Nová data ukázala alarmující poměr pozitivních testů. Už je nad 20 %

Mezi testovanými je příliš mnoho pozitivně testovaných, poznamenal na tiskové konferenci v pondělí 14. září ministr zdravotnictví Adam Vojtěch: „Číslo osm nebo devět procent je poměrně vysoké.“ Byl to jeden ze vzácných případů, kdy někdo z vysoce postavených vládních představitelů tento důležitý a v posledních týdnech velmi nepříznivě se vyvíjející údaj zmínil.

Podíl pozitivních testů mezi provedenými se totiž obecně označuje za jeden z nejdůležitějších údajů o tom, jak moc daná země stíhá sledovat šíření viru SARS-CoV-2 v populaci (viz náš článek). A tento poměr nyní v Česku vytrvale stoupá.

Zdroj: MZ ČR

Už tyto hodnoty z veřejně dostupných údajů jsou varovné. Ale Ladislav Dušek, ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), na briefingu 17. září ukázal interní čísla, která jsou ještě vyšší. O tom dále. Napřed se ale podívejme, proč je vlastně tento podíl tak důležitým indikátorem.

Obecně platí, že země, které epidemii dobře zvládají, jako třeba Německo nebo Tchaj-wan, mají poměr pozitivních testů velmi nízký, řadu dní pod jedno procento. Zřejmě (ne nutně) tedy zvládají protestovat většinu kontaktů, se kterými se nakažení setkali, a vytipovat mezi nimi ty, kteří by infekci mohli šířit dále. Nízký poměr také naznačuje, že snad mají dostatečné testovací kapacity na to, aby zvládly i případnou epidemickou „vlnku“ (vlnku proto, že při správném přístupu ta nestačí přerůst ve vlnu).

Když se nestíhá testovat, epidemie má volnou ruku

Naopak země, kde je poměr pozitivních testů vysoký, jsou velmi pravděpodobně v horší situaci. Žádný „radar“ na nakažené nemáme (měření teploty není příliš účinné, nezachytí řadu již infekčních). Lidé se proto na testy musí vybírat systematicky, právě na základě kontaktů s nakaženými. A proto vysoký poměr pozitivních testů obvykle znamená, že trasování nakažených nefunguje.

Pokud si pro testy chodí lidé s příznaky, je to pozdě. Velká část případů nákazy proběhne předtím, než se u lidí vůbec nějaké příznaky projeví. Podle nedávno zveřejněné britské analýzy je to cca 50 procent (dalších cca 25 procent případů nákazy pak připadlo na první či druhý den po objevení příznaků, kdy ty nejsou téměř nikdy vážné).

Je to ještě horší, než se zdálo z veřejných dat

Údaj o poměru pozitivních testů Česko pravidelně zveřejňuje na stránkách ministerstva zdravotnictví. Zdrojem informací je především ÚZIS, ve kterém se shromažďují údaje z velké části zdravotnického systému.

Denně publikovaná čísla mají jeden nedostatek. Jsou do nich zahrnuty i tzv. „opakované testy u stejné osoby“, tedy například testy, které do 8. července byly nezbytnou podmínkou pro propuštění z karantény.

ÚZIS má přístup i k údajům očištěným, ty ovšem zveřejňovány nejsou. Zahlédnout jsme je ovšem mohli 17. září na tiskové konferenci, kde měl prezentaci i ředitel ÚZIS Ladislav Dušek.

Že Česká republika v porovnání s jinými zeměmi v okolí málo testuje a poměr pozitivních testů je vysoký, naznačuje možnost zrychleného šíření viru, upozorňovali někteří kritici již během léta. Pro ilustraci například facebookový příspěvek statistika Jakuba Steinera z konce července 2020, když se poměr pozitivních testů (a to v podstatě jen o víkendech) pohyboval kolem pěti procent:

Dnes jsme na hodnotě více než dvojnásobné – hned během pěti dní z posledního týdne se hodnota vyšplhala nad 10 procent. Porovnání veřejných dat s těmi „očištěnými“ ukazuje, jak se v posledních dnech rozdíly mezi nimi zvětšují.

Zanesli jsme data po korekci za poslední tři týdny do grafu a porovnali jejich vývoj. Vycházeli jsme z počítačové interpolace grafu a číselných údajů v grafu, jde tedy pouze o orientační srovnání s přesností na dvě desetiny procentího bodu.

Zdroj dat: MZ ČR, prezentace ÚZIS

Je zřejmé, že očištěný počet pozitivních testů v posledních dnech stoupá rychleji. Za 16. září – tedy poslední den, za který údaje máme – je poměr po korekci téměř dvojnásobný (20,1 % oproti neočištěným 11,95 %). Tak velký rozdíl je překvapivý. Pokud není tento rozdíl způsoben nějakou chybou či nedostatkem v prezentovaných datech, je to znepokojivé.

Jaký poměr je dostatečný?

Z prezentace profesora Duška bylo zjevné, že i on považuje stoupající poměr za varovné znamení. A také doufá, že snížení tohoto podílu bude prvním znamením, že se nová opatření nemíjí účinkem: „Prvním znakem zlepšení bude zmenšení podílu pozitivních záchytů na počet testů,“ uvedl Dušek.

Jako vodítko je na jeho grafu zvýrazněná pětiprocentní hranice, pod kterou se Česko drželo, s krátkou výjimkou, od konce března do konce srpna. Od té doby ale podíl nabral stoupající tendenci. To je varující signál, který je dobré dále sledovat. Určitě by pomohlo, kdyby očištěná data podílu pozitivních testů byla zveřejňovaná každý den.

Porovnejte, jak vypadá poměr počtu pozitivních testů ve světě: