Ve své historii vystřídal zámek množství majitelů, avšak nejvýrazněji se do ní zapsal původem portugalský rod Silva-Tarouca a jeho častý host Josef Mánes.
Po znárodnění areálu po 2. světové válce působila na zámku internátní škola, což vedlo k postupné devastaci celého areálu a proměně jeho interiérů ve stylu socialistického realismu. Na historii zámku od roku 1957 poukazovala pouze Mánesova pamětní síň, která se nacházela ve Velkém sále do roku 2011.
 |
Na projektu celkové obnovy měl hlavní podíl atelier-r v čele s architektem Miroslavem Pospíšilem. Stěžejní pro celý objekt se stala III. etapa rekonstrukce, tedy obnovení zámeckých interiérů, která trvala rok – od prosince 2014 do prosince 2015.
Celé akci předcházela důkladná přípravná fáze a také samotný proces obnovy se vymykal běžným způsobům rekonstrukce stavebních památek v regionu.
Řada prvků a konstrukcí se obnovovala v restaurátorském režimu, vlastní projekt i proces obnovy se operativně upravoval podle nových zjištění a nálezů, které se během stavebních prací objevily, a také podle výsledků dílčích průzkumů a v reakci na postupné doplňování informací z dobových pramenů.
Na základě restaurátorských průzkumů proběhla rekonstrukce výmalby jednotlivých salonů a pokojů, interiéry se vybavily v co největší míře původním mobiliářem, který se za účelem vystavení musel restaurovat.
Zámek byl v roce 2016 poprvé ve své historii zpřístupněn veřejnosti a v současnosti je s přibližně 40 tisíci návštěvníky ročně jednou z nejnavštěvovanějších památek v Olomouckém kraji.
Stal se nejen místem poučení a relaxace, ale i kulturním centrem pro široké okolí. Rekonstrukce zámku a drobných stavebních objektů v zámeckém parku získala titul Stavba roku 2016 Olomouckého kraje v kategorii Rekonstrukce a obnova.
Zdařilé rekonstrukce jsou k vidění na putovní výstavě Má vlast cestami proměn.
