Různými falešnými zprávami se hemží celá lidská historie. Ještě nikdy je nikdo nevymýtil. Není ono nakonec dobře, že existují?

„Nebojte, až bude nejhůř, čeká v Blaníku vojsko a to nás zachrání!“ „Židi dělají macesy z dětské krve, to přece každý ví.“ „V Sovětském svazu se dělníci a rolníci mají díky Stalinovi dobře.“ „Tuhle se nějakým dětem zjevila Panenka Maria.“ „Řekové nám, Trojanům, nechali dřevěného koně a že prý ho nedokážeme dostat za hradby, haha.“ „Američani prý mají v lednici vypitvaného mimozemšťana.“

Fake-news jsou staré jako lidstvo samo. Čím to?

Především kde existuje nabídka, vytvoří se poptávka. Magoři a hochštapleři všech dob si prostě melou své: „Jsem jediný, kdo to odhalil!“ „Věřte, že na má slova dojde!“ „Musí to tak být, to je přece jasné!“ „Přece nebudu věřit tomu, co říkají mocní, ti vždycky lžou! A knihy taky, vědci skutečnou pravdu tutlají!“ „Tohle vám přinese štěstí, zdraví a úspěch, já to vím!“ A lidi se chytí.

Z některých magorů se nakonec stanou už zaživa proroci, jiným dodá punc pravdivosti až jejich upálení. Hochštapleři a lidé stižení Münchhausenovým syndromem si život nebo jeho část mohou užít v blahobytu. Fake-news všech těchto lidí buď skončí s nimi, nebo budou dál žít nezávislým životem.

Picasso řekl, že umění je lež umožňující lidem poznat pravdu. Tvrdím, že fake-news jsou lži, které umožňují vnímavým lidem porozumět současné společnosti a náladám v ní. Ono totiž platí i to, že kde je poptávka, objeví se nabídka. V lidech dřímá nějaký pocit, něco tušeného, a přijde někdo, kdo řekne něco. Něco, co vychází z té všeobecné nálady. Je to lež, ale je to vysvobozující: „Konečně někdo řekl to, co jsem tušil! Já měl pravdu!“

Tak se u nás objevil autobus plný migrantů, při mrtvici se mají propíchat bříška prstů, koronavirus neexistuje a ONI nás ovládají pomocí chemtrails. Zaručená předlistopadová fáma, že premiér Štrougal randí s Vondráčkovou, byla proti dnešku chabý odvar.

Kdo dnes uvěří takovýmto zprávám? Jednak lidé, kterým nebylo příliš shůry dáno, ale také lidé stresovaní postmoderní či postfaktickou dobou postrádající určitý řád a jistoty. Soudobí pseudofilosofové a rádobyhistorici bourají jeden „stereotyp“ za druhým a „ozdravují a osvobozují“ tím údajně lidské poznání. Unifikovaní politici postrádající solidní vzdělání pak „zachytávají současné trendy“ a podřizují jim své myšlení a konání. Kdo se má v takové atmosféře cítit dobře? O politice i o odborných vědeckých problémech se v médiích vyjadřují „celebrity“, politici si veřejně dělají naschvály. Arendtová a další autoři mluví o tom, že se z našeho povědomí vytrácí pojem „povinnost“, nebo přinejmenším dostává velmi pejorativní vyznění. Cicero by dnes jistě oprášil své „O tempora, o mores“.

No. Nějak bylo, nějak bude. Zlaté časy všeobecné spokojenosti ještě nikdy nebyly a ani nemohou být. S tou pravdou a láskou to byl hezký bonmot, ale...

A vy, novodobí a leckdy i samozvaní cenzoři, chcete bojovat s fake-news? Tím, že je prostě vymažete, že je zakážete? Že řeknete „Tohle není pravda“ a všichni bloudi náhle prozřou? A povedlo se před dvěma tisíci lety vyvrátit očividný blud, že Ježíš vstal z mrtvých, když obecná nálada byla nakloněna uvěřit? Pánové a dámy (a další pohlaví), zabojujte raději za lepší společenské klima, vraťte lidem důvěru v autority, zasaďte se o opravdovou všeobecnou vzdělanost, a fake-news se samy omezí na to, že „támhle za kopcem přistáli ufouni, lidi je prý viděli“.

P.S. A pro ty, kdo už dlouho žádnou pěknou falešnou zprávu nečetli, nabízím něco z mého webu: Jsme News. Fake News. Od APV

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin