7°C
»Terminátor« Vémola o návratu a své lvici: Bude to pro mě test!
Uplynulo 343 dnů od chvíle, co padl v kleci s Attilou Véghem. Po téměř roce se ale přední český zápasník MMA Karlos Vémola (35) vrací! Dnes v Brně chce ukázat, že nepatří do starého železa.
Jste po dlouhé pauze nažhavený?
„Jak se asi můžu cítit, měl jsem ten rok špatný. Jsem po prohře, prošel jsem těžkým obdobím, operace ramene i kolene, koronavirus, rozchod s přítelkyní, zraněný prst. Bylo toho hodně. Jenže jsem makal víc než ostatní. V 35 letech si tímto zápasem otestuji, zda na to ještě mám. Ale soupeř (Thomas Robertsen z Norska) není jednoduchý, jak to dává veřejnost na vědomí. Teď se teprve ukáže, jak velký je ve mně bojovník.“
I přes všechny nesnáze…
„Nepamatuji si takhle těžkou přípravu. Nemohl jsem být se svým týmem, ale stejně jsem se kousl a zápas neodvolal. Vše směřovalo k tomu, že odstoupím, ale neudělal jsem to. Bude to pro mě test, jak jsem připravený.“
Kdybyste prohrál, znamenalo by to uvědomění si, že už na to nemáte?
„O tom se můžeme bavit až po zápase, nikdy se nezatěžuji plánem B. Ten hlavní je výhra. S Attilou jsem to také nechtěl řešit před bojem. To je, jako kdybych se ptal, jestli máš připravenou závěť pro případ, že tě přejede auto. Může se to stát, ale člověk nad tím nepřemýšlí.“
Doma se teď staráte o lvíče Elsu. Jde o pozitivní rozptýlení?
„Nemyslím si, spíš je to obrovská starost. Lidé si nedokážou představit, jak náročné je pečovat o lva. Jenže kvůli příběhu, jaký chudák měla, jsem nemohl odmítnout. Vždy jsem lva chtěl a představoval si, jak ho budu mít jednou v důchodu.“
Ale přišlo to dřív.
„Neplánoval jsem, že to na mě bude takhle hozené. Můžu si za to však trochu sám, protože zvířata miluji, objíždím zoologické zahrady a starám se o ně. Mám teď obří zodpovědnost. Radost mi dělá, ale také mě Elsa hodně vytěžuje.“
Jak se k vám malá lvice dostala?
„Během jarního lockdownu jsem jezdil po zoo se žrádlem. Pak mě zkontaktovala paní doktorka Holovská a ukázala mi tahle dvě koťátka, která našla pohozená v krabici. Zeptala se, jestli bych finančně nepřispěl, a já nakoupil sunary i pelíšky.“
Co bylo dál?
„Nechtěla bez matky žrát, byla podvyživená a promrzlá. Známí říkali, že takhle pojdou, proto jsem jim narval mléko až do krku a zachutnalo jim. Také jsme je učili, jak si dojít na záchod, denně jsem tam jezdil. Pak jsme se dohodli, že si jedno vezmu. A tak je Elsa u mě, než paní doktorka dostaví výběh, nebo najdeme zoo, s níž bych byl spokojený.“
Jak se cítíte, když vám po domě pobíhá lvíče?
„Je to jako splněný sen. Pustil jsem si film Elsa, když jsem ji krmil a měl ji na klíně. Vše, co se ve snímku děje, je teď u mě doma.“
S vaším pitbulem Beastem se docela snáší, že?
„Jo, prý nejlepší k malému lvíčeti je pes. Ono si potřebuje vyhrát, když nemá sourozence. Sice je Beast držák, ale už mu docela dává, furt ho seká.“
