Když se vláda, ať už jakákoli, pokusí deinstalovat šéfa nezávislého úřadu před řádným uplynutím jeho mandátu, vstoupí protikorupční organizace a opozice na barikády. U Petra Rafaje to vzácně neplatí: za jeho konec v čele Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) plédují neziskovky, kraje, odvrátily se od něj i strany, díky nimž si odbývá druhé období – ANO a ČSSD. Všecko jedno: bez prezidentovy součinnosti žádné odvolávání nebude. Takové situace Miloš Zeman, výsostně politická bytost, miluje. Protože z nich může těžit.
V úterý 8. září odpoledne šli premiér Andrej Babiš (ANO) a vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) odehrát další kolo zápasu, jejž spustili v červenci. Babiš tehdy ohlásil, že už mu s Rafajem došla trpělivost. Policejních vyšetřování a pochyb o čistoskvoucnosti jeho charakteru se nakupilo příliš, třebaže obvinění na něm (zatím) neulpělo žádné. Předseda ČSSD Hamáček, z jehož strany se brněnský exponent rekrutoval, se přidal. Vedla ho k tomu i trpká osobní zkušenost: ministerstvo vnitra přichystalo nákup škodovek pro policii, ale parkoviště zůstala prázdná. ÚOHS tendr zarazil.
Nárůst ceny Zemanova souhlau
Babiš s Hamáčkem veřejně deklarovali, že navrhnou Rafajovo odvolání, to dělá vláda. Odvolání jako takové ale náleží prezidentovi. Třebaže se u něj vládní předáci objednali již úvodem léta, vzkázal jim, že si na ně najde čas po prázdninách. Uvážlivě lenivým mocnářstvím počastoval dvojici i v úterý 8. září. Přijal je, ale neslíbil nic. „Prezident vyslechl naše argumenty, chce si poslechnout i předsedu Rafaje. Nenaznačil, k čemu se kloní, nevyjadřoval se,“ uvedl po schůzce v Lánech premiér. Podle Hamáčka má na setkání s Rafajem dojít brzy. Až pak Zeman řekne, co udělá, a proč.
Připomeňme, že už to vyjevil při starší příležitosti. Zeman se zaštítil ctěním presumpce neviny a dodal, že odvolací dekret podepíše, až uvidí pravomocný rozsudek – díky tomuto postoji ostatně Babiš každé ráno prochází dveřmi Strakovy akademie. Když se ale s Hamáčkem v červenci odhodlali, že pochyby o Rafajovi devastují pověst celého ÚOHS, prezident mlčel, vyčkával a nechal vládní politiky, aby se sami napasírovali do situace, kdy bude hloupé couvat. Čímž cena Zemanova souhlasu vzroste.
Když se premiér Andrej Babiš a vicepremiér Jan Hamáček v červenci odhodlali, že pochyby o Rafajovi devastují pověst celého ÚOHS, prezident mlčel, vyčkával a nechal vládní politiky, aby se sami napasírovali do situace, kdy bude hloupé couvat. Čímž cena Zemanova souhlasu vzroste |
V rámci politické výměny může prezident žádat ledacos: od velvyslaneckých míst přes výměnu nepohodlných ministrů až po zákonné úpravy. Na jednu takovou došla řeč i na srazu v úterý 8. září, třebaže se primárně týkal Rafaje. Zemanovi se nelíbí nápad na snížení sazby daně z příjmu na 15 procent: vyráží díru do státního rozpočtu jako ledovec do lodi. Po schůzce bylo na premiérovi znát nově nabyté opatrnictví.
„Snížení jsme podmínili celkovým schválením rozpočtu, jsme menšinová vláda,“ řekl s tím, že s ministryní financí Alenou Schillerovou (za ANO) si ho Zeman předvolal na jednání o rozpočtu pro další rok, odehraje se v neděli 20. září. Hamáček dodal, že výše sazeb „jsou k diskusi“. Zeman ji zjevně otevřel a hodlá v ní pokračovat i na zasedání vlády, až se tam bude rozpočet probírat.
Prezident už mnohokrát prokázal – bez hodnotícího přídechu –, že tu mezi politickými hráči v disciplíně zákulisního kompromisu v podstatě nemá vážnou konkurenci. Aranžmá si nachystal příhodné. Nechal vládní předáky, aby se na ně nalepil závazek, že nedůvěryhodný předseda skončí zhruba deset měsíců před tím, než by se to stalo samospádem. Pravomoc Zemanova, zodpovědnost vládní.
Paralýza důvěryhodnosti instituce
Ramena Babiše s Hamáčkem přifukovala podpora ve veřejné debatě a Rafaj jim také reálně vadí. Jen soud může říct, jestli se provinil proti zákonu, ale podle kuloárního přesvědčení, mezi politiky i firmami, paralyzoval důvěryhodnost instituce, která má představovat azyl dovolání proti zvůli a ohýbání zakázek. Představuje opak. Nejdřív se Rafajovo jméno zaneslo šmírem v souvislosti s rozhodovacími veletoči kolem mýtné války mezi Kapschem a CzechTollem, pak to bylo v kauze Stoka, kde policie naznačuje, že se předseda úřadu uchyluje k nestandardním schůzkám.
Ramena Babiše s Hamáčkem přifukovala podpora ve veřejné debatě a Rafaj jim také reálně vadí. Jen soud může říct, jestli se provinil proti zákonu, ale podle kuloárního přesvědčení, mezi politiky i firmami, paralyzoval důvěryhodnost instituce, která má představovat azyl dovolání proti zvůli a ohýbání zakázek. Představuje opak. |
A že na nich se rodí rozhodnutí o mnohamiliardových tendrech, jež mají šanci otočit mocenské poměry, zmrazit projekty, ohrozit dotační čerpání. Rafaj všechny pochyby a nařčení odmítá: míní, že je to štvavá kampaň, která má za cíl leda zpolitizovat rozhodování antimonopolního úřadu, a že se mu mstí ti, kterým jeho nálezy nelahodí. Třeba Ústecký nebo Liberecký kraj, jimž shazoval dopravní tendry, a nyní žádají jeho odchod.
Podobně upachtěný jako závěr Rafajovy kariéry byl i její poločas. Expremiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) se v roce 2015 jal podpořit, aby si bývalý oranžový poslanec mandát zopakoval. ANO nevykazovalo nadšení, vnímalo ÚOHS jako kyj, kterým se obouchával ministr dopravy Dan Ťok (za ANO), a především prorážela díra, jíž by se k výběru mýta dostal CzechToll. Protlačit vůli ČSSD tehdy pomohl vicepremiér Pavel Bělobrádek (KDU).
Osoba předsedy je pro antimonopolní úřad klíčová, je to samojediný odvolací orgán. Šéf při rozhodování vychází z doporučení rozkladových komisí, nezávazných, nicméně Rafaj se od nich nikdy neodchýlil. Protikorupční organizace v tomto ohledu poukazují na to, že do nich posadil mimo jiné svou dceru nebo známého. Výsadní postavení jednoho člověka má změnit chystaná novela, která nahradí předsedu kolektivním řízením, podobně jako se to stalo u energetického regulátora. Omezí se tím případné autoritářské tendence, ale zase je to černozem pro intrikaření.
