Nudíte se? Nemáte do čeho píchnout? A co takhle virtuální realita? Ano, přesně o té je řeč. Dostal se nám do rukou sice ne nejnovější, ale přesto pořád velmi dobrý VR headset HTC Vive Pro. Karanténa způsobila, že hodně z nás muselo zůstat nedobrovolně doma. To se projevilo i tím, že se zvýšil prodej herních zařízení, jmenovitě kupříkladu Nintendo Switch. Ale ani virtuální realita nezůstává pozadu. HTC Vive Pro je zástupcem z vyšší cenové, ale zároveň i kvalitativní kategorie. Je nástupcem už dnes starého a kde kdo by řekl i zastaralého HTC Vive.
Ovšem pojem zastaralý je poměrně relativní, je třeba zmínit, že technologie virtuální reality stárne velmi pomalu už jenom proto, že s každou novou generací headsetů se několik let čeká na to, než vůbec bude možné všechno vykreslit v maximální kvalitě. Výkonu je tedy zkrátka potřeba ještě stále hodně, ale rozhodně je to lepší než před léty.
Vybalení a první dojmy
Inu, už při pohledu na HTC Vive Pro vidíte, že jde o hodnotný produkt, ještě aby ne, při ceně 35 tisíc, jde tedy o jeden z těch dražších headsetů, ale ne vyloženě nejdražších. My jsme dostali na testování nejen samotný headset, ale ještě bezdrátový adaptér, který je více než praktický. Sice je pravda, že samotný kabel není většinou příliš omezující, ale zároveň se nedá říci, že bez kabelu je to horší, naopak. Sice je třeba mít hodně prostoru, ale pokud ho máte, Vive Wireless Adapter určitě oceníte.
Instalace
No a jaká je instalace? Překvapivě jednoduchá, sice musíte umístit základnové stanice na místa, odkud budou nejlépe snímat vaše pohyby, ale na druhou stranu, stačí to udělat jednou. Resp. můžete pokaždé snímače uklidit a při dalším hraním je opět nainstalovat, to je však velmi nepohodlné. Z tohoto vyplívá, že VR bohužel není pro každého, je zkrátka potřeba ten prostor. Sice se dá hrát i tak, že budete stát na místě, ale to není úplně ono. Možnost si někam, alespoň omezeně, dojít je výborná.
Software jako by se instaloval sám. Nevyžaduje žádné zvláštní zkušenosti, ani pozornost, jen občasné kliknutí. Pak si jen stačí nasadit headset, vzít do ruky ovladače a začít si užívat všechny ty úžasné hry. Při používání klasické sestavy, která je k vašemu počítači připojena kabelem jde jen o klasické zapoj a hraj. Ale my jsme dostali možnost vyzkoušet výhody bezkabelového přenosu signálu. Tady je to s fyzickým nastavením maličko složitější. Nejprve totiž musíte nasadit anténu na headset. S tím vám pomůže manuál.
Umisťujeme anténu
Poté umístíte přijímač pro snímání signálů z této antény na nějaké vyvýšené místo, nejlépe v úrovni nebo nad úrovní vaší hlavy, například na dveře, věšák, monitor nebo vršek televize. Osobně měřím přes dva metry a když jsem měl anténu umístěnou na televizi, fungovala komunikace v podstatě bez problémů. Jen byl problém, že jsem občas svojí postavou anténu zastínil a signál vypadl. Opravdu je žádoucí ji mít někde na vyvýšeném místě.
V primárním nastavení při prvním zpuštění, máte možnost si nakreslit hranice herního prostoru. Jde o to, že i když máte velký pokoj, který jste si pro hraní VR vyčlenili, přeci jen se najdou překážky, které neodstraníte a budete se jim chtít vyhnout. Jde například o sedačku u zdi, skříň anebo samotný počítač. Budete vyzváni k tomu, abyste s ovladačem v ruce obešli místnost a jasně si stanovili hranice oblasti, ve které bude probíhat veškerá vaše aktivita. Ve virtuálním prostředí začne vaše okolí svítit, když se k nim příliš přiblížíte.
Jdeme na věc!
Nasazení headsetu je tak snadné jako nasadit si přilbu pro jízdu na kole, nebo lyžařské brýle. Pomocí jediného šroubu upevníte brýle tak, aby vám obepínaly hlavu. Ohnisko čoček i samotnou jejich vzdálenost od očí si můžete upravit přesně tak, aby vyhovovaly vašim požadavkům. Nastavení vzdálenosti zejména ocení lidé s brýlemi. Ano, VR lze používat i s nasazenými brýlemi. Nemusíte si jen kvůli požitku ze hraní pořizovat drahé kontaktní čočky, ani rozladit nastavení do hodnot nepřirozených pro ostatní hráče.
Jakmile máte brýle pohodlně nasazené, je na čase vzít si do ruky ovladače. Jsou vybaveny bezpečnostním popruhem, takže se nemusíte bát, že byste je během nějaké pohybově náročné hry mohli upustit. Jsou velmi jednoduše stavěné – najdete na nich jen 4 tlačítka a promačkávací touchpad. Stisknutím nejspodnějšího tlačítka zapnete každý ovladač zvlášť a podle toho, který zapnete jako první, se samy nastaví na vaši pravou a levou ruku. Jste-li levák a nerozumíte si s jemnou motorikou svojí pravačky, nevadí.
Ovladače jsou překvapivě příjemné
Hodně často slýchávám, že by HTC mělo opustit starý design ovladačů a posunout se dál. Inu možná by jim nějaký upgrade slušel, ale na druhou stranu jsem držel v rukou ovladače od Valve Index a Oculus Rift S a nejlépe se mi držely právě tyto staré ovladače od Vive. Hned v závěsu byly ovladače od Indexu. Nejlepší by byl nějaký kompromis mezi Indexem a Vive. To už je však na výrobcích. Krom toho, nikdo vám nebrání použít u Vive ovladače právě od Indexu, kompatibilní jsou.
Oba ovladače fungují ve virtuální realitě totožně. Indikátor nabití byste na ovladačích však hledali jen marně. Disponují pouze jedinou led diodou, která po aktivaci ovladače svítí a během procesu nabíjení poblikává. Podíváte-li se však na ně ve virtuálním prostředí, zjistíte, že nyní mají hned 4 různé úrovně nabití symbolizované světelnými body pod zapínacím tlačítkem, které nyní však plní zcela jinou funkci.
Pokud při pobytu ve VR stisknete stejné tlačítko, jako jste museli stisknout pro zapnutí ovladačů, otevře se vám nastavení. Je to ovšem rozšířenější nastavení, než na jaké můžete být zvyklí z jiných herních zařízení a konzolí. Slouží primárně pro vaše pohodlí. Jednoduchým brouzdáním přes virtuální menu nastavíte třeba i hlasitost na vašich externích reproduktorech, aby vám nepřehlušily sluchátka, nebo naopak, aby mohli ostatní slyšet to, co vy. Nutno podotknout, že ona sluchátka hrají překvapivě dobře, taktéž je lze vyměnit, byť sice s pomocí šroubováku, ale je to možné. Na druhou stranu, osobně nevidím důvod, proč by to bylo nutné. Snad jen kdybyste nenalezli žádnou pohodlnou polohu na uších, ale tu jsem našel i já, a to mám opravdu velkou hlavu. Sluchátka pak můžete připojit bezdrátově nebo přes USB-C, lze využít i redukci na Jack 3,5mm.
Případně se bez sundání brýlí podíváte na své okolí. To druhé se bude hodit zejména když vám hra, do které jste se zrovna ponořili, jemně naznačí, že se blížíte do prostoru, kam byste se zrovna přibližovat nechtěli. Můžete si nechat zobrazit jen obrysy svého okolí, nebo detaily, kdy dokážete rozeznat i ikony na monitoru.
A teď ty nevýhody…
Pokud trpíte na závratě, možná vám nebude dělat dobře drobná prodleva mezi chvílí, kdy pohnete hlavou a kdy se skutečně pohne obraz. Je to prodleva v řádech setin vteřiny, ale někomu to nemusí po delší době dělat dobře. Dalším tématem je pohyb ve hře zatímco vy stojíte na místě. Nejlepší možností jak se nevolnosti z pohybu vyhnout je metoda pohybu teleportací. Mozek ji dokáže zpracovat daleko snáz než mnohem složitější fakt, že vaše tělo se nehýbe, ale vizuální signály říkají pravý opak.
Pokud opakovaně neprožíváte své nejlepší chvilky při jízdě autem, nebude ani tato možnost pohybu váš šálek čaje. To samé budete prožívat také při jízdě virtuálním výtahem nebo na virtuální horské dráze. Máme však i dobrou zprávu. Ještě než se začnete dopovat Kinedrylem, bude lepší, když si na vlastní kůži vyzkoušíte virtuální realitu na některém z veřejně přístupných míst. Najdete je skoro v každém větším městě a jen po Praze jich je několik desítek. Často se také zapůjčuje na různé festivaly.
Pokud máte zdravotní problémy…
Další na seznamu máme epilepsii. Když budete s výběrem her opatrní, nebudete mít problém si ve virtuálním světě užít. Bohužel jedna z nejpopulárnějších her, Beatsaber, je jen o hlasité hudbě a ostrých rychle se zjevujících a opět mizejících světel. To samé se týká her, ve kterých se střílí, nebo kouzlí. Vývojáři velmi rádi a velmi často sází na vizuální efekty. Na monitoru počítače to mnohdy nemusí být tak hrozné, ale se dvěma miniaturními obrazovkami sotva pár centimetrů od očí jde o úplně jinou záležitost.
Nicméně osobně zastávám názor, že pokud je dobře udělaný obsah, který si na virtuální realitě spouštíte, špatně vám nebude. Ale pokud se z ničeho nic propadnete zemí (ehm… Skyrim), rozhodně vám to příjemně neudělá. Tohle je však na vývojářích konkrétních programů či her, Vive Pro je odladěný dobře.
A co k tomu všemu potřebujeme?
Mezi další nevýhodu lze určitě zařadit hardwarové nároky, které virtuální realita má. Problémem je, jak již bylo zmíněno, že máme před očima dva malé displeje o poměrně vysokém rozlišení. Zde konkrétně jde o dva AMOLED panely, kdy každý má rozlišení 1440 x 1600 px. Vykreslování složitých scén je časově náročné a aby byl obraz her dostatečně ostrý a plynulý je potřeba vysokého výkonu.
To se samozřejmě liší hra od hry, software od softwaru. Nicméně, základní hardwarové nároky tak strašné nejsou, potřebujete alespoň čtyř jádrový procesor, minimálně 4 GB operační paměti a samozřejmě silnou grafickou kartu, v tomto případě alespoň GTX 970 případně Radeon R9 290.
Jak je vidno, nepotřebujete ani nikterak silný procesor nebo hromady operační paměti, stačí spíše silná grafika. Byť ono to není tak jednoduché. Je totiž ještě potřeba, aby všechna rozhraní byla dostatečně rychlá, komunikace musí být blesková. Pokud není, bude obraz trpět stutteringem, což se projevuje mírnými záseky. To není ve virtuální realitě nic příjemného. Na toto trpěly starší grafické karty od AMD a taktéž jejich procesory řady FX.
Dynamická změna rozlišení
Aby byly záseky co nejvíce eliminovány, některé hry implementují dynamickou změnu rozlišení, kdy není hra vykreslena v plném rozlišení displejů, ale rozlišení je dynamicky snižováno a zvyšováno dle náročnosti konkrétní scény. Je to řešení inspirované herními konzolemi, kdy je rozlišení taktéž dynamicky měněno, obzvlášť kvůli tomu, že u konzolí není k dispozici mnoho výkonu.
Nicméně, pokud budete mít bezdrátovou konfiguraci jako já, budete navíc potřebovat ještě jeden volný PCIe x1 slot a procesor buď od Intelu opět alespoň se čtyřmi jádry nebo AMD Ryzen nejnovější generace. Mnoho uživatelů procesorů z ne zrovna úplně modré stáje si stěžovalo na občasné záseky v komunikaci mezi počítačem a headsetem. Nicméně to platí především pro starší generace Ryzenů a HTC vydalo i opravný patch, zdali to funguje, nebo jen Intel opět hází konkurenci klacky pod nohy, kdo ví.
Bezdrátová komunikace totiž funguje na technologii WiGig, která je od Intelu. Jde o rozšíření 60 GHz (nasaďte hliníkové čapky) standardu bezdrátové WiFi sítě (802.11ad). Vzhledem k tomu, že signál o takové frekvenci sotva projde přes lidské tělo, nikdy se moc jako WiFi standard neujal. Nicméně našel využití právě v takovýchto specifických případech, kdy je potřeba vysoká přenosová rychlost (7 Gb/s) na krátkou vzdálenost.
Že jde o opravdu zvláštní standard dokládá i tvar antény, který rozhodně nenajdete u domácích routerů. Krom toho, taktéž budete potřebovat už novější grafický adaptér, kdy HTC doporučuje alespoň AMD Radeon RX 480 nebo GeForce GTX 1060. Pro představu, 5G sítě dosahují maximální frekvence 39 GHz a nezdá se mi, že by se mi během testování usmažil mozek.
Ještě je potřeba namítnout, že tyto hardwarové nároky jsou potřeba pro běh samotného headsetu a SteamVR, hry mají ještě vlastní nároky.
Bezdrát vs. kabel. Vyplatí se připlatit?
Osobně jsem zkusil hrát s kabelem i bez něj. Pokud budete hrát jen Beat Saber, tak v tom případě nepotřebujete bezdrátový adaptér. V tomto případě totiž skoro celou dobu stojíte na jednom místě a moc se po místnosti nepohybujete. Pokud však máte dost prostoru a chcete se pro něco občas i dojít, rozhodně jděte do toho. Ono sice kabel není až tak omezující, obzvlášť díky své délce, ale stále omezující je.
Bezdrátovou komunikaci hodnotím jako velmi spolehlivou. Pokud dobře umístíte anténu, nebudete mít sebemenší problém s tím, že by vám vypadával obraz. A HTC má technologii natolik vychytanou, že není ani vidět komprese obrazu při bezdrátovém přenosu. V tomhle ohledu Valve Index velmi zaostává.
Jako nevýhodu vidím to, že pokud budete mít např. VR v obývacím pokoji a chcete mít nějaký malý hezký počítač, tak už bezdrátový adaptér mít nemůžete. Je to z toho důvodu, že je právě potřeba ještě jeden PCIe slot pro adaptér. A bohužel není Thunderbolt řešením, má příliš vysokou latenci. Počítač bude zkrátka muset být o něco větší, aby se vám do něj vešlo všechno potřebné.
Nevýhodou je i potřeba akumulátoru, který se připojuje pomocí USB kabelu, samotný battery pack máte schovaný např. v zadní kapse od kalhot. Výdrž se pohybovala od dvou do tří hodin, což se mi zdá jako dostačující. Párkrát jsem byl však schopen akumulátor vybít.
Srovnání s konkurencí
Jednou z překážek je určitě pořizovací cena, samotný headset HTC Vive Pro stojí 16 990 Kč, ale k tomu ještě potřebujete dvě základnové stanice a ovladače. Občas se objeví v bazaru za poměrně slušné peníze, případně si můžete pořídit ovladače od Valve Index a k tomu jejich základnové stanice. Ano, Valve Index a HTC Vive jsou mezi sebou kompatibilní.
Kompletní set HTC Vive Pro Kit s dvěma základnovými stanicemi a dvěma ovladači stojí 32 990 Kč, to je nemalá částka, za kterou se dá koupit i ojeté auto. To vám však pomůže spíše ztloustnout než zhubnout. Nejlevnější vstupenkou do světa VR od HTC je buď si pořídit starší Vive z bazaru nebo Vive Cosmos s inside-out trackingem. U něj ani nepotřebujete základnové stanice, ovladače jsou sledovány pomocí brýlí. Nicméně, tato technologie je o něco horší než outside-in sledování jako má Index nebo Vive Pro.
Od konkurence si můžete pořídit Oculus Rift S, který je konkurencí právě Cosmosu. Jeho cenovka je 17 990 Kč, a to je už velmi zajímavé. Problém je však v tom, že má taktéž inside-out sledování ovladačů a na rozdíl od Cosmosu jej nelze upgradovat na outside-in. Navíc přijdete o možnost bezdrátového upgradu.
Úplně nejlevnější virtuální realitou je rozhodně Playstation VR. Od Sony si můžete pořídit virtuální realitu už za 17 000 Kč, a to dokonce i s PlayStation 4 Pro. V tomto případě si však kupujete headset, který není úplně nejkvalitnější, nerychlejší a ovladače taktéž nejsou nic moc. Beat Saber se na tom hrál docela dobře, ale tím to končí. Vše si však obhájí svojí cenou.
A přímo z domácích řad konkuruje Vive Pro Vive Cosmos Elite. Ten nejenže seženete levněji, ale též dostanete za méně peněz dokonce i vyšší rozlišení displejů. Za cenu o skoro 6 tisíc nižší (27 590 Kč) dostanete kompletní set virtuální reality s možností outside-in sledování ovladačů. Tou největší výhodou je však možnost vyměňovat přední kryty headsetu a z Cosmosu Elite je najednou klasický Cosmos. Jen škoda, že HTC neprodává nějaký upgrade kit pro klasický Cosmos, dovedu si představit situace, kdy bych raději využil inside-out sledování.
Ale abych Cosmos Elite jen nechválil, displeje mají sic vyšší rozlišení než Vive Pro, ale na druhou stranu jde o LCD panely, nikoliv o AMOLED jako u Vive Pro. Rozdíl poznáte, ale musíte mít oba headsety vedle sebe. Na druhou stranu. pokud jde o jemnost displeje Cosmos vítězí na plné čáře. Takže je na vás, zda upřednostníte kvalitnější barvy nebo vyšší hustotu pixelů.
Závěrečné hodnocení
Inu, virtuální realita rozhodně není pro každého, je potřeba, abyste si ji sami vyzkoušeli. To, co jsem napsal na řádcích výše jsou jen mé dojmy a zkušenosti. A upřímně? Jsme z VR nadšený. Nejsem žádný sportovec, ale nutno podotknout, že při hraní ve virtuální realitě jsem se občas i slušně zapotil, a to stačilo hrát Half Life: Alyx, nemusel to být nutně Beat Saber. Mimochodem, první ze zmíněných titulů vlil hraní na počítači ve virtuální realitě krev do žil. Bez něj by nejspíše jen prodeje dále stagnovaly.
Sám kvůli hraní plánuji rekonstrukci obývacího pokoje, možnost si zkrátka dojít kam potřebujete je úžasná. Ale i bez velkého prostoru si můžete dobře zahrát, a to klidně i Skyrim, jen si musíte zvyknout na to, že nesmíte nikam jít, abyste kupříkladu neupadli na postel.
Pokud přemýšlíte na virtuální realitou, rozhodně si ji vyzkoušejte, buď vás učaruje jako mě, nebo vás nechá chladnými. Je však potřeba, abyste si zahráli nějaký kvalitní titul. A abych nezapomněl, základnové stanice se umí samy vypnout, není třeba je vypínat manuálně.
HTC Vive Pro
Klady
- Je to zábava!
- Zacvičíte si, i když vás cvičení nebaví
- Headset je pohodlný
- Velké množství kvalitního obsahu
- Pěkný design
- Budoucnost hraní už od roku 2016
Zápory
- Nároky na hardware počítače
- Potřebujete alespoň minimální prostor
- V teplých dnech se můžete pořádně zapotit
