David Gruna se přes judo dostal až k titulu Mistra ČR v MMA

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Každý má nějaký vlastní koníček. Někdo rád tráví čas na zahrádce, jiný čte knihy a někdo se nejraději postaví do oktagonu (klece). David Gruna (21) je rodilý „kouničák“, jehož zájmy již odmala směřovaly ke sportům, a to převážně k bojovým sportům. Již od 9 let navštěvuje spolek Judo Dolní Kounice, kde se naučil řádu a disciplíně, obratnosti a rozvaze. Ve volném čase také nezahálí, často jej můžete zahlédnout na kole nebo při běhu. V roce 2019 se začal plně věnovat tréninku MMA (Mixed martial arts – Smíšená bojová umění) pod záštitou brněnského tréninkového centra JETSAAM GYM. Po roce soustředěného tréninku si v lednu tohoto roku dal předsevzetí, že se v letošním roce stane Mistrem ČR v MMA. O půl roku později toto předsevzetí splnil a z MČR v MMA si dovezl zlatou medaili.

Jak se člověk k MMA dostane?

Já jsem se už od mala věnoval různým sportům, ale především jsem chtěl dělat bojové sporty. Hodně dlouho jsem dělal judo a díky tomu mám cenné zkušenosti jak v postoji, tak i na zemi a vlastně občas se jdu podívat a zatrénovat si s klukama, ale to už méně často. Bylo mi myslím 9, když jsem tam začal chodit. Judo jsem bral ze začátku jako koníček, ale už v ten moment jsem věděl, že to chci dělat závodně a tak jsem začal jezdit po různých závodech, kde mám úspěchy. O MMA jsem se začal zajímat na střední škole.
Mým největším vzorem pro MMA byl Conor McGregor, jehož zápasy jsem sledoval v televizi. Loni v lednu jsem na Facebooku viděl, že v JETSAAM GYM vyhlásili náborové tréninky, kde jsem si to mohl vyzkoušet. Už od první chvíle se mi to líbilo a naplňovalo mě to, dobře jsem se tam porval a ukázal co umím a co ve mě je, což je u těch náborových tréninků priorita, pokud to chcete dělat na závodní úrovni a posouvat se dál. Tím si mě hned všimli trenéři, kteří poznali, že by ze mě mohlo něco být. A tak jsem tam začal trénovat.

Jak trénink probíhá?

V úvodu každého tréninku je samozřejmě rozcvička, pak se trochu rozehřejeme a dáme lehký sparingy na oči, to je vlastně taková „oťukávaná“, kdy je síla minimum a 100% technika, aby jsme se rozehřáli. Až jsme připravení a rozehřátí, tak se připravíme na techniku a cvičíme, co je potřeba, popřípadě ladíme detaily na zápas. Pak už jenom trénujeme techniku.

Po tréninku techniky pak třeba čtvrt nebo půl hodiny „spárujeme“. Většinou to bývá 3–5 sparingů po 5 minutách nebo 5–10 sparingů po 3 minutách. To se vlastně biješ s protivníkem jako na zápase, ale s rozumem, abychom se navzájem nezranili. (Sparing – tréninkový boj se soupeřem, sparingpartner – soupeř pro tréninkové utkání – pozn. red.)

Jak často a dlouho trénuješ?

Já trénuju každý den. V týdnu jezdím každý den na trénink do Brna a o víkendu máme takový volnější cvičení, jako třeba běhání, kolo, plavání nebo lezení na umělé stěně nebo na skálu. Před zápasem pak trénuju 2x denně. Trénuju taky v Dolních Kounicích. Máme posilovnu „Valhalla Gym“, kam se postupně připojují další členové. Společně teď chodíme taky na workoutové hřiště za klášterem.

Jak probíhalo letošní Mistrovství ČR v MMA?

Letos v lednu jsem si dal předsevzetí, že se umístím na MČR. Trénoval jsem tou dobou vlastně rok a do mistrovství zbývalo půl roku. Měsíc před MČR jsem se zranil, kdy mi škaredě křuplo v lokti, naštěstí se to hojilo dobře a mohl jsem nastoupit na MČR. To jsem se pak na trénink soustředil o to víc. Na samotném MČR mě pak čekaly dva zápasy. V prvním kole jsem dostal docela zkušeného protivníka. Hned ve 30 vteřině prvního zápasu jsem měl zlomený nos, ale během boje na to člověk nemyslí. Nakonec jsem nad soupeřem zvítězil. Abych se pak mohl zúčastnit druhého kola, musel jsem se zapřít a lhát, že s nosem nic nemám, jinak by mě do dalšího kola nemuseli pustit doktoři.
Do druhého kola jsem šel s maximálním odhodláním a těšil jsem se na zápas. Bě- hem zápasu jsem si na nos ani nevzpomněl, i když jsem měl zlomený nos už podruhé.

Jaké máš plány do budoucna?

Tak letos jsem chtěl ještě stihnout Mistrovství Evropy. To ale kvůli koronaviru zrušili. Teď mám menší pauzu, ale za chvíli se začnu zase tréninku plně věnovat. V říjnu bych se chtěl zúčastnit Národního poháru, ale to je taky nevyzpytatelné, jestli se to vůbec uskuteční, takže doufám, že to vyjde. No a příští rok mě pak čeká mistrovství světa. Chtěl bych se tím jednou živit, a tak chci využít každé příležitosti, která se naskytne.

Davide, díky za rozhovor a držím palce, ať se daří.

Článek byl převzat z Dolnokounického zpravodaje se souhlasem vydavatele