Zhruba 155 metrů vysoké chladicí věže Jaderné elektrárny Temelín lze v jihočeské pánvi těžko přehlédnout. Dostat se až k nim, to je něco jiného, jde o jedno z nejlépe hlídaných míst v České republice.
Pravda, přímo před branami elektrárny můžete navštívit veřejnosti otevřené návštěvnické centrum, ale dál se nedostanete. Vysoké ploty a ostraha se obejít nedají. Pro případ, že by se někdo pokusil překážky přeletět, je v elektrárně od letošního roku nainstalován laserový detekční systém, který má odhalit například dron, který by se pokusil proniknout nad budovy elektrárny. A kdyby hrozba byla větší, jsou ve stálé pohotovosti gripeny v Čáslavi.
Performance Noční hlídač oživila na konci května 2018 chladicí věže temelínské elektrárny. Šlo o dosud největší videomapping tohoto druhu v Česku.
I schválení návštěvníci musí projít řadou bezpečnostních kontrol, které téměř nic neutají. U vstupu jsou citlivé bezpečnostní rámy, které zachytí šrouby v noze i kovové kyčle. Zaměstnanci s kovovými implantáty mají speciální kartu, ostatní návštěvníci musejí ochrance předložit lékařské potvrzení. Do rentgenu musí jít i boty návštěvníků. A ochranka je vybavena také zařízením na kontrolu výbušnin a narkotik, a tak před návštěvou je zapotřebí i dýchnout do trubičky.
Bezpečnostní opatření jsou tak přísná, že nikdo zvenčí nemohl před 20 lety být přímo ani u nejslavnostnějšího okamžiku provozu elektrárny, spuštění prvního bloku v 6:19 11. října 2000.
Média tehdy sice odvysílala reportáže se záběry, které vypadaly jako z velína elektrárny, ve skutečnosti na nich byl pouze simulátor blokové dozorny. Ten také stojí v areálu elektrárny, slouží však pouze k výuce a výcviku obsluhy. Reaktor se s z ní řídit nedá. Iluze ovšem byla dokonalá: provoz byl naprosto synchronizovaný s tím reálným a oba týmy dělaly v ten samý čas ty samé úkony.
Rok nejpřísnější
V některých ohledech se přitom mohou zdát doby před 20 lety poměrně mírné. Bezpečnostní opatření a předpisy pouze „přiostřovaly“. Jedním z posledních příkladů jsou bezpečnostní prověrky NBÚ, kterými muselo projít několik stovek zaměstnanců elektrárny. A nejde přitom jen o sabotáž, hrozbu terorismu či jiného záměrného útoku.
Stále se zpřísňují bezpečnostní opatření týkající se samotného provozu. Po fukušimské nehodě přibyly další povinnosti ohledně zajištění bezpečností reaktorů. Dnes existuje více než desítka způsobů, jak v případě velké poruchy dostat vodu do reaktorů a zabránit jejich přehřátí a poškození, v nejhorším případě i roztavení, jako se stalo v Fukušimě.
Pohled do nitra jednoho z temelínských reaktorů během výměny paliva
Podívat se dnes za plot, který Temelín odděluje od zbytku světa, je obvykle možné alespoň během dne otevřených dveří, který elektrárna každým rokem pořádá. V letošním roce toto (jakou spousta jiných věcí) ovšem neplatilo.
Letos elektrárna přijala zcela mimořádný počet opatření, aby bezpečný provoz nebyl narušen. Týkala se především klíčových lidí na elektrárně. Důsledně se nosí ochranné pomůcky, upravil se harmonogram směn, aby se lidé nepotkávali, či potkávali co nejméně a snížilo se riziko nákazy. Dvě ze šesti směn zůstávaly vždy dva týdny doma jako záloha, operátoři na elektrárnu jezdili individuálně, aby se omezila možnost nákazy a čas předání bloku jedné směny druhé se snížil na minimum.
Existuje i plán, že operátoři bloků budou v izolaci po hotelích, aby se riziko nákazy minimalizovalo, kdyby se nákaza v České republice skutečně rozběhla. V jaderné energetice je bezpečnost základním filozofickým přístupem ke každému problému.
Není proto příliš překvapivé, že letos se počet návštěv omezil a široká veřejnost neměla možnost dostat se do míst, která v jiných letech bývají během dne otevřených dveří alespoň jednou za rok přístupná v podstatě komukoliv (staršímu 15 let).
Tuto příležitost ovšem budou mít čtenáři iDNES Premium. Tři výherci s doprovodem se mohou v individuálně dohodnutých termínech podívat do několika vybraných míst v areálu.
Kde spí palivo
Výherci a jejich doprovod se budou moci podívat na několik míst, bez kterých se provoz elektrárny neobejde. „Jedním je strojovna, ve které se nachází nejvýkonnější turbína s České republice s průměrným výkonem 1 082 MW, jejíž lopatky se na konci pohybují více než dvojnásobnou rychlostí zvuku,“ říká mluvčí elektrárny Temelín Marek Sviták.
Dalším bodem bude vizuální dominanta elektrárny, tedy chladicí věže. To je pro laika naprosto nezvyklý prostor, ať už ji vidíte v činnosti nebo během odstávky (výherci ji uvidí v provozu, dokonce navštíví její vnitřek). Jak bylo řečeno, vysoká je přes 150 metrů, průměru u paty je zhruba stejný – cca 130 metrů, nahoře (v koruně) pak 82 metrů.
Pohled do jedné z chladicích věží během odstávky, kdy je chladicí systém mimo provoz.
V principu je celý systém jednoduchý: díky odparu vody ve věžích se elektrárna zbavuje přebytečného tepla, které nedokáže využít k výrobě energie. V Temelíně ovšem tento jednoduchý děj nabývá doslova nadlidských rozměrů. Uvnitř věže je potrubí ve výšce 15 metrů, kde je voda pomocí deseti tisíc trysek rozprašována do tři metry hlubokého bazénu. Pro chlazení je potřeba 36 000 metrů krychlových vody za hodinu, což znamená průtok vody v jedné z chladicích věží 17,2 metru krychlových za sekundu. Ve věžích se každou sekundu odpaří 413 litrů vody.
Při běžném výkonu je uvnitř přibližně 38 stupňů Celsia, jak pára zkapalní a voda se ochlazuje, vrací se zpět do systému s teplotou zhruba 14 až 25 stupňů. Čím nižší teplota, tím samozřejmě lépe, a tak v zimě je výkon Temelína vyšší než v létě, řádově o desítky megawattů (tedy nižší jednotky procent).
Mezi zastávkami bude i z menší části zaplněný sklad použitého paliva z elektrárny. Do něj putují palivové soubory z reaktoru až po zhruba deseti letech strávených chlazením v jednom z bazénů poblíž reaktoru. Ještě pod vodou se překládají do speciálních kontejnerů, pak se palivo v obalech suší snížením tlaku na setinu atmosférického tlaku, a po další kontrole se přesouvá do tzv. suchého skladu, kde už ho mohou vidět návštěvníci.
Letecký pohled na Jadernou elektrárnu Temelín
Dnes není sklad obsazen ani ze třetiny, maximálně by měl pojmout zhruba 150 kontejnerů, a to po dobu několika desetiletí. Použité palivo totiž stále obsahuje většinu své energie; v reaktoru se spotřebují zhruba čtyři procenta z celkového množství využitelného uranu. Přesto už nemá vhodné parametry k dalšímu použití v elektrárně. Lze ho přepracovat, ale tato otázka se zatím u nás příliš neřeší a vzhledem k velmi nízké ceně uranu se jí ani do budoucna nejspíše nebude věnovat velká pozornost.
Na všechno ostatní se už můžete zeptat v elektrárně. Hodně štěstí v soutěži.
