Jak vypadalo infekční lékařství před pandemií?
Nynější stav je výsledek vývoje za posledních třicet let. Dříve jsme požadovali dvacet lůžek na sto tisíc obyvatel, potom patnáct. Před rokem, dvěma jsme skončili na deseti. Situace zkrátka není optimální. Přitom na nepříznivý vývoj jsme opakovaně upozorňovali, vedli řadu jednání, měli podporu epidemiologů a mnohdy i ministerstva. Redukce oboru se však nezastavila.
Pomoc infektologů tedy nyní nemocnicím chybí?
Infektologové by mohli v mnoha nemocnicích výrazně pomoci, kdyby jejich oddělení zůstala. A samozřejmě nejen lékaři, ale i sestřičky, uklízečky, prostě celý infektologický tým. Vycvičit pracovníky, aby věděli, jak přistupovat k infekčnímu pacientovi, dostat jim do krve zásady protiepidemických opatření, to trvá roky. A nejde to naučit popisem na kusu papíru.
Petr Kümpel
|
Proč infektologie prošla takovou redukcí?
Z infektologie se postupně stala popelka mezi ostatními obory kvůli mylné domněnce, že infekcí se již nemusíme bát. Provoz infekčních pracovišť je také v mnoha směrech náročný, a to po stránce personální, odborné i finanční. Spojení těchto faktorů vedlo v posledních 30 letech zpravidla ze strany zřizovatelů k pozvolnému tichému rušení lůžek i celých pracovišť, často nekoncepčně, chaoticky přes protesty odborné společnosti. Zatímco v dobách dávno minulých bylo téměř šest procent izolačních lůžek z celkového lůžkového fondu, nyní je lůžek na infekčních pracovištích stěží jeden a půl procenta.
V Česku jsou také velké disproporce v počtu lůžek mezi kraji. Ve Středočeském kraji na 100 tisíc obyvatel připadá 1,4 lůžka, v Olomouckém kraji je to 4,8 lůžka, oproti třeba Vysočině s 18,1 lůžky. Čím jsou dané tak velké disproporce?
Právě tím, že nebyl dohled státu a nebylo v silách infektologické společnosti tato oddělení udržet. Zřizovatel nebo ředitel nemocnice tak rozhodl, že je pro něj oddělení nevýdělečné, že ho zatěžuje. Provoz infekčních oddělení je nákladný. Pokud nemáme jednolůžkové pokoje, nemůžeme mít z izolačních důvodů pacienty na všech lůžkách. Vstupují do toho také náklady na dezinfekční prostředky, protiinfekční léky, nákladná laboratorní vyšetření, větší počet uklízeček, provoz vyčleněných čističek odpadních vod a podobně. A současný systém financování zdravotnictví oboru nenahrává.
Bez praxe se zvyšuje riziko
Během epidemie se musela předělávat lůžka z jiných oddělení, aby se navýšily kapacity pro pacienty s koronavirem. Jak se to promítlo do chodu těchto oddělení?
Samozřejmě to omezilo péči o pacienty původního oboru. Současně se zvýšilo i riziko nákazy zdravotníků, kteří neměli dostatečnou praxi s protiepidemickými postupy, ochrannými prostředky. To už jsme viděli třeba v Itálii, kde se nakazilo velké množství zdravotníků a někteří bohužel nákaze podlehli. V menší míře to bylo i u nás. Ty izolační zkušenosti nejsou v krvi ostatních oborů, ale v krvi infektologie.
Takže pracovníci jiných oddělení jsou ve větším nebezpečí, než by byli pracovníci infekčních oddělení, protože na proměnu lůžek nebyli připraveni?
Zejména v úvodu pandemie to tak mohlo být, a to samozřejmě nejenom u nás.
Petr Kümpel popsal infekční lékařství:Infekční lékařství je významný obor s dlouhou historií, který prošel různými fázemi. Ještě před 100 lety lidstvo neumělo účinně léčit většinu infekčních chorob. Očkování bylo v plenkách a první vysoce účinné antibiotikum, penicilin, se začalo užívat teprve před 85 lety. V průběhu minulého století zažila infektologie obrovský boom antibiotik nejrůznějších skupin, léků proti plísním či virům, účinných vakcín. A paradoxně tato skutečnost se infektologii stala osudnou. Krátkozraká myšlenka, že lidstvo se antibiotiky a očkováním navždy vypořádalo s infekcemi u nás vedla od 90 let k neoprávněnému snižování významu oboru. Nyní je jeho důležitost opět vysoká, infektologie a její pracoviště hrají jednu z klíčových rolí při zvládání pandemie. |
Existují i speciální školení pro pomocné profese, třeba pro uklízečky, aby věděly, jak se mají na infekčním oddělení chovat, kterými nyní nemohly projít?
Ano, před nástupem na infekční pracoviště projde každý zaměstnanec školením, ale skutečné osvojení a zažití nutných návyků se dá získat pouze praxí.
Jak to vlastně je s infekčními odděleními po praktické stránce? Předpokládám, že musí třeba zahrnovat samostatné pokoje, aby se pacienti vzájemně nenakazili.
Některé infekční pavilony jsou určitě zastaralé, nicméně v posledních dvaceti letech všechny nemocnice prošly výraznými úpravami. Já jsem primář infekčního oddělení, kde máme 50 lůžek, včetně samostatných. Ale ne vždy je využíváme, protože jsou i nemoci, které se běžně vzduchem nepřenesou, jako třeba záněty mozkových blan, salmonelóza, abscesy… Když jsou takoví pacienti na samotce, často to snáší hůře, než když jsou s někým dohromady. Takže ne vždy využíváme pouze jednolůžkové pokoje.
Jak by měl takový jednolůžkový pokoj vypadat?
Před pokoji by měly být filtry, aby se personál, který tam vstupuje, mohl na onemocnění daného pacienta připravit, převléct se. Měl by fungovat boxový systém, tedy jednolůžkový pokoj se sociálním zařízením. Nemělo by smysl mít takový pokoj, když by se pacienti míchali na společném sociálním zařízení.
Infektologie neznamená jen koronavirus
Infektologie se nezabývá jen onemocněním covid-19, o kterém je však v poslední době nejvíce slyšet. Zmínil jste třeba zánět mozkových blan nebo salmonelózu, jaké další nemoci infekční oddělení léčí?
Těch nemocí je obrovské spektrum, jen virových onemocnění jsou stovky, třeba spalničky, mononukleóza, herpetické infekce, neštovice... Záněty mozkových blan, průjmová onemocnění, pohlavní choroby, žloutenky – a šíření těchto nemocí v populaci může být problém. Tyto můžeme nazvat jako klasické infekční choroby, v současné době se ale obor stará o řadu pacientů s jinými infekčními komplikacemi.
Jací pacienti to jsou?
Pacienti s defekty imunity, u nichž běžné infekce probíhají komplikovaně, atypicky. Narůstají také infekce způsobené multirezistentními kmeny, tedy bakteriemi či obecně infekčními agens, na které už postupně nezabírá většina antibiotik, antinfektiv. Když se rozšíří, zejména na pacienty, kteří jsou ohrožení jinou nemocí, je to velký problém.
Co můžou být multirezistentní bakterie?
V současné době jsou již velkým až neřešitelným problémem mykobakterie, původci tuberkulózy, tam jsou často možnosti léčby vyčerpané. Mohou to být klebsiely, pseudomonády, enterokoky, často to jsou také bakterie, které osidlují pooperační rány. Když proniknou do těla, je to špatné. Dvacáté století v podstatě vybralo celou škálu antibiotik, která jsou ve velké míře původně přírodního charakteru.
„Jestli nenajdeme ještě nějaké další možnosti, dřív nebo později vývoj nových antibiotik skončí. Přitom ta stará přestanou na některé patogeny účinkovat. Lidstvo pak bude opět bez nich.“
Dají se najít jiná antibiotika?
Nová se hledala třeba v pralesích, na pouštích, v horách. Jestli nenajdeme ještě nějaké další možnosti, dřív nebo později vývoj nových antibiotik skončí. Přitom ta stará přestanou na některé patogeny účinkovat. Lidstvo pak bude opět bez nich. Dostaneme se tak tam, kde jsme byli před sto lety, kdy infekce nebylo možné léčit. A stejně tak můžou dopadnout antivirotika, tedy léky proti virům. Proto spolu s mikrobiology a epidemiology tolik varujeme před jejich zneužíváním.
V poslední době je v České republice viditelný nárůst těch, kteří odmítají očkování. Bylo by lepší současně cílit i na prevenci?
Samozřejmě, protože až antibiotika a antivirotika přestanou působit, nezbude nám nic než spoléhat na imunitní systém a cíleně ho ovlivňovat. Očkování obecně je považováno za největší vymoženost moderní medicíny. Jeho odmítání je skutečně neslavná doména Čechů, nikde ve světě není situace taková. To je otázka médií i politiků, kteří někdy stran očkování vystupovali velmi nevhodně.
Nehrozí, že se v nejbližší době budou všichni soustředit jen na koronavirus a zanedbají se jiná infekční onemocnění?
To je problém, který jsme samozřejmě zaznamenali již na jaře. A to i v našem oboru, protože infekční oddělení byla a opět bohužel jsou zasypána pacienty s koronavirem. Je pak otázka, kam třeba s pacientem se zánětem mozkových blan, který akutně potřebuje naši péči. Je nevhodné jej umístit mezi koronavirové pacienty. Snažíme se proto, aby se péče o pacienty s koronavirovou nákazou dle možností soustředila do určitých pracovišť, aby se alespoň ten zbytek infekčních oddělení mohl věnovat i jiným infekčně nemocným.
V profesní kariéře jsem nic obtížnějšího nezažila, říká primářka o koronaviru |
Nemůžou se pacienti s jinými onemocněními na infekčních odděleních od pacientů s koronavirem nakazit?
Věřím, že rozhodně ne. Lůžka a hlavně provoz pracovišť je uzpůsoben tak, aby nedošlo k šíření a riziku nákazy koronavirem. Ten, kdo se dostane na infekční oddělení, je na tom často paradoxně lépe, protože jsou tam bariérová omezení. Nemůže se stát, že by se někdo z pacientů na infekci koronavirem nakazil. Bohužel tedy kromě personálu.
Jak se personál nejčastěji nakazí? Je to i tím, že zkrátka nemají vhodnou imunologickou průpravu, a tak zkrátka neví, co všechno je potřeba? Nebo je to spíše náhoda?
Zdravotníci, zejména sestřičky, jsou zvláštní profese, která si zaslouží obrovský obdiv a dík nás všech. Pokud si pamatuji, v zacvičeném týmu dochází k chybám téměř výlučně v krizových situacích. Tedy v době, kdy u pacienta náhle dojde ke zhoršení stavu, selhávají životní funkce. V tu chvíli se sestřičky nebo obecně zdravotníci promění v úžasné bytosti, které bez ohledu na vlastní zdraví začnou vykonávat veškerou potřebnou profesní práci. Záleží jen na tom, jak rychle péče spěchá a jak se dokážou v rychlosti chránit.
Možná, že jsem měl štěstí na personál, a to že naším kolektivem prošlo skutečně hodně pracovníků, ale tento projev profesionality a lidskosti, když život pacienta visel na vlásku, jsem zaznamenal mnohokrát. Nikdy jsem pak za epidemiologické chyby nekáral, ale naopak vždy poděkoval.
