Komentář Dušana Šrámka: Mobiliárním exekucím zvoní hrana

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Tomeš Michael / E15

Meziroční srovnání nově zahájených exekucí
Drobní věřitelé jako samoživitelky a lidé vymáhající nájem od nezodpovědného podnájemníka se obávají, že nedostanou peníze
Které věci vám exekutor nemůže zabavit?
4
Fotogalerie

Jednou ze změn exekucí, které nyní projednává Poslanecká sněmovna, je i návrh na omezení exekucí movitých věcí. Deklarovaným cílem má být takzvané „humanizace mobiliárních exekucí.“

Pochopitelně, že pokud problém s nesplácením dluhů dospěje až do stádia, kdy dlužníkovi zaklepe exekutor na dveře, půjde vždy o citelný zásah do osobního života. I proto, že jde kolikrát o nepříjemné střety, kdy se emoce dostávají navrch, se exekutoři do tohoto krajního prostředku exekucí příliš nehrnou. Paradoxně ale tím, jak stát postupně omezuje řadu dalších způsobů exekuce, ať již zvyšováním nezabavitelného minima, regulací srážek ze mzdy, zvyšováním hranice, dokdy není možné provést exekuci prodejem nemovitosti, zvyšuje se tím logicky tlak na tento krajní způsob, jak z dlužníka dostat alespoň nějaké plnění.   

Podle návrhu by z exekucí movitých věcí měli být vyloučeni starobní důchodci s nízkým důchodem, invalidní důchodci druhého a třetího stupně a osoby, jimž dluhy vznikly v dětství. U nich by byla exekuce možná v případě věcí, jejichž hodnota nebo počet neodpovídají obvyklým majetkovým poměrům. Na první pohled vypadá takové omezení chvályhodně. Jenže, co vlastně okruh zmíněných osob vypovídá o jejich obvyklých majetkových poměrech?

Pokud budou mít doma cennou sbírku známek, starožitnosti a podobně, proč by nemohly být tyto věci součástí zpeněžení jenom proto, že před získáním důchodu byli dotyční zvyklí žít na vysoké noze, a důchod jim byl vyměřen v podprůměrné výši, takže jim vlastně tyto cenné věci nahrazují dosavadní majetkové poměry? Anebo se obvyklé majetkové poměry budou poměřovat s celou populací? Soudy se budou mít na co těšit, až budou tohle legislativní neumětelství řešit.

Další agenda jim naroste kvůli tomu, že omezení se týká pouze exekucí u soukromých exekutorů. Takže výkonů soudních rozhodnutí ani daňových exekucí se omezení nedotkne. Nejenom že se tím zakládá protiústavní nerovnost mezi dvěma způsoby jak dosáhnut stejného cíle, tedy splacení dluhu, ale navíc lze předpokládat zvýšení nápadu u soudů, protože věřitelé neúspěšní ve standardní exekuci se s výkonem rozhodnutí formou mobiliární exekuce budou obracet především na ně.

Vrcholem všeho je, že se bude moci dlužník vyhnout mobiliární exekuci tím, že se písemně zaváže k měsíční splátce alespoň 1500 korun, a to bez ohledu na výši dluhu. Takže nejenom, že exekutor sám nemůže stanovit výši splátek alespoň s přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužníka, ale dlužník nebude muset ani hned složit alespoň první splátku. Navíc, pokud v řádném termínu se na splátku vykašle, musí mu dát exekutor další „dostatečný“ prostor, aby své povinnosti dostál. Teprve tehdy, kdy by nezačal splácet ani na druhý pokus, mohla by následovat mobiliární exekuce. Paradoxní je, že ochrana se bude vztahovat i na podnikatele a firmy.

Můžeme si myslet své o tom, do jaké míry je etické „vyhrožovat“ dlužníkovi, u nějž všechny snahy domoci se splácení selhávají, že buď něco zaplatí, nebo mu vykonavatel přijde zazvonit u dveří. V každém případě tato zcela legální hrozba odebrání majetku byla mnohokrát poslední možností, jak z dotyčného vůbec v mezích zákona získat nějaké peníze. A fungovala. Pokud rezignujeme z pochybných pseudohumanitárních důvodů i na ni, můžeme exekuce rovnou zabalit.