi volal, psal, když jsem nereagovala, našel si mě v práci a ukecával mě tak dlouho, až jsem mu podlehla. Byla jsem prostě příliš zamilovaná.
Ke cti mu slouží, že si nevymýšlel. Nakonec jsem byla vlastně poslední kapka, aby se k rozvodu konečně rozhoupal. Vše protahovaly jen dohady o děti – Milan měl s manželkou dvě a řešilo se, jak vyřeší péči. Nakonec ale souhlasil, že zůstanou jen u matky a on si je mohl brát několikrát do měsíce.
Věra Zikmundová
2. srpna 2020
Pravdou je, že nakonec se s dětmi ani moc nevídal. Oběma synům bylo kolem patnácti, to, že odešel od rodiny, mu měli velmi za zlé a o setkání s ním (natož macechou) skoro nestáli. A tak jsme si nakonec my dva žili skoro tak, jako by žádná předchozí rodina ani nebyla.
Ale já jsem samozřejmě toužila po dítěti. Po svatbě ne, ale po miminku ano. Když jsem Milana potkala, bylo mi třicet a jemu dvaačtyřicet, takže jsem si říkala, že není nač čekat hlavně kvůli němu.
Laura Poláková
6. srpna 2020
Milan mi tvrdil, že spolu určitě miminko mít budeme, dokonce mi to výslovně slíbil. Jen mě prosil, ať mu dám chvíli čas, že se nemůže rozvést a hned zakládat novou rodinu, že by to vůči té bývalé nebylo fér, a že je přece fajn, když se chvíli užijeme jen sami dva.
Přestala jsem to tedy řešit. Já sama jsem ještě měla čas, a pokud on neviděl problém mít dítě i později, proč ne? Prvních pár let jsme si tedy užívali života ve dvou. A bylo to moc pěkné. Cestovali jsme, sportovali, chodili do divadel, zvelebovali si byt, který jsme si společně pořídili.
Ale když jsem oslavila třiatřicáté narozeniny, začala jsem o miminku znovu mluvit. A Milan mi řekl, že ještě ne, že ještě tak rok, dva ať počkáme. A já se zase nechala ukecat. A pak znovu. A znovu. Ale když jsem oslavila pětatřicetiny, řekla jsem dost. Rezolutně jsem mu oznámila, že je nejvyšší čas, že už tak jsme čekali až moc dlouho.
Laura Poláková
9. srpna 2020
Milan na mě tenkrát chvíli koukal, nic neříkal a já už začala tušit, že se něco děje. Nakonec ze sebe vysoukal, ať se nezlobím, že to přehodnotil a že už dítě nechce. Že prý se na to cítí už starý, nechce svůj život kompletně měnit kvůli miminku, omezovat se.
Koukala jsem na něj a nevěřila svým uším! „Jak dlouho už to takhle máš?“ zmohla jsem se nakonec na jedinou otázku. A on v záchvatu upřímnosti přiznal, že vlastně několik let. Aniž by mi cokoli řekl! Neudržela jsem se. „Takže já ztrácím roky s někým, kdo nechce dítě, místo abych si našla někoho, kdo mi ho dopřeje?!“ ječela jsem. Milan se cítil dotčený. Že prý myslel, že jsem s ním proto, že ho miluju, a ne proto, aby posloužil jako rozsévač.
Laura Poláková
11. srpna 2020
„To ano! Ale když někoho miluju, chci s ním mít dítě. A tys mi ho slíbil. Vždycky jsem chtěla být máma, s tím jsem do vztahu s tebou šla. Nikdy dřív nebyla řeč o tom, že zůstaneme bezdětní! A tys to věděl a lhal jsi mi! To mám kvůli tvému sobectví zůstat bezdětná? Já si to dobrovolně nevybrala!“
Byla jsem úplně hysterická a nemluvili jsme spolu snad týden. Já během té doby horečně přemýšlela, co dělat. První popud byl okamžitě se rozejít a horečně hledat někoho, kdo mě rovnou oplodní. Ale copak to jde tak snadno? Pak jsem vymýšlela, jak podvést Milana (a výčitky bych fakt neměla) a otěhotnět s ním, přestože nechce. Jenže celá léta jsme používali kondom, protože antikoncepci nesnáším, a těžko bych ho přiměla, aby ho teď do ložnice nebral.
Martina Machová
13. srpna 2020
Výsledkem je, že žijeme v jakémsi polovztahu, kdy spolu sice bydlíme, ale jsme jak dva cizí lidi. Nespíme spolu, prakticky nemluvíme, jsme permanentně naštvaní. Milan podle mě čeká, že se zase zklidním a změním názor. Ale to v žádném případě nehodlám.
Místo toho pořád přemýšlím, jak se dočkat miminka. Jsem ve stavu, že je mi úplně jedno, s kým to bude, hlavně abych otěhotněla! Vím, že to není nejlepší start pro vznik nového života, ale já zoufale toužím po dítěti a bojím se, že jestli nebudu jednat rychle a radikálně, žádného už se nejspíš nedočkám.