Sedavé zaměstnání znamená velkou zátěž pro náš pohybový aparát. „Pokud sezení nekompenzujeme pohybem, musíme počítat s nepříjemnými důsledky,“ varuje primářka Kliniky rehabilitačního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Natálie Šebková.
„Patří k nim zejména celkově snížená kondice, přetížení struktur páteře, nevyrovnaná zátěž kloubů a svalů, jejich horší prokrvení a výživa, horší se i pevnost kostí, a to mluvíme jenom o pohybovém aparátu,“ vypočítává doktorka Šebková.
Nejčastěji pociťujeme bolesti v dolní bederní páteři, jež je špatně prohnutá. Vlivem nesprávného předsunutí hlavy a krku se ozývá i dolní část krční páteře. Postupně nám tělo začne dávat najevo, že se mu na našem způsobu pohybového chování něco nelíbí. Hodně pak záleží na tom, co s tím podnikneme.
Vystihnout pravý okamžik
Pokud varovné signály ignorujeme, musíme ovšem počítat s tím, že se mohou objevit závažnější potíže. „Především to bývá poškození meziobratlových plotének, včetně výhřezů,“ vypočítává doktorka Šebková. „To pak může dále vést až k útlaku míchy a nervů vycházejících z páteře a zásobujících dolní a horní končetiny.“
Jestliže se bolesti opakují ve stejném místě a trvají delší dobu, pak bychom měli začít přemýšlet o návštěvě odborníka. Dřív, než se k tomu odhodláme, je vhodné podniknout malou soukromou inventuru. Uvědomit si, kdy se bolest nejčastěji objevuje a co na ni zabírá.
Pokud zjistíme, že největší problémy máme v práci, a když se potom o víkendu protáhneme, je nám lépe, pak jsme právě získali návod, jak se svým tělem zacházet.
Budeme-li se jím řídit, pak mnohdy nebudeme muset žádného odborníka, který se zabývá pohybovým aparátem, vyhledávat.
Zamířit za ním je však podle slov rehabilitační lékařky potřebné ve chvíli, kdy si nejsme sami běžnými prostředky schopni pomoci.
„Problém je, že lidé začnou dost často hledat pomoc až ve chvíli, kdy už mají intenzivní bolesti,“ říká vedoucí fyzioterapeutka FYZIOkliniky v Praze 4 Iva Bílková.
„Pokud mám den dva natažené svaly, tělo si s tím většinou samo poradí.“ Zahánět ale týdny potíže léky a zamířit do ordinace až tehdy, kdy bolesti neustupují a během dne se stupňují, určitě není rozumné.
Ergoterapeut nad zlato
V zahraničí mívají poměrně často ve firmách ergoterapeuty, kteří radí lidem, jak si přizpůsobit pracovní prostředí, aby je nebolela záda. „U nás je ergoterapie pořád tak trochu popelkou,“ konstatuje primářka Šebková. „Spousta lidí tenhle termín vůbec nezná anebo si ho špatně vykládá.“
V mnohém pacientovi může podle jejího názoru poradit také rehabilitační lékař nebo fyzioterapeut. „Klientům můžeme nabídnout zejména vhodné cvičení, ale i naše ruce, kterými jsme schopni leccos zmobilizovat a protáhnout,“ uvádí vedoucí fyzioterapeutka Iva Bílková.
Postup cvičení si na tomto pracovišti může klient natočit na mobilní telefon, případně mu jeho cviky fyzioterapeutka zašle na e-mail. Což je určitě docela praktické, protože po odchodu z ordinace si jen málokdo hned zapamatuje, jak je správně provádět. Na webových stránkách tohoto zařízení si pak může dokonce kdokoliv, koho občas pobolívají záda, vyhledat videa s vhodnými cviky.
Když cvičení nestačí
Ale ne každá potíž se dá zahnat cvičením nebo běžnou fyzioterapií. „Pokud je problém uložený hlouběji, kam moje ruce nedosáhnou, pak mohu při terapii využít i rázovou vlnu,“ upozorní fyzioterapeutka. „Pomáhá nám zahojit anatomicky poškozené tkáně – ať už to jsou třeba vazivové struktury, nebo úponové šlachy.“
Při této metodě dochází k přenosu mechanické energie, která pozitivně působí na poškozenou tkáň v postižené oblasti. Fyzioterapeutka přiznává, že koncem minulého století neměla rázová vlna zrovna dobrou pověst. Její výkon nebyl totiž kalibrovaný, jinak řečeno nedal se postupně nastavovat. A pokud se léčba kombinovala s kortikoidy, které vysušují tkáň, docházelo někdy k jejímu prasknutí.
Současné přístroje se však dají již velmi přesně nastavit a jejich výkon tak postupně zvyšovat. Za deset let, kdy Iva Bílková s rázovou vlnou pracuje, proto žádný podobný problém nezaznamenala. Naopak jí leckdy pomohla i u pacientů, u nichž běžné metody selhávaly.
Primářka Šebková je však opatrnější. „K efektu rázové vlny jsem nejen já, ale i moji kolegové z kliniky poněkud skeptičtější,“ říká. Považuje ji za jednu z možných doplňkových metod v rehabilitaci v přesně vymezených případech.
