RECENZE: Pěkný dárek našim ženám. Bábovky režiséra Havlíka jsou jako druhé MDŽ

Je chvályhodné, dostává-li se v krušných časech různým skupinám obyvatelstva cílené útěchy. Vzpruhu především pro ženy přichystali naši filmaři, kteří převedli na plátno knihu Bábovky přední české spisovatelky Radky Třeštíkové. Režie se ujal Rudolf Havlík, známý díky své předchozí veselohře Po čem muži touží. Režisér se nijak nerozpakuje své dílo objektivně zhodnotit: „Podařilo se nám natočit skvělý velký český film.“

A co k tomu dodává producent Petr Erben, který již potěšil obecenstvo snímky Teorie tygra a Teroristka? „Film primárně cílí na ženské publikum, stejně jako kniha, ale jsou zde posíleny i mužské postavy, které výborně doplňují své ženské protějšky.“ Autorka předlohy a spoluscenáristka se k dobré zprávě připojuje: „Já myslím, že Bábovky jsou pro všechny, jsou přece o životě. A diváci se můžou těšit především na emoce. Od smíchu až po pláč.“

Přehršel příběhů

Jsou tedy Bábovky víc k smíchu, nebo k pláči? To musí samozřejmě posoudit především publikum. Tvůrci mu předkládají přehršel příběhů, jejichž hrdinky jsou vždy čímsi propojeny. Karolína miluje svého manžela Martina a ráda by s ním otěhotněla, to se však nedaří. Ke všemu, aniž to tuší, se o muže dělí s jeho milenkou Rebekou, učitelkou matematiky na střední škole. Rebeka má ve třídě Karolíninu neteř Nikolu. Karolínina sestra Renata je vysoce postavenou manažerkou a Nikolu vychovává s ambiciózním politikem Vladimírem.

Také učitelka Rebeka má sestru, její jméno je Saša a žije s rodiči a se synem, kterého porodila v šestnácti letech. O domácnost i o vnuka se stará obětavá Miluška, lékařka záchranné služby. Miluščin manžel Zdeněk je úspěšný realitní agent, který pracuje s Karolínou. Poznatek, že svět je malý, platí v této skládačce ne jednou či dvakrát, nýbrž minimálně sedmkrát. Je tu totiž ještě Linda, živící se prostitucí, jejíž úloha ve skládačce se teprve vyjeví.

Žádná z hrdinek to nemá snadné, ať již kvůli tomu, že je příliš obětavá, důvěřivá, milující, pracovitá, nebo citlivá. Za většinu jejich potíží mohou muži, ti, jejichž úloha byla ve filmu oproti knize posílena. Mužští diváci si tak mohou vybrat, zda se budou identifikovat se samolibým nevěrníkem, jenž říká oběma svým partnerkám „čumáku“, s mizerným otcem, který si nepamatuje datum narození své dcery, s oplzlým proutníkem, jenž na večírku sexuálně obtěžuje kolegyně, s ještě oplzlejším a násilnickým kuplířem, případně, jsou-li mladšího věku, s cynickým roznašečem drog.

O slibované emoce není ve filmu nouze. Jejich zdrojem je zejména neutuchající jímavý hudební doprovod a kupříkladu též postava starostlivé Milušky, která se dozvídá, že má neléčitelnou nemoc, přede všemi to však zatají a spřádá plány, že by si snad ještě před nevyhnutelnou smrtí vyrazila na exotickou dovolenou s Čedokem.

Také prostitutka Linda, zpočátku budící veselí svou snahou naučit se střílet z pistole, se ukáže být vnitřně krásnou bytostí. Touží opustit své ponižující řemeslo, k jehož vykonávání ji nutí její neurvalý partner Marek. To se jí nakonec podaří a padlá žena stává se květinářkou, nadto se za dramatických okolností shledává s dcerou, již kdysi coby novorozeně opustila.

Svět nekonečných seriálů

Jeden každý z příběhů takových hrdinek by vydal na samostatný film či román – a také už se tak leckdy stalo. Díky tomu víme, že někdy se dokonce i motivy takovéhoto kalibru mohou objevovat ve složitém, realitě nepříjemně podobném, nejednoznačném nebo decentním provedení. To Bábovky nepřipustí, servírují je v lidové, bezpečně umělé, přehnaným přemýšlením nebo uměleckými ambicemi nezatížené podobě. Nikdo se proto nemusí bát, že by jej takový snímek donutil vystoupit ze světa nekonečných televizních seriálů nebo podobně laděných filmů, jichž se už v Česku urodila pěkná řádka.

Bez velkého přehánění lze říci, že s Bábovkami mohou české divačky začátkem podzimu slavit druhé MDŽ. Blahopřejeme!