Pro učitele to je dlouho očekávaný přechod na prezenční výuku, ale také spousta práce navíc, protože kvůli koronaviru bylo nutno udělat hodně změn a zavést nová opatření. Někteří epidemiologové byli dokonce toho názoru, že by se prezenční výuka vůbec neměla zahajovat, protože počty nakažených neustále stoupají. Jiní, zejména psychologové, zase v médiích zdůrazňovali její důležitost včetně toho, aby děti byly v kontaktu s vrstevníky.
Kateřina Ferenčíková NolascoKateřina Ferenčíková Nolasco žije v Baskicku, autonomním regionu na severu Španělska. Živí se jako učitelka angličtiny.  |
A rodiče? Ti, se kterými jsem se bavila, měli smíšené pocity: samozřejmě byli rádi, že jejich děti - hlavně ty menší - půjdou do školy, i proto, že dlouhé týdny izolace doma byly hodně náročné. Ale také měli obavy z nákazy, hlavně pokud se starají o starší rodiče nebo mají sami zdravotní problémy. V jedné škole v Córdobě, která měla dnes zahájit výuku, se rodiče dokonce rozhodli nechat děti jeden den doma na protest proti nedostatečným koronavirovým opatřením.
Španělské školství je hodně odlišné od českého systému nejen proto, že zde existují tři různé typy škol: státní, soukromé a pak mezistupeň - státem dotované. Také proto, že mezi jednotlivými školami jsou velké rozdíly jak po stránce organizační, tak i metodické a obsahové. A to se pochopitelně projevuje i v koronavirové situaci. Tento týden byla zahájena výuka na všech státních školách s výjimkou Katalánska, Murcie a Kanárských ostrovů, kde se začne příští týden. Ale například soukromá škola Benjamin Franklin International School v Barceloně, která funguje podle amerického systému, zahájila výuku už 1.září. Tento týden dokonce musela poslat jednu celou třídu do karantény, jak uveřejnil deník El Periódico.
Tento příklad myslím ukazuje, do jaké míry je každá škola tak trochu svět sám pro sebe, i když teď samozřejmě existují i nařízení, která musí dodržovat všichni: nošení roušek od 6 let, rozdělení dětí do co nejmenších skupinek - používá se dokonce termín “výuka v bublinách”, příjezd do školy v přesně určených časových intervalech pro děti různých věkových skupin a dodržování hygieny, zejména časté mytí rukou a používání dezinfekčních gelů. Jak to vypadá v praxi, to už záleží na každé škole.
Někde si například pronajali blízký sportovní areál, protože neměli dostatek učeben, a výuka středoškoláků se proto bude konat tam. Prostory musely být upraveny tak, aby mohly sloužit jako malé třídy. Cílem je pokud možno děti od sebe co nejvíce oddělit pro případ nákazy a následné karantény. Skoro ve všech školách jim při vstupu měří teplotu, jen někde stačí čestné prohlášení rodičů o tom, že ji dítě nemá.
Začátek školního roku
Některé školy zrušily také mimoškolní aktivity. Tady totiž hlavně ty soukromé nabízejí celou řadu jazykových, sportovních a výtvarných kroužků včetně hudební školy hned po skončení vyučování přímo na místě, což je pro rodiče velká výhoda - nemusejí trávit spoustu času rozvážením dětí. V současné situaci ale většina škol tyto aktivity a kroužky zrušila. Také přestaly jezdit některé školní autobusy, které jsou podle mého názoru za normální situace skvělé: autobus, ve kterém je dozor, ráno děti “sesbírá” a odpoledne zase rozváží, takže ti rodiče, kteří chtějí, dítě místo do školy zavedou pouze na určenou zastávku a odpoledne si ho zase na stejném místě vyzvednou. Teď mají někteří rodiče pochopitelně kvůli koronaviru strach, navíc kvůli nutnosti dodržovat bezpečnou vzdálenost mezi dětmi se autobusy naplní méně a pro některé to není rentabilní.
Velké obavy panovaly z toho, co budou rodiče dělat v případě, kdy jejich dítě bude muset do karantény. Tzv. paragraf na dítě totiž dosud ve Španělsku neexistoval. Vláda nejdříve oznámila, že budou mít placenou nemocenskou pouze rodiče dětí s koronavirem, pak se to rozšířilo i na rodiče těch, které budou jen v karanténě. I testování, které je určitě důležité, se ale ukázalo být problematické: v Madridu například už začátkem září testovali učitele, ale tvořily se obrovské fronty a nakonec musely být testy v některých školách zrušeny.
Zdravotníci usoudili, že právě ve frontách na testy by mohlo dojít k nákaze, protože tam nebylo možné dodržovat předepsané rozestupy. Kritizovali to i samotní učitelé, kteří se dokonce chystají na některých místech stávkovat. Opatření proti koronaviru považují za nedostatečná nebo v praxi nereálná, hlavně u menších dětí. Také protestují proti nedostatku personálu, protože někteří učitelé jsou už teď v karanténě.
Děti a roušky
Situace je vážná, ale někteří Španělé se ji naštěstí i teď snaží brát s humorem. Na sociálních sítích kolují vtípky o tom, jak si děti mění ve škole roušky, protože ta kamarádova je hezčí. Nebo jak si na ně dovnitř píší taháky. Roztomilé je i video asi pětileté holčičky, která s vážností neobvyklou na svůj věk odpovídá na otázku, jak to zvládá ve škole s rouškou: “Dýchat sice nemůžu moc dobře, ale je to přece lepší než umřít, ne?”
Myslím si, že neztrácet humor a zároveň dodržovat nařízení a zachovat klid je to nejlepší, co můžeme momentálně dělat. Naopak příkladem toho, co určitě nedělat, je to, co se stalo před pár dny tady v San Sebastiánu a hned o tom informovala skoro všechna média: nezodpovědná plavčice z pláže La Concha, která má koronavirus a měla být doma v izolaci, se rozhodla jít surfovat na další z pláží tady ve městě. Údajně to byli její kolegové, kteří ji poznali a upozornili policii.
Mladá žena se ani na výzvu policie nechtěla vrátit na břeh, kde se posléze objevili i dva specialisté v ochranných oblecích. Vzbudilo to velkou pozornost všech, kteří se na pláži v té době nacházeli, a její část musela být dokonce z bezpečnostních důvodů uzavřena. Surfařka se až po delší době konečně vrátila na břeh a skončila v poutech, protože odmítala na výzvy policie reagovat a při zatýkání kladla odpor. Nakonec byla propuštěna na svobodu, ale hrozí jí vysoká pokuta za ohrožení veřejného zdraví. Nezbývá než doufat, že taková nezodpovědnost je spíše výjimkou.
