Německo zavádí taneční bohoslužby a má skvělé nápady: Green New Deal, reparace pro oběti kolonialismu a intenzivnější import migrantů.

V polovině srpna mě zaujala zpráva Bavorského rozhlasu, že jakýsi Sebastian Kühnel pořádá během evangelických bohoslužeb terapeutické tance. Jeho svěřenkyně potvrdily rozhlasu, že tancování s panem Kühnelem během bohoslužby jim velmi pomáhá, samozřejmě duchovně. Rozhlas neuvedl nic o věku ani vzhledu účastnic, takže tuto informaci nebylo možno posoudit. Další podrobnosti o dění během tanečních bohoslužeb, jichž se kromě duchovního neúčastní žádný muž, rozhlas neupřesnil. Nevěřícně jsem kroutil hlavou a jal jsem si to ověřovat na internetu. Pana Kühnela jsem sice nenašel, ale zato jsem zjistil, že taneční bohoslužby se v Německu u evangelické církve pořádají celkem běžně přinejmenším od roku 2013. Tak je to přeci pravda, říkal jsem si, „rozverné Německo“ se nevzdává, Němci to se svou veselostí myslí vážně. To není normální veselost, vážení čtenáři, pro ně je to nástroj mravního zlepšení, záruka mravnosti, a táhnou to tak daleko, že připomínají hosta, který se i na pohřbu vytrvale usmívá, protože svou křeč už nedokáže opustit.

Kdy vzniklo „rozverné Německo“?

Blížil se totiž začátek září a s ním výročí události, která celému světu poprvé ukázala, že Německo to se svou rozverností myslí opravdu vážně. Mám na mysli teroristický útok na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972. Hry byly totiž pojaty jako „heitere Spiele“ (rozverné hry), což spočívalo v tom, že policie měla místo zbraní květiny, místo napomínání rozdávala úsměvy. Bezpečností opatření byla úmyslně nízká, trestuhodně zanedbaná. Cílem bylo ukázat světu, jak dalece se poválečné Německo změnilo, jaká je to úplně jiná země a dobří lidé. Jak známo využili toho palestinští soudruzi, kterým při organizaci pomáhala německá krajní levice. Rozverné Německo zůstalo rozverné i během teroru i potom. Žádná změna názoru nepřišla.

Němci se chytli představy, že ke zlepšení stačí přejít od nacistického extrému ke krajně levicovému extrému. Místo hákového kříže nosit dredy na hlavě. Místo hajlování se vytrvale usmívat. Vytrvale. Je to skoro stejná myšlenka, kterou vyslovila jedna postava v komedii Tila Schweigera. Ona postava, fiktivní celebrita, měla novinářům vysvětlit, proč si nechala udělat plastiku svých hýždí. Vysvětlil, že je to proto, že stát se lepším člověkem nějakými změnami uvnitř je blbost, přišel na to, že stačí změnit vnější vzhled a změna uvnitř se už dostaví! Když jsem na dovolené v jižních Čechách spatřil starou Němku s dredy na hlavě, pochopil jsem, že tímto heslem se Německo vlastně doopravdy řídí. Věří tomu, že zárukou dobroty jistých názorů je, když vycházejí z úst lidí, kteří vizuálně vyhovují mediální představě dobráka (hipík, dredař, alternativní jedinec). Bohužel i krajně levicový extrém nakonec dovedl Němce k podobným výsledkům jako nacistický extrém: k antisemitismu (ale levicovému a humánnímu) a láska k imigrantům z muslimských zemí je dovedla znovu k nenávisti k obyvatelům východní Evropy (ale z dobrého důvodu, pro solidaritu!).

„Společně změníme Evropu!“

A „rozverné Německo“ pokračuje ve svém díle i teď. Během koronakrize to vypadalo, že se Němci obrátili k realismu. Straně zelených prudce klesly preference, CDU-CSU přestala imitovat Zelené a krajní levici. Pak měl ovšem premiéru nový film Die Getriebenen, jenž oslavoval kancléřku Merkelovou za její hrdinský postoj k migraci (tj. otevřeným hranicím), a mně bylo jasné, že Němci se nezměnili. Následovala návštěva Grety Thunbergové, která obnovila svou marketingovou kampaň a upozornila Angelu Merkelovou, že nesmí opustit sen o boji s klimatem, musí přidat. A konečně se obnovil i import imigrantů, budoucích voličů krajní levice. Evangelická církev oznámila, že z Německa vyrazí další lodi německé neziskové organizace Sea Watch, aby z Libye dovezly další migranty. Prý asi tři tisíce týdně.

Takové hezké myšlenky se rodí při těch tanečních bohoslužbách. Nakonec 16. 9. 2020 oznámila německá šéfka EU Frau von der Leyen v anglickém v projevu „O stavu Unie“, že Evropa se zavazuje dodržet Green New Deal pro Evropu. Devastaci hospodářství, demontáž demokracie, vše ve jménu nerealisticky krátké lhůty snížení emisí CO2 o 60 % (ve srovnání s čím?), nastolení „uhlíkové neutrality“ ve VŠECH zemích do roku 2050 a „dohodu o migraci“. Dle plánů levice má zahrnovat i reparace pro „komunity, jež trpěly kolonialismem“. Ty bychom měli platit všichni, celá Evropa. V hlasování gesčního výboru europarlamentu prošly hospodářské závazky, vzdor odporu naší ODS, která hlasovala PROTI. V Konzervativních novinách má o tom hezký článek europoslanec Saša Vondra, který hlasoval též a nebojí se vyslovit kritiku. Macronova skupina Renew Europe, v níž je i ANO, hlasovala většinou PRO. Jejich europoslankyně Dita Charanzová a Martina Dlabajová mají dokonce na webu této skupiny nějaká ujetá prohlášení o potřebě změnit Evropu. Piráti to také podporují. Asi při svých schůzích také provádějí německé terapeutické tance.

P.S. Konečně ve středu 23. 9. 2020 dovedla německá veselost Evropskou komisi k návrhu na povinnou solidaritu s migranty: Odmění státy, které je sem pašují, a státy, které je odmítnou přijmout, přinutí zaplatit vyhoštění ze svého.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem